Pavel Váně: “Je to především nadčasový lidský příběh o svobodě; příběh, který se může přihodit komukoliv, kdykoliv a kdekoliv.”
Legendární brněnská kapela Progres 2 oslaví v plné síle 50 roků od svého založení (jako The Progress Organization) vydáním nového koncepčního alba Tulák po hvězdách, jež se rodilo během letošního léta v mikulovském studiu Cox Davida Kollera za účasti řady hostů a stabilní sestavy Zdeněk Kluka (bicí, zpěv), Pavel Váně (kytara, zpěv), Pavel Pelc (baskytara), Miloš Morávek (kytara) a Roman Dragoun (klávesy, zpěv).
O volné zpracování stejnojmenného románu Jacka Londona se postaral Martin Kudlička, třemi texty přispěl Ivan Petlan, obal je dílem grafika, kreslíře a ilustrátora Václava Houfa.
Album o 17 písních bude k mání od 2. listopadu 2018 i na 2LP s bonusem na 4. straně v podobě songu Klíč k poznání (1969) a trojice skladeb z koncertu ve Šlapanicích (1970).
Novou desku kapela pokřtí na výročních koncertech 7. 11. v Ostravě (Garage), 8. 11. v Brně (Sono), 10. 11. v Lounech (Divadlo) a 11. 11. v Praze (Lucerna Music Bar), kde bych nerad chyběl. A jako host by tu neměl scházet ani Emanuel Sideridis, baskytarista a spoluzakladatel formace už drahně let žijící v Řecku, jehož podání Ptáčníka ze znamenitého debutového alba je nenapodobitelné, nezapomenutelné, nepřekonatelné a … prostě ho celoživotně žeru.
Prvním zveřejněným vzorkem z novinky vycházející u Indies Scope je skladba Moře.
Progres 2 mám rád, minulý rok jsem je viděl opět naživo v sestavě snů a musím říct, že jim to pořád hraje skvěle jako před lety. Na novou desku se určitě těším, podle té ukázky těžko usuzovat. jaká bude celkově.
Keďže mám na facebooku medzi priateľmi Petra Gratiasa, už pár mesiacov o inom ani nečítam. Som rád, že sa táto, bezpochyby výnimočná, udalosť na českej scéne zjavila.
Není divu, u spoluautora progresácké bible to snad ani jinak nejde… A když už jsem ji nakousnul, vybavím si Váněho vzpomínku na natáčení Ptáčníka, resp. “exaltovaného pěveckého závěru skladby”, kdy se Sidi pořád nemoh’ trefit do jejich představ, v rámci povzbuzení ho ale přepanákovali do nepoužitelnosti, tož druhej den dávkovali s rozvahou…
O panákovaní v štúdiu viem svoje. 🙂
Jasný, snad jen Rychlý šípy by byly výjimkou…
Pri nahrávaní Som, kto som nastala kuriózna situácia, keďže pred spevom sa nahrávali harmoniky a to fúkanie napomohlo účinku alkoholu, takže Maťo tretiu gitaru nahral z posledných síl v sede pri stene, len ťahal minimum tónov donekonečna, vyšlo to parádne, za triezva by to v živote tak nezahral. Na druhú stranu, spev sme rýchlo odpískali a musel sa nahrávať o deň neskôr. 🙂