Live | RECENZIE | U | URIAH HEEP

Uriah Heep – Live (1973)

komentárov 8

Pět alb nahraných během tří let, to je bilance skupiny Uriah Heep na počátku její existence trvající až do dnešních dnů. A je celkem jedno, že jediným žijícím pamětníkem té éry je pouze zakladatel skupiny a kytarista Mick Box. Uriah Heep jsou stále mezi námi, koncertují a občas vydají i novou studiovou nahrávku, která si jistě své fanoušky najde.

Jelikož zbožňuji éru se zpěvákem Davidem Byronem, tak alba po roce 1976 jdou většinou mimo mě a vlastně je ani nevyhledávám. Několikrát jsem navštívil jejich koncert, za mikrofonem samozřejmě stál Bernie Shaw, a musím říct, že jsem byl s předvedeným výkonem celkem spokojen. Problém je, že ta vystoupení porovnávám s živou nahrávkou, jež vyšla pod názvem Live roku 1973 a stala se v mých uších jejich absolutním vrcholem.

To už skupina fungovala v tom nejpamátnějším složení s vynikajícím hráčem na baskytaru Gary Thainem a bubeníkem Lee Kerslakem. A těch jedenáct autorských skladeb zde zachycených ukazuje hudebníky na vrcholu tvůrčích sil. Od úvodní Sunrise až po závěrečné Medley složené z několika rokenrolových fláků se jedná o ukázku toho nejlepšího, co byli Uriáši schopni svým fanouškům předvést. Jasně, někdo může namítnout, jak je možné, že se na tento záznam nedostal žádný zástupce jejich druhého alba Salisbury, ale to už je opravdu ono pověstné hledání okřídleného hmyzu na dokonalém hudebním produktu.

Pod většinou skladeb, celkem osmi, je podepsán klávesový kouzelník a vynikající hardrockový skladatel Ken Hensley. Jeho nástroj se ve spojení s ostrou Boxovou kytarou a zpěvem Davida Byrona stává tím nejvýraznějším poznávacím znamením. Ten sound je tak výrazný a nezaměnitelný, že si ho posluchač jen těžko splete s jiným rockovým uskupením té doby. Písně jako Traveller In Time, Easy Livin’, Look At Yourself a mnohé další klenoty se zde stávají zprostředkovateli neopakovatelné atmosféry živých vystoupení v první polovině 70. let. Nemůže zde ani chybět nádherná July Morning, která se mi zde líbí snad ještě víc než na studiovém albu. Neodpustím si však drobnou výtku směrem k notně zkrácené skladbě The Magician’s Birthday, ale chápu, že formát tehdejšího dvojalba nemohl dovolit úplně všechno.

Tuhle desku mám hodně rád a asi k ní nedokážu být dostatečně kritický. Ale jde vůbec objektivně hodnotit něco, o čem jste přesvědčen, že je prostě nejlepší a co vám již dlouho způsobuje radost a potěšení? Odpovím za vás, ne, to opravdu nejde. Za mě uděluji plnou palbu, tedy pět hvězd.

Skladby:
01. Intro/Sunrise (Ken Hensley) 5.07
02. Sweet Lorraine (Box/Byron/Thain) 5.01
03. Traveller In Time (Byron/Box/Kerslake) 3.25
04. Easy Livin’ (Ken Hensley) 2.57
05. July Morning (Hensley/Byron) 11.48
06. Tears In My Eyes (Ken Hensley) 5.01
07. Gypsy (Box/Byron) 13.55
08. Circle Of Hands (Ken Hensley) 8.55
09. Look At Yourself (Ken Hensley) 7.24
10. The Magician’s Birthday (Hensley/Box/Kerslake) 1.45
11. Love Machine (Hensley/Byron/Box) 3.27
12. Rock’n’Roll Medley: 8.43
– Roll Over Beethoven (Berry)
– Blue Suede Shoes (Perkins)
– Mean Woman Blues (De-Metruis)
– Hound Dog (Leiber/Stoller)
– At The Hop (Singer/Medora/White)
– Whole Lotta Shakin’ Going On (Williams)
– Blue Suede Shoes (Perkins)

Obsazení:
David Byron – vocals
Mick Box – guitar, vocals
Gary Thain – bass, vocals
Lee Kerslake – drums, vocals
Ken Hensley – keyboards, vocals

Live Book Cover Live
Uriah Heep
Hard Rock
Bronze
1973
2LP
12

8 názorov na “Uriah Heep – Live (1973)”

  1. Kromě té poslední “srandičky” znám všechny skladby ze studiových alb a tak by mě to mělo bavit, ale docela jsem se trápil. Nejsem přívržencem “live” alb, byť jich ve sbírce pár mám a konkrétně v tomhle případě mi překážejí slyšitelné nepřesnosti nejen ve zpěvu, ale i v hudebním doprovodu. A nijak zvlášť mě neohromil ani celkovej zvuk. Jediné, co mě opravdu zaujalo a na co jsem se během poslechu zaměřoval čím dál tím víc, byla Thainova basa. Ta je skutečně parádní. Kdepak, ale album Live si do sbírky pořizovat určitě nebudu, ty studiovky si pustím mnohem raději.

    Každopádně díky za pěknou recenzi. Nějak se s nimi roztrhl pytel 😉

    1. Taky jsem si říkal, že si nebudu kupovat desky Uriah Heep, nakonec jsem si koupil všechny do Return To Fantasy v japonských mini LP. Live mám dokonce číslovanou verzi v dvou CD provedení a taky na vinylu s přílohou. Díky recenzi jsem si jí pustil a není to špatné.

      1. Snejku, máš recht, Thainova basa je excelentní. S recenzemi se neroztrhl pytel, to jsem si jenom vzpomněl na jeden starší text a náhodou jsem dokončil delší dobu plánovanou a stále odkládanou recenzi na Uriah Heep. Takže náhoda.

        Zdeny, také mám Uriah Heep po Return To Fantasy samozřejmě včetně Live.

    2. Řadím se mezi ty, kterým “slyšitelné nepřesnosti nejen ve zpěvu, ale i v hudebním doprovodu” nebrání užít si tuhle nahrávku do sytosti. Žádný trápení, ale emoce na celý život vtěsnané do 72 minut a 52 vteřin.

  2. Tuhle desku přivezl spolužák z hlavního města na začátku školního roku 1973/74. Samozřejmě jsem si desky (2LP) nahrál, díky této nahrávce jsem poznal jejich jednu z nejlepších skladeb Gypsy. Hodně se mi líbila příloha, krom fotek hudebníků tam byly taky miniatury obalů prvních pěti desek. Největší pozitivum pro mě bylo, spolužák chtěl do hospody a neměl moc peněz, tak jsem mu půjčil dvacet korun a on mi tu přílohu vytrhl a dal. Tehdy mě živáky moc nebraly krom Made In Japan, teď to cítím trochu jinak.

  3. V čase, keď som sa dostal k albumu (cca. rok 1980), zachoval som sa k nemu macošsky a necitlivo, ba priam hrubo; na kotúč som si nahral iba skladby, ktoré som vtedy nemal k dispozícii zo štúdiových nahrávok. Až postupom rokov mi došlo, aký som bol blbec…
    Martin, pod Tvoju recku by som sa mohol podpísať – ďakujem!

Pridaj komentár