PAUL BATTO TRIO
25. 10. od 19:00 – Malá scéna Divadla A. Dvořáka, Příbram

Nekonečných šestnáct měsíců od posledního koncertu jsem se na konci máje těšil a chystal na jednu z prvních znovu povolených akcí u nás zvanou Southern Rock & Blues v Kolíně. Od tehdejší účasti a tudíž i poslechu ŽBB (potažmo jejich bubeníka a osobního střetu s ním), mě v samotným finále zvyklala čerstvě vyhlášená vládní nařízení. Shlédnutý stream z celé akce mi však dal na srozuměnou, že v reálu se na přijatá opatření nijak nehrálo.
S touhle poznanou skutečností jsem během dalších měsíců absolvoval několik vydařených letních akcí se zábavovým bigbítem a čekal na další vhodnou příležitost k návštěvě regulérního hudebního podniku.

V záplavě informací o rostoucích číslech zvěstujících další vlnu pandemie, která si brzy jistě vynutí přijetí tradičních opatření, mezi nimiž se naposledy skvěl i zákaz zpěvu, působila jak z jinýho světa zprostředkovaná zpráva, že v našem městě vystoupí Paul Batto jr.
Paul kdo? Batto? Byl jsem vedle jak piráti s koaličním kalkulem, ale rozhodovat nebylo co. Nejen proto, že lupen byl za půl darma a od domova jsem to měl deset minut pěšmo. Tož jsem vyrazil, tentokrát vybavenej jen mizivou poslechovou zkušeností s lublaňským rodákem a světoběžníkem, už tucet let s rodinou usazeným v jihočeském Táboře. A čehože jsem se dočkal?

V komorním prostředí malý scény místního divadla jsem si vrchovatě užil každou, převážně bluesovou, notu. A není divu, bo večeru vévodil veskrze sympatický projev frontmana, muzikanta každým coulem. Písničkáře, který nám předkládal jeden přitažlivý kousek za druhým a svoje příběhy uváděl češtinou, kterou by mu mohla závidět i většina osazenstva veřejnoprávní televize. Navíc mu zdatně sekundoval jeho muzikální synek s el. kytarou vystupující pod jménem Robert Christian, o spolehlivém klávesistovi Ondřeji Křížovi, s nímž Paul Batto spolupracuje celé desetiletí, nemluvě.
Ke zdárnýmu průběhu přispěla i báječná atmosféra ve slušně zaplněným hledišti.

Jako sůl už jsem potřeboval zažít večer, kdy byl svět zase normální. Vedle hlavních aktérů za to patří dík i pořádajícímu Spolku ve čtvrtek a v neposlední řadě i mladýmu od dcery, bez kterýho bych se o akci buď vůbec nedověděl nebo až s křížkem po funuse.

Playlist tentokrát nejsem s to dát dohromady, o album se skladbou, která mi v hlavě rezonovala nejvíc, jsem si ale po koncertě říct svedl. Z kufru plnýho cédéček Paul vytáhnul titul Straight Talk (2017), který píseň Run Brother, Run uzavírá. Přidal autogram, pár laskavých slov a dávku trpělivosti při společným focení. Co víc si přát? Už jenom brzkou shledanou.

Foto z akce: Petr Šimek