Sedmé album Sabbathů vnímám s určitými rozpaky. V té době již alkoholem a drogami zdevastovaná skupina začala opouštět hřbitovní tematiku. Už bylo také jasné, že tím největším problémem pro zdárné fungování Black Sabbath je zpěvák Ozzy Osbourne. Problémy s ním se naplno projevily při nahrávání dalšího alba Never Say Die!, což nakonec vyústilo v Ozzyho odchod ze skupiny.
Na desce Technical Ecstasy je opět porce parádní muziky plná skvělých Iommiho kytarových riffů, rytmika správně duní a Ozzyho mečivý projev je stejně parádní jako na předchozích počinech. Jednotlivé skladby jsou až na pár výjimek opět vynikající, ale celá deska jakoby postrádala soudržnost svých předchůdců.
Úvodní kousek Back Street Kids je typická sabbathovská skladba trochu připomínající slavný hit Paranoid. Pak přijde pomalá píseň You Won’t Change Me, kterou svými klávesami zdařile podbarvuje hostující Gerald Woodruffe. Iommi zde předvádí své kytarové mistrovství. Mám ale dojem, že skladba svou náladou až příliš připomíná album Sabbath Bloody Sabbath. Bubeníkem Billem Wardem zpívaná It’s Alright je sice příjemná skladbička, ale na desku se absolutně nehodí. Nebýt Iommiho kytary, asi by mě tato píseň začala velmi brzy nudit. Naštěstí další skvělý kousek z dílny Black Sabbath, píseň Gypsy, opět pořádně přitopí pod kotlem. Pátá skladba All Moving Parts (Stand Still) sice ničím neupoutá, ale aspoň ucho posluchačovo neurazí. To samé platí i o písni Rock ‘N’ Roll Doctor. A pak přijdou dvě skladby, kvůli kterým je nutné toto album slyšet. Balada She’s Gone je jedna z nejkrásnějších písní, které Ozzy Osbourne za celou svou kariéru nazpíval. Navíc originál nepůsobí tak pateticky jako česká verze Lásko, voníš deštěm. Poslední skladba Dirty Women je parádní tečkou na závěr. Wardovy bicí zde předvádějí bouři hromů, Ozzy báječně „mečí“ a Iommi vystřihne jedno z nejparádnějších sól, jaké do té doby nahrál.
To, co následovalo v dalších letech, přineslo skupině jenom problémy. Ozzyho prohlubující se závislost na omamných látkách a nepovedené album Never Say Die! znamenaly jediné – pokud má skupina Black Sabbath dál fungovat, něco se musí změnit.
Recenze vznikla v červenci 2017.
Skladby:
01. Back Street Kids (3:46)
02. You Won’t Change Me (6:34)
03. It’s Alright [Ward] (3:58)
04. Gypsy (5:10)
05. All Moving Parts (Stand Still) (4:59)
06. Rock ‘N’ Roll Doctor (3:25)
07. She’s Gone (4:51)
08. Dirty Women (7:15)
All songs written by Black Sabbath, except where noted.
Obsazení:
Ozzy Osbourne – lead vocals (1-2, 4-8)
Tony Iommi – guitar
Geezer Butler – bass
Bill Ward – drums, lead vocals (3)
Gerald Woodruffe – keyboards
Technical Ecstasy
Hard Rock
Vertigo
1976
LP
8
Album Technical Ecstasy už jsem párkrát slyšel, ale ve sbírce ho nemám a tak jsem si ho musel připomenout. První dvě skladby (Back Street Kids a You Won’t Change Me) nemají chybu, leč s baladou “It’s Alright” se nějak nemohu srovnat. Ne, že by to byla tak špatná píseň, ale poslouchat Wardův vokál je pro mě strašnej nezvyk. “Gypsy” je v pohodě, to sborové aaaah žeru a myslím, že se u toho chlapci dobře bavili. Nedotaženou “All Moving Parts (Stand Still)” vnímám, jako průměr a “Rock ‘n’ Roll Doctor” jako podprůměr. Za mě nejslabší položka celého alba. Cajdák “She’s Gone” jsem měl odjakživa rád a sedm minut dlouhá “Dirty Women” střídá lepší okamžiky s těmi horšími.
Martine, znova jsem si pročetl tvoji recku a jak tak koukám, slyšíme to pomalu stejně. Doma mám jen těch prvních pět alb z let 1970 – 73 a ta jsou podle mě lepší. K těm dalším už se asi (byť jsem se k tomu několikrát chystal) nedokopu. A tu (silnou) trojku bych dal taky.
Koukám, že jsme se pěkně shodli. Rád bych ještě přidal recenzi na album Sabotage, ale to je zatím ve hvězdách. Pořád nevím, co si o něm myslet a hlavně co napsat. Snad si to někdy sedne a pak to vyplivnu na první dobrou (recenzemi bych se neuživil).
Snejku, dík, že sis recenzi přečetl.
Pekná recenzia, s ktorou sa môžem prakticky stotožniť, až na to, že mne sa o niečo viac páči všeobecne dosť zatracovaný album Never Say Die!, ale to je nepodstatné. Som rád, že si vyzdvihol skladbu She’s Gone…
Martin, ďakujem!
Piťo, dík. Album Never Say Die! jsem naposledy slyšel v době, kdy jsem s Black Sabbath začínal, a nelíbilo se mi. Ale slibuji, že si ho znovu poslechnu a třeba změním názor.