Do třetice všeho nejlepšího

MAGNUM – The Monster Roars Tour
1. 5. 2022, Storm Club, Praha

Vždycky, když se těším ještě víc než obvykle, ve mně časem zahlodá i pověstný červík pochybností, jestli je vůbec možný, abych zažil večer splněných představ. Což o to, nucená dvouletá koncertní pauza mohla nakonec borcům svým způsobem i prospět, ale čas nezastavíš a hlasivky nevyměníš. A přeci jen, Catleymu bude letos pětasedmdesát a už má něco za sebou.

Na klidu navíc nepřidal ani letmý pokuk po internetu na průběh dosavadního turné, z něhož bylo možno vyčíst, že kapela na některých štacích zkrátila vystoupení o výživnou prostřední část a plný půltucet skladeb. O důvodech darmo špekulovat, bo jak se ukáže, Praha zažije plnohodntný set o šestnácti kouscích, které budou mapovat historii souboru od prvního do posledního alba (1978 – 2022).

foto: Miroslav Veselka

Již tradičně jediná zastávka celého turné ve středovýchodní Evropě se odehrávala v klubu Storm, kterýmu jsem nelichotivý vysvědčení vystavil už před lety, tož tentokrát nechám být. Vlastně jsem jím vzal i zavděk jakožto náhradním prostorem za zkrachovalou Chmelnici, která sice přežila bolševika, privatizaci, změny majitelů i zaměření, ale pandemická hysterie už byla nad její síly.
Nad ty moje zase řešit vstupenku navíc, kterou jsem měl u sebe. Především proto, že před klubem už člověk se stejným “problémem” vysedával, tož jsem mu nechtěl fušovat do řemesla.

Z dvojice předkapel (Vega a Gotthard), které Magnum při letošním turné střídavě doprovázejí, vyšla na Prahu prvně jmenovaná britská formace se zpěvákem Nickem Workmanem a diskografií čítající sedmero studiových alb. Tuším nepřijela v kompletní sestavě, přesto by její melodický rok určitě zasloužil víc pozornosti, než jsem mu zkraje večera věnoval. Zkusím dohnat, co se dá.

foto: Miroslav Veselka

Nástupu headlinerů v sestavě s americkým basistou Dennisem Wardem, který v létě 2019 nahradil odejivšího Ala Barrowa a Catleymu vypomáhá s vokálem, se slušně zaplněný klub dočkal ve 21:15. Byl strhující a v mžiku rozprášil všechny obavy. Po stylovém otvíráku o věčném nepřátelství, lžích a nedůvěře následoval obvyklý exkurz do aktuálního století, v němž nechyběly ani dva zástupci letošní výtečné novinky.
O fous nad jiné potěšilo i zařazení řízného kusu Dance of the Black Tattoo ze sedmnáctého zastavení diskografie, titulu On the 13th Day a uvedení songu The Flood (Red Cloud’s War) z alba Sleepwalking připomínajícího heroické úsilí slavného vůdce oglalských Lakotů, který se svými spolubojovníky v dubnu 1868 dotlačil vládu Spojených států k podpisu smlouvy zaručující jim právo na jejich území, včetně Black Hills. Tehdy netušili, že pro druhou stranu je podobný dokument jen cárem papíru…
Další minuty se nesly v osmdesátkovém duchu s opakovaným připomenutím klasického díla On a Storyteller’s Night a s naplněním dvaasedmdesáté byl nabitému základnímu setu konec.

Mohutný aplaus ale kapelu, zjevně spokojenou s průběhem večera, přivedl zpátky dřív, než řekneš borůvkovej koláč.
Přídavkovou trojici odstartovala titulní jízda z debutové desky Kingdom of Madness a přes nesmrtelnost On a Storyteller’s Night dospěla do finále v podobě jediného kousku z alba Chase the Dragon.

Hodina a půl živé muziky bez nadbytečných průpovídek (jen s “povinnou” představovanou na samém konci) v podání kapely, která se nesmazatelně zapsala do dějin žánru a ještě trvaleji do mého srdce, neměla chybu. Nejen zpěvný refrény bylo slyšet všude kolem i z úst mládežníků o generace mladších a všudypřítomná byla i pohlcující atmosféra.
Vedle hlasivek, potu a několika stovek jsem v klubu nechal i myšlenky na to, že budoucnost a minulost jsou nadobro v hajzlu. Kéž se vrátí co nejpozději.

SETLIST:
Days of No Trust (Wings of Heaven, 1988)
Lost on the Road to Eternity (Lost on the Road to Eternity, 2018)
The Monster Roars (The Monster Roars, 2022)
The Archway of Tears (The Serpent Rings, 2020)
Dance of the Black Tattoo (On the 13th Day, 2012)
Where Are You Eden? (The Serpent Rings, 2020)
The Flood (Red Cloud’s War) (Sleepwalking, 1992)
The Day After the Night Before (The Monster Roars, 2022)
Wild Swan (Wings of Heaven, 1988)
Les Morts Dansant (On a Storyteller’s Night, 1985)
Rockin’ Chair (Goodnight L. A., 1990)
All England’s Eyes (On a Storyteller’s Night, 1985)
Vigilante (Vigilante, 1986)
&
Kingdom of Madness (Kingdom of Madness, 1978)
On a Storyteller’s Night (On a Storyteller’s Night, 1985)
Sacred Hour (Chase the Dragon, 1982)

SESTAVA:
Tony Clarkin – kytara
Bob Catley – zpěv
Rick Benton – klávesy
Lee Morris – bicí
Dennis Ward – baskytara

2 názory na “Do třetice všeho nejlepšího”

  1. Ak by som patril k nováčikom na ROCKOVICI, tak po nedávnych príspevkoch na tejto stránke by som dedukoval, že je tu pretlak fanúšikov skupiny Magnum, ktorí by on nej radi diskutovali. Asi mi niečo uniklo…
    Borek, díky za report!

Pridaj komentár