Navzdory optimistickému odhadu vycházejícímu ze zkušeností let minulých je v probíhající polovině květence jasno – letos se studiové veteránské hody konat nebudou. A vlastně ani není divu, bo tempu nasazenému v posledním desetiletí by nestačil ani Semir z Kobry. V loňském roce navíc vygradovalo díky dlouho pauzírujícím legendám Deep Purple a Procol Harum, které se důstojně rozloučili se studiovou kariérou, v níž snad poslední slovo věčně odkládaným dílem Is This the Life We Really Want? ještě neřekl Roger Waters.
Zatímní skromná bilance letošních novinek čítá dvacátou magnumskou studiovku Lost on the Road to Eternity, jejíž ozvěny bylo možno slyšet i na pražském koncertě, trojici jarních alb – Resurrection kytaristy Michaela Schenkera s kvartetem vynikajících vokalistů, titul “in memoriam” Over and Out držitele Řádu britského impéria Ricka Parfitta a album Another Day produktivního houslisty Davida Crosse, který se tentokrát spojil s Davidem Jacksonem (ex-saxofonistou Van der Graaf Generator), plus coverovou poctu Heroes v podání colossálního tria JCM, jemuž byl na stránkách Rockovice po zásluze věnován odpovídající prostor. K tomu možno přičíst snad už jen kompilaci Kena Hensleyho Rare and Timeless se dvěma novými kousky (Mine a rozlučková miniatura Epilogue), či výpravnou antologii Still There’ll Be More k padesátinám Procol Harum o 5CD a 3DVD s reprezentativním průřezem tvorbou, dvěma staronovými živáky a řadou dalších vystoupení (Beat Club, Musikladen, Top of the Pops, BBC).
Z událostí příštích nutno upozornit na páté sólové album One of A Kind párplovského klávesáka Dona Aireyho (25. 5.), třetí desku sehrané vikingskoitalské trojice Wonderworld (19. 6.) a rovněž připomenout titul Living the Dream, na němž Uriah Heep usilovně pracují s producentem Jayem Rustonem. Na trh by se měl dostat v druhé polovině roku (září?).
Několik dokončených vlastních skladeb by měl mít v zásobě i projekt Dio Disciples, oficiální tribute band s Craigem Goldym a Simonem Wrightem. Otázkou je, co na to Wendy…
A nejasno je i u konkurenčního projektu Last In Line v čele s kytaristou Vivianem Campbellem, jenž měl přijít s nástupcem prvotřídního debutu Heavy Crown (2016). Podle vyjádření producenta Jeffa Pilsona však bylo jeho vydání odloženo na “někdy v roce 2019”.
Čas ukáže. Nižší počet nových titulů každopádně možno kompenzovat pořizováním reedičních kousků. Již zítra bude k mání floydovský živák Pulse zachycující (mj. na 4LP) podobu koncertů z října ’94 v londýnském koncertním sále Earls Court.
PS: Každé doplnění o nová alba starých mistrů, s nimiž jsem se minul, budiž vítáno.
Nedávno vyšiel 31. štúdiový album Hawkwind – Road To Utopia.
Ba, v létě se stojaté vody přeci jen pohnuly a přinesly hned několik zaznamenáníhodných titulů:
Na album On The Edge detroitských Frijid Pink upozornil Piťo v poslouchacím vlákně, avizované – a vydařené – novinky již vydali jak Uriah Heep (Living The Dream), tak Wonderworld (III), k jarnímu kooperačnímu albu Another Day přidal neúnavný David Cross skvělou sólovou desku Crossing The Tracks, výjimečný vokalista Graham Bonnet s přestavěným Bandem navázal na předloňský titul The Book neméně podařeným dílem Meanwhile, Back In The Garage, staré dobré časy s The Javelins po “utajené” epizodě z poloviny 90. let (album Sole Agency And Representation, 1994) znovu připomněl Ian Gillan albem rokenrolových předělávek Ian Gillan And The Javelins, x-tou s´olovku These Days vydal i Paul Carrack, muzikant se zkušenostmi z Mike & The Mechanics, Roxy Music, od Rogera Waterse ad., projekt Sunstorm v čele s J. L. Turnerem nahrál svou pátou desku The Road To Hell, zatímco pěvecká all-star sešlost kolem rakouského kytaristy Klause Schuberta přidala k pětiletému debutu Schubert In Rock druhé album Commander Of Pain.
Samostatnou zmínku jsem vyhradil titulu Egypt Station, bo to nejlepší na konec. S poděkováním letošnímu roku za těžkopádný rozjezd, díky němuž jsem se s novinkou Paula McCartneyho neminul.
Snad i poslední kvartál přinese další kousky starých mistrů, které bude radost poslouchat.
30. mája vydal novinku El Dorado John Sloman, známy z pôsobenia v Lone Star, Uriah Heep…
Příběh o tragickém osudu zpěvákova bratra Roberta je silnej i hudebně, jak se u Slomana stalo dobrým zvykem. Od Dark Matter (2003) nenatočil špatný album, ale i kdyby přišel se “Seržantem” 21. století, úspěchu by se nedočkal… Ještěže to nedělá kvůli hitparádám, ale pro sebe a některý z nás.
Sólové album As Long As I Have You vydal po čtvrtstoleté přestávce i Roger Daltrey, zpěvák The Who. A se zpožděním se ke mně dostalo i Martinem avizované album Praying Mantis. Osobně mám k týhle kapele dost neuspořádanej vztah, ale letošní novinka Gravity určitě stojí za slyš. A za druhou šanci předchozím titulům.