CD Polydor – 273 841-3 /2010/
Kapelu Supersister jsem poznal prostřednictvím jejich třetího alba Pudding en Gisteren a byla to láska na první poslech. Dokonce taková, že jsem si prakticky vzápětí objednal také debut Present From Nancy (1970), včetně následující desky To The Highest Bidder (1971). Vzhledem k tomu, že byla k mání edice s oběma plackami na jednom CD to nebyl zas takový problém…
Jako už mnohokrát předtím, rovněž v případě Supersister pomohla především náhoda. Pročítal jsem se tenkrát akční nabídkou mého oblíbeného e-shopu a do oka mi padlo jméno kapely, škatulka rock/progressive i datum vydání. Nadatloval jsem to do YouTube a u prvních tónů vyskočil, jak bodnutej včelou. A ještě ten samej večer jsem si cédéčko objednal.
Supersister, ač z Holandska, jsou trochu překvapivě přirovnávaní k tzv. britské Canterbury scéně. Dodnes toho o ní moc nevím a obávám se, že většina kapel k ní řazená (např. Soft Machine, Gong, nebo Henry Cow) by pro mě byla nestravitelná. Ovšem patří k ní – kupodivu – i moji oblíbenci Caravan a právě Caravan, respektive sametově hebký zpěv Richarda Sinclaira mi okamžitě připomněl úvodní song Radio. V první polovině je to v podstatě jednoduchá a neodolatelně melodická písnička, ovšem ta druhá už je pěkně splašená a crazy. Supersister tady dávají posluchačům pořádné kapky a ti se musí připravit na to, že důležitou a nezastupitelnou roli v jejich hudbě bude hrát i poněkud potrhlej humor.
Skladba Supersisterretsisrepus je sotva devatenáct vteřin dlouhou blbinkou – klavír a cembalo v kouzelném motivu, který je vzápětí přehrán pozpátku. Další věcí, velice připomínající Caravan, je Psychopath. Melodický kolovrátek, klavír s cembalem a zvuk připomínající smyčce – poslouchá se to zkrátka báječně. Nejulítlejší je tady nepochybně text, a tak mohu jen litovat svých chabých znalostí angličtiny.
Z úplně jiného konce to Supersister berou v suitě Judy Goes on Holiday, protože to už je progresivní rock té nejvyšší kvality. Vrčení brutálně zkreslených varhan, variabilní hra bicích a průrazná basová linka nemohou nechat chladným žádného fanouška sedmdesátkového progu. Po uklidňujícím, možná až zbytečně dlouhém intermezzu se ta masáž rozjede nanovo, ovšem v čase 09:15 se dostaví malinký šok. Myslím, že z parodie na doo-wop a vokální kapely typu Beach Boys budete vyjevení stejně jako já. Fakt nevím, co bych k té repetitivní melodii a fistulkám do zblbnutí opakujícím ‚miluji tě, bejby‘ napsal. Snad jen tolik, že ty hlasy jsou stále vyšší a končí ukázkovou kakofonií. Ano, je to trochu dlouhé a pořádně praštěné, ale já jim tenhle malý prohřešek rád odpustím.
Přichází totiž závěrečný, jedenadvacet minut dlouhý majstrštyk Pudding en Gisteren (Music for Ballet). Místy to skutečně zní jako scénická hudba a znovu mi na mysl lezou především Caravan. Nějakého zevrubného popisu takhle dlouhé skladby bych případného čtenáře raději ušetřil – v tomhle případě mu musí stačit ujištění, že je opravdu výborná. Jenom bych doplnil, že šlo o kooperaci kapely a choreografa Franse Vervenneho z Nederlands Dans Theater, který byl jejich velkým fanouškem. Nějakých komicky působících vsuvek tentokrát není třeba, Supersister se tady prezentují naprosto seriózně a se vší vážností.
CD reedice z roku 2010 se může pochlubit pěkným zvukem a malým komiksem uvnitř rozkládacího bookletu, takže i s ohledem na grafickou úpravu těch svých čtyři a půl zaokrouhlím nahoru. Tahle kapela mě prostě dostala a desku Pudding en Gisteren považuji za to nejlepší z jejich nikterak rozsáhlé diskografie. Doporučuji!
SKLADBY:
1. Radio – 4:00
2. Supersisterretsisrepus – 0:16
3. Psychopath – 3:58
4. Judy Goes on Holiday (incl. mystery track “Love You in the Morning, Love You in the Night”) – 12:38
5. Pudding en Gisteren (Music for Ballet) – 20:59
SESTAVA:
Robert Jan Stips / lead vocals, keyboards, vibes, harmonica
Sacha Van Geest / flutes, tenor saxophone, vocals
Ron Van Eck / 4- & 6- string basses, guitar, harmonica
Marco Vrolijk / drums, congas, percussion, vocals
Pudding En Gisteren
Prog Rock
Polydor
1972
LP
5
CD Polydor – 273 841-3 /2010/
