K tvorbě skupiny Genesis jsem se dostal poměrně pozdě, až před nějakými deseti lety. Do té doby jsem ji měl zafixovanou jako nezajímavou především díky Philu Collinsovi. Jeho sólovou tvorbu jsem nikdy nevyhledával, neoslovovala mě a logicky jsem předpokládal, že tvorba jeho domovské skupiny bude podobně nudná a nezáživná. Jméno Peter Gabriel jsem samozřejmě znal, ale dlouho jsem netušil, že někdy v Genesis působil. Ale samotný název skupiny na mě vždy působil pozitivně, tak jsem se rozhodl, že jí tedy dám šanci.
Vrhnul jsem se rovnou na období s Peterem Gabrielem, přece jenom jsem se Phila Collinse za mikrofonem trochu obával. Dnes vím, že předsudky v hudbě nejsou úplně tím nejlepším. Víceméně náhodně jsem si zakoupil CD s titulem Selling England By The Pound, vlastně mě zaujal obal, a po prvním poslechu jsem rychle pochopil, že vyhýbání se tvorbě skupiny Genesis bylo jednou z největších chyb mého života. Z reproduktorů se na mě vyhrnula tak nádherná a emocemi nabitá hudba, že jsem zůstal v úžasu sedět s otevřenou hubou, abych okamžitě, jakmile deska dohrála, na nic nečekal a poslechnul si ji znovu.
Hned úvodní skladba nazvaná Dancing With the Moonlit Knight mě svou atmosférou a jistou divadelní stylizací naprosto pohltí. U Gabriela cítím v hlase určitý smutek, snad stesk po „starých dobrých časech“, které se ale již nevrátí. Hudebně je píseň vystavěna na střídání kontrastů, jemné polohy jsou nahrazovány kytarovými a klávesovými orgiemi, kteréžto podporuje na bicí bezchybný Collins. Podobným způsobem je na albu vystavěna i nádherná záležitost Firth Of Fifth, v níž se nachází krásné Hackettovo kytarové sólo (jedno z těch, které je dobré aspoň jednou za život slyšet), a také monumentální kompozice The Battle of Epping Forest plná vynikajících hudebních motivů.
Jsou zde i kratší skladby, z nichž některé by mohly mít určitý hitový potenciál, ale o to asi skupině Genesis v té první polovině sedmdesátých let nešlo. Píseň I Know What I Like (In Your Wardrobe) a Collinsem zpívaná jemnůstka More Fool Me vytvářejí jistý protipól oněm rozsáhlejším kompozicím a podle mě mají posluchači umožnit odpočinek a připravit ho na další emoční nálož. A také jsou to příjemné písničky. Vlastně k nim můžu přiřadit i instrumentálku After the Ordeal, která jako by opět vyvolávala ducha dřívější, ne tolik hektické doby, aspoň takový z ní mám pocit.
Závěr desky obstará Cinema Show. Tak se jmenuje rozsáhlá kompozice, u níž mám skutečně dojem, že sedím v biografu a sleduji filmové představení. Nevím, o čem film je, a je mi to vlastně jedno, pouze sleduji jednotlivé obrazy měnící se mi před očima a vyvolávající pocit něčeho těkavého, nestálého. A při odchodu z kina jsem ještě oblažen závěrečnou drobností Aisle of Plenty, která mi připomene ten geniální začátek této skvělé desky.
Postupně jsem si pořídil i některé další desky z Gabrielova období, a dokonce dvě zpívané už Philem Collinsem. O nich možná někdy příště. Jsem rád, že jsem nedal na předsudky z mládí a na stará kolena se s těmito skvosty začal seznamovat.
Skladby:
01. Dancing With the Moonlit Knight (8:01)
02. I Know What I Like (In Your Wardrobe) (4:06)
03. Firth Of Fifth (9:34)
04. More Fool Me (3:09)
05. The Battle of Epping Forest (11:43)
06. After the Ordeal (4:12)
07. The Cinema Show (11:06)
08. Aisle of Plenty (1:31)
Obsazení:
Peter Gabriel – lead vocals (1-3, 5, 7-8), flute, oboe, percussion
Steve Hackett – electric guitar, nylon guitar
Tony Banks – keyboards, guitar
Mike Rutherford – bass, guitar, electric sitar
Phil Collins – drums, percussion, lead vocals (4), backing vocals
Selling England By The Pound
Prog Rock
Charisma
1973
8
Taky jsem měl vůči Genesis léta předsudky. Znal jsem jen to, co se na nás hrnulo od začátku devadesátých let a tak jsem se jim vyhejbal, ale byla to samozřejmě chyba. Pro fanoušky symphonic progu je to učivo prvního stupně ZŠ, takže od Trespass po Seconds Out už je mám komplet. No a předmětná Selling England By The Pound
patří k mým nejoblíbenějším. Fantastická deska.
No vidíš, konečně jsme se na něčem shodli. Dík za reakci.
Tohle byla první deska od skupiny, kterou jsem měl nahranou. Následně jsem si nahrál živák, který mě od shánění dalších desek odradil. Tohle je taky jediné CD, které od nich mám. Zpěv Petera Gabriela se dokonale hodí k hudbě skupiny, pro mě nejlepší skladba Cinema Show, mám při poslechu stejný pocit jako Ty. Desky od Trick on the Tail se mi úžasně vůbec nelíbí. Parádně napsané.
Dík za pochvalu. Desku Trick on the Tail považuji za velice zdařilou, i když tam zpívá Collins. Hodně bojuji s jehnětem, ale to bude tím rozsahem. Desky po Hackettově odchodu nemám a asi si je pořizovat nebudu.