New Musical Ended

Dnes vyšlo poslední číslo britského hudebního časopisu New Musical Express v tištěné verzi.

Pravda; doba, muzika ani magazín, který mj. jako první již v roce svého založení (1952) začal zveřejňovat singlový žebříček, už dávno nejsou, co bývaly.
NME v roce 2000 spolkl svého staršího konkurenta Melody Maker, dva roky nato změnil novinový formát na časopisecký, v roce 2015 přešel v důsledku klesajících prodejů na bezplatnou verzi a v lednu letošního roku se jeho novým majitelem stal americký konglomerát Meredith Corporation, který ovládl mediální společnost Time Inc., jejíž divize Time Inc. UK (do září 2014 IPC Media) týdeník NME vydávala.
Nový vlastník zastavil projekt pro cca 300 000 lidí po pěti týdnech/číslech. Jistě, se svým majetkem může nakládat dle svého uvážení, stejně tak si ale staromilec může povzdechnout nad koncem další značky, která psala hudební dějiny.
Pro příště už bude vedle digitální verze na NME.com k mání pouze tištěná edice NME Gold (společný projekt NME a Uncut navazující na řadu Uncut Legends).

Alternativu pro vyznavače papíru v ruce nabízí např. vydavatelství Bauer Media, které jenom na českém trhu s úspěchem vydává přes dvacet titulů, jeden lepší než druhej (Pestrý svět, Rytmus života, Chvilka pro tebe)…

4 názory na “New Musical Ended”

  1. Dovolím si tvrdiť, že ten kto vyrastal na tlačených publikáciách nikdy neuprednostní pri čítaní digitálnu formu. Pre mňa osobne je ten rozdiel 100 a jedno. Papier je prosto papier a pre zmysly je to iná dimenzia – nielen zrak, ale aj hmat a čuch. Za svoj život som bol predplatiteľom rôznych časopisov, čo sa týka ale hudby, tak u mňa je čistá jednotka britský Rock Candy Magazine, ktorý nadväzuje na zašlú slávu legendárneho dvojtýždenníka Kerrang! a zopár ďaľších. Veľká časť redaktorov (a celé vedenie) magazínu totižto v zlatých časoch bola pri tom a písala v týchto legendárnych magazínoch. A rovnaké by sa dalo povedať aj o platniach a CD vs digitál. Veľkou výhodou digitálu ale je, že fyzicky nepotrebuje veľa miesta 😀 Tam to je už s printom horšie.

  2. Ja si kupuji tistene fan ziny. Vzdy se tesim na nova cisla. Drzet v ruce a listovat strankami to nenahradi zadna jina verze. Dam si kafe zalistuji co mne zajima. Nejsem vosa nalepena na pc. Proste mam rad fyzicke nosice, jak tiskoviny tak hudebni media. Skoda. Hudebnich fan zinu ubyva, naopak geometrickou radou narusta bla bla tiskoviny.

  3. Jako kluci jsme si půjčovali z Německa dovážené časopisy Metal Hammer a Rock Hard a snili o tom, že by něco takového vycházelo aj u nás. Dočkali jsme se celkem brzy 🙂 Po převratu jsem začal kupovat různé fanziny a potom časopisy Spark, Rock Report, Whiplash, Rock Extremum, The Grimoire Of Exalted Deeds (vyšla si dvě čísla) a občas aj nějaké další. Před nějakými dvanácti lety jsem to všechno odtahal do separace, bylo toho pěkných pár kilo. Dneska už nekupuju nic. Mělo to svoje kouzlo, ale elektronická forma mi vlastně vyhovuje. Ten trend je – bohužel – takovej.

Pridaj komentár