F | FLAMENGO | Paní V Černém (Singly 1967-1972) | RECENZIE

Flamengo – Paní v černém (Singly 1967-1972)

komentárov 10

Pražská skupina Flamengo vznikla roku 1966 z podnětu jejího prvního bubeníka a vlastně i manažera Přemysla Černého. Od začátku trpěla běžnými neduhy začínajících kapel, především počáteční neujasněností, kdo je vlastně zpěvákem skupiny. Na postu zpěváka se střídal Viktor Sodoma s Petrem Novákem, který s Flamengem nahrál jedny ze svých nejikoničtějších písní, občas se za mikrofonem objevil Pavel Sedláček. Sodoma se brzy připojil k Matadors, Novák obnovil své George & Beatovens a tak jediným mužem za mikrofonem zůstal Karel Kahovec, s jehož jménem má většina z nás první období skupiny zafixováno.

Kompilace nazvaná Paní v černém obsahuje singlové nahrávky skupiny Flamengo z celého období její existence až po poslední singl Kuře v hodinkách / Stále dál, který vyšel až několik měsíců po rozchodu Flamenga a je tedy datován rokem 1973. Výjimkou mezi dvaceti skladbami zastoupenými na desce je píseň Black is Black převzatá z repertoáru španělských Los Bravos, která nikdy na singlu nevyšla a je zde uvedena jako jediná píseň zpívaná Viktorem Sodomou.

Podobně je na tom i Pavel Sedláček, který s Flamengem nazpíval píseň Džbán. Tu jsem předtím neznal a musím se přiznat, že mě mile překvapila. Stejně tak Angličanka Joan Duggan je zde zastoupena pouze jedním kouskem, Gershwinovým evergreenem Sumertime, který je hodně podobný známé verzi Janis Joplin.

Nejvíce písní, celkem osm, nazpíval Karel Kahovec, přičemž u sedmi z nich je i autorem hudby. Ty písně dnes patří do zlatého fondu českého bigbítu. Kdo by neznal Paní v černém, Popravu blond holky nebo Svou lásku jsem rozdal. Pravda, některé z nich mohou v dnešní době působit lehce úsměvným dojmem. Tou osmou písní s Kahovcovým  zpěvem je coververze Mayallova blues No Reply, u nějž mám ale dojem, že tohle není úplně zpěvákova parketa.

To už se kapela pomalu dostávala do dalšího, pro mě určitě zajímavějšího období své tvorby. Odešel Kahovec a kapela se přeorientovala na blues a tvrdší rock. To je dobře zachyceno na jejich jediném albu Kuře v hodinkách. Jako zpěvák se zajímavým zabarvením hlasu se ukazuje varhaník Ivan Khunt, jímž zpívané blues Vím, že pláčem to skončí bylo tím největším objevem, který mi tato kompilace přinesla. No a po vyhazovu z Blue Effectu přichází do skupiny Vladimír Mišík a začíná vznikat hudba, která možná mohla být i srovnatelná se zahraničními vzory. Bohužel, blbá doba tohle srovnání hudebníkům nedopřála a jejich jediné album spatřilo světlo světa až po jejich rozchodu.

Je dobře, že se v roce 2003 objevila kompilace mapující tvorbu skupiny Flamengo. Společně s deskou Kuře v hodinkách tvoří ucelený obraz své doby, která byla zpočátku plná očekávání, aby později vyústila pro mnohé zúčastněné v hlubokou deziluzi z nemožnosti hrát takovou hudbu, kterou by chtěli. Každý z hudebníků se s tím samozřejmě vyrovnával po svém, někdo emigrací, jiný například doprovázením Karla Gotta. Ale to už je jiný příběh.

Skladby:

  1. Já budu chodit po špičkách
  2. Povídej
  3. Svou lásku jsem rozdal
  4. Poprava blond holky
  5. Co skrýváš v očích
  6. Vyber si palác
  7. Paní v černém
  8. Náhrobní kámen
  9. Džbán
  10. Zavraždil jsem lásku
  11. No Reply
  12. The Way For Horses
  13. Summertime
  14. Too Much Love Is A Bad Thing
  15. Vím, že pláčem to skončí
  16. Každou chvíli
  17. Týden v elektrickém městě
  18. Stále dál
  19. Kuře v hodinkách
  20. Black Is Black

Hudebníci:
Bass Guitar – Jiří Čížek (tracks: 20), Pavel Fořt (tracks: 1 to 14), Vladimír Kulhánek (tracks: 15 to 19)
Congas, Acoustic Guitar – Vladimír Mišík (tracks: 16 to 18)
Drums – Jaroslav Erno Šedivý* (tracks: 11 to 19), Přemysl Černý (tracks: 1 to 10, 20)
Guest, Guitar [1st Guitar] – Radim Hladík (tracks: 15)
Guitar – František Francl (tracks: 1 to 14, 20), Jan Kubík (tracks: 19), Karel Kahovec (tracks: 6, 7), Pavel Fořt (tracks: 15 to 20)
Organ – Eduard Vršek (tracks: 20), Ivan Khunt (tracks: 13 to 19), Jiří Čížek (tracks: 1 to 5)
Percussion – Jaroslav Erno Šedivý* (tracks: 16 to 19)
Tenor Saxophone, Saxophone [Electric], Flute, Clarinet, Vocals – Jan Kubík (tracks: 16 to 19)
Vocals – František Francl (tracks: 4, 5, 7, 10), Ivan Khunt (tracks: 14, 15, 18, 19), Joan Duggan (tracks: 13), Karel Kahovec (tracks: 3 to 12), Pavel Fořt (tracks: 4, 5, 7, 10, 16 to 19), Pavel Sedláček (tracks: 9), Petr Novák (tracks: 1, 2, 8), Viktor Sodoma (tracks: 20), Vladimír Kulhánek (tracks: 16 to 19), Vladimír Mišík (tracks: 16, 17, 19)

Paní v černém (Singly 1967-1972) Book Cover Paní v černém (Singly 1967-1972)
Flamengo
Rock
Supraphon
2003
CD
20
CD Supraphon – SU 5496-2 311

10 názorov na “Flamengo – Paní v černém (Singly 1967-1972)”

  1. Ač považuji Kuře v hodinkách za nejlepší českou desku všech dob, jejich dřívější tvorba ani tvorba tehdejších českých bigbítových kapel šedesátých let mě neoslovily. Výjimkou jsou první 3 desky Olympicu, EP Blue Effectu plus Meditace, Framus Five, Collegium Musicum, Prúdy či Jazz Q, které už splňovaly mé představy. Kuře pak představovalo vrchol.

  2. Taky mám tuhle kompilaci, písničky zpívané Kahovcem, Novákem a Sodomou patří k počátkům českého bigbítu, mé pubertě a je to CD, které miluje moje žena. Odchod Vladimíra Mišíka z Blue Effectu si myslím nebyl tak, že by odejít, tenkrát zasáhla podle mě normalizace, zákaz Slunečního hrobu kvůli textu apod. Prostě Flamengo byla jednou z nejlepších bigbítových kapel u nás, to jim nikdo neodpáře. Pěkný text, který je radost číst.

    1. Zdeny, já jsem se k této hudbě dostal jednak přes rodiče, kteří si některé písně zpívali v autě za jízdy (jo, to byly hezké chvilky), jednak přes Šípovu a Uhlířovu Hitšarádu, kde se občas nějaká ta bigbítová perla ze šedesátých let objevila.
      Jsem rád, že se ti text líbí. Děkuji.

      1. Ahoj Martine, tak to máš rodiče v mém věku (67), po srpnu 1968 bigbít v rádiu moc nehráli. Tyhle písničky měli šťastlivci na singlech, nebo na páskách. Vzpomínám si, že se mi tehdy líbily dvě písničky od Juventusu, Vlasy a Modrej len. Byli jsme tehdy na školním výletě v Krkonoších a spali jsme ve Vrchlabí, v bedně tam tyhle písničky byly a já jsem tam nasypal snad třicet korun a pouštěl jsem si to pořád dokola. Byla to tehdy jiná divná doba.

  3. Nevím, co by na tuhle muziku řekli fanoušci sotva odrostlí školním škamnám, ale já (věkem téměř pamětník) mám tyhle bigbítový písničky rád. Koupil jsem si k nim ještě 2CD kompilace Big Beat Line a Beat Line a rovněž na nich se nacházej pěkný špeky (myslím tím rarity).

    O samotném nosiči nemohu říct křivého slova. Se zvukem jsem spokojenej (proboha, vždyť nejstarší písnička je z roku 1966!) a booklet obsahuje spoustu užitečnejch informací. Koupil jsem ho před lety za pár šlupek a jsem moc rád, že ho mám. Dnešní ráno jsem načal albem Passion Play, ale už vím, co bude následovat. Martine, díky za recku.

    1. Ty dvě kompilace mám také. Ale recenze na ně asi psát nebudu. Stačila tahle. Dlouho jsem nevěděl, jak to téma uchopit, takže jsem začal, zasekl se a šel od toho. Jenomže jsem ti tu recku kdysi slíbil a sliby se mají plnit, tak jsem si k ní sedl a najednou to šlo.

      1. Tohle znám velice dobře. Některými texty se doslova protrápím (člověk bez talentu), jindy to vysypu za dvě odpoledne. Ještě, že člověk může psát o čem chce. Nedovedu si představit, že jsem svázanej nějakým redakčním plánem a musím datlovat recenzi titulu, do kterého se mi absolutně nechce. Myslím, že hodnotit zrovna tyhle dvě kompilace není třeba. Fanoušci tuzemskýho bigbítu si je už jistě dávno našli.

        1. Souhlas, někdy je potřeba ten text doslova vysedět.
          Myslím si, že se nám daří držet určitou úroveň. Ta by asi brzy vzala za své, kdyby nám někdo diktoval, o čem máme psát.
          A neboj, o talentu to zas až tak není. Spíš o chuti něco vytvořit a podělit se o to s ostatními.

Pridaj komentár