CD Kaliphonia – CH001 /1998/
Někdy mám dojem, že se mezi fanoušky italského progresivního rocku rozmáhá takovej nešvar. Pomalu každou desku z konce sedmdesátých let si zvykli označovat jako zapomenutej poklad RPI, ovšem tak to pochopitelně není. Těch alb sice bylo jak šafránu, ale většina z nich za moc nestojí a některá už se té rockové škatulce pořádně vymykají. Pár výjimek by se ale přece jen našlo a jednou z nich (a mým tajným tipem) je pohříchu jediné a ve vlastní produkci natočené album kapely Sensitiva Immagine.
Sensitiva Immagine vznikli v roce 1975 a byli jednou z mála progressive rockových skupin ze severoitalské Bologne. O původu nahrávky E tutto cominciò così… (A takhle to všechno začalo…) se ví jen tolik, že vznikla vlastním přičiněním a většina zdrojů se shoduje na tom, že to bylo v roce 1978. Skupina ji v podobě podomácku kopírovaných kazet prodávala na koncertech a víc toho po ní vlastně nezbylo. První vydání na CD se objevilo až v roce 1991 zásluhou japonských Melos, s tracklistem shodujícím se s původní magnetofonovou kazetou. Druhá – a poslední – reedice pochází z roku 1998 a od japonského výlisku se liší jak obalem, tak počtem skladeb. Společnost Kaliphonia připojila dvě instrumentální introdukce a čtyři bonusové skladby, tedy 19 minut hudby navíc. Fanoušci vinylů to mají ještě horší, pro ně je tady jen edice od údajně italského vydavatele Buterfly Records z roku 2014 a navíc je to 500ks limitka vyrobená ve třech různých provedeních.
O kapele se toho zjistit moc nedá, kazeta neobsahovala žádná jména a identitu prvních čtyř hudebníků odkrylo až japonské CD. Dnes už víme, že členů skupiny bylo pět, v klasickém obsazení basa, buben, kytara, klávesy a sólo zpěv. Jednou z mála dostupných informací je údajně vynikající živá prezentace, s použitím kostýmů a scény ve stylu Genesis. Však ono si stačí poslechnout prvních pár minut alba E tutto cominciò così… a ten hlavní zdroj inspirace bude každému jasnej. Trochu mi to připomíná situaci kolem krajanů Errata Corrige, nebo německejch Neuschwanstein. Ti, zhruba ve stejné době také začínali nahrávkami z vlastní produkce a vzorem jim byli hlavně Genesis.
Ve sbírce mám cédéčko od italského labelu Kaliphonia, které začíná instrumentálkou Intro. Dodnes si dobře vzpomínám na to, jak mě u první reprodukce uzemnil nástup syntezátoru, protože tak mohutnej zvuk se jen tak neslyší. Nicméně skladba jako taková nepatří k nejlepším a hodně jí škodí do ukrutnejch výšek natahované sólo elektrické kytary. Nakonec se tedy ani nedivím tomu, že se na původní kazetu nedostala, protože to pravé a ořechové začíná až s osm a půl minuty dlouhou Overture…
Tohle album provází v zasvěcených kruzích výborná pověst a tak jsem měl poměrně vysoká očekávání, ovšem to, co se na mě vyhrnulo z reproduktorů mi vyrazilo dech. Okamžitě mi došlo, že tohle nejsou žádní nýmandi z Horní Dolní, ale výtečně sehraní instrumentalisté s vytříbenou technikou a špičkovým zvukem. Kdyby mě někdo pozval na slepej test a u první, instrumentální části skladby tvrdil, že jde o neznámou pecku Genesis z první poloviny sedmdesátých let, tak mu to sežeru i s navijákem. Basa s bicími pulsují v dokonalém tandemu, kaskády kláves ohromují rozsahem barevného spektra a nenápadná kytara k tomu přizvukuje táhlými sóly. Nakonec ani ta trocha zpěvu v italštině není k zahození. Alfredo Olivieri disponuje jistým charisma a ostatní členové kapely mu ve sborech zdatně pomáhají. Nebo, že by to byly “overdubs”?
Písňové parametry tak splňuje až následující skladba Harlem. Teprve tady musím uznat, že zrovna zpěv nebude nejsilnější stránkou této kolekce, ale líbí se mi vytažená a kouzelně “brblající” basa, perlení klávesových nástrojů a instrumentální dojezd. Ten je excelentní a vzpomněl jsem si u něj na další Genesis klon z Itálie, kapelu Acqua Fragile a její eponymní debut z roku 1973. Následující Ai confini del mondo je vláčnou, art rockovou baladou s božsky cinkajícími akustikami a přelévajícími se vlnami hřejivých syntezátorů. Atmosféra skladby je opravdu snová a k pocitu nebeského klidu přispěje i krátkej vstup zvonkohry. Těch deset a půl minuty se může zdát hodně, ale ono se to tak krásně poslouchá…
Pod předvolbou č. 5 se nachází druhé, na původní kazetě neuvedené Intro, ale v tomhle případě je to jen taková hloupost – zvuk nastartovaného a rozjíždějícího se motocyklu. Nejspíš to má nějakou spojitost s následující, rozvrkočenou a hravou Storia di… Její struktura je tentokrát docela přímá, kapela se nepouští do žádných větších akcí a se stopáží tři a půl minuty jde o nejkratší písničku na desce. Že by pokus o malej hit?
Ve skladbě La favola di Narcisio ed Eco skupina zhudebnila starověkou řeckou báji o Narcisovi a nymfě Echo a vzhledem k námětu asi nepřekvapí, že ani v tomhle případě nepůjde o žádnej kvapík. Je to posmutnělá píseň s pěknou melodií a instrumentálními kouzly, která se v polovině sedmé minuty překlopí do závěrečné E tutto cominciò così… Vynikající, svižné instrumentálky s fanfárami vroucích syntezátorů a kytarovými trylky. Tohle je konec, jak má být a spolu s peckou Overture jde o můj nejoblíbenější kus celé kolekce.
A to není všechno, Kaliphonia přihodila ještě hrst bonusů. Tím prvním je subtilní balada Quel che resta, druhým instrumentálka (včetně sóla na bicí) La giornata a třetím písnička Harlem, ve verzi z roku 1976. Epilogem je z nějakého koncertu vystřižený fragment skladby E tutto cominciò così… Zvuk bonusových skladeb je výrazně horší, ale pořád ještě to jde a vzhledem k tomu, že jde o bůhvíodkud vyhrabanej “matroš” navíc, nebudu tentokrát reptat.
Standardní plastová krabka ukrývá lisované CD, ovšem alternativní a nijak zvlášť zajímavý obal je úplně jinej, než v případě vydání Melos a Buterfly Records. Ono je to asi jedno, protože ta kazeta vypadala taky jinak. Dvanáctistránkovej booklet obsahuje tracklist, texty písniček a pět raritních fotek, ovšem jména hudebníků bychom v něm hledali marně. Zvláštní zmínku zasluhuje zvuk, protože ten je perfektní. Určitě lepší, než by člověk od kazety natočené za vlastní peníze – byť v profesionálním studiu – čekal. Myslím, že některému z členů kapely v šuplíku zůstaly původní pásy, protože jinak si to nedovedu vysvětlit.
Je to velmi dobré album, s výborným zvukem a puncem skutečné rarity. Pro fanoušky a sběratele italského progrocku malá noční můra, ale tak už to holt na světě někdy chodí. Za čtyři.
SKLADBY:
01. Intro (Inedito) – 2:17
02. Overture – 8:32
03. Harlem – 6:57
04. Ai confini del mondo – 10:23
05. Intro (Inedito) – 0:38
06. Storia di… – 3:35
07. La favola di Narcisio ed Eco – 6:27
08. E tutto cominciò così… – 4:52
Plus Bonus Tracks:
09. Quel che resta (Inedito) – 3:31
10. La giornata (Inedito) – 4:22
11. Harlem (First Version 1976) – 5:52
12. E tutto cominciò così… (Live Reprise) – 1:50
SESTAVA:
Alfredo Olivieri (voce)
Massimo Buriani (chitarra)
Stefano Bertonazzi (tastiere)
Andrea Pavinato (basso)
Franco Buriani (batteria)
E Tutto Cominciò Così…
Prog Rock
S. I. - 001
1978
Kazeta
6
CD Kaliphonia – CH001 /1998/
