CD Harvest, Musicline.de – 7243 5 35162 2 2  /2002/

Technicky nejnadupanější album Triumvirat. Klávesová tvrďárna, která si v ničem nezadá s těmi největšími špičkami v oboru a pokud snad hledáte německou odpověď na ELP, už nemusíte. Tady je…

Illusions on a Double Dimple z roku 1974 je druhým zářezem v diskografii Triumvirat a kapela se na něm posunula o pořádnej kus vpřed. O dva roky starší debut Across The Water byl ještě v mnohém nevyzrálej, veliké mezery měl i ze strany produkce a celkového zvuku, ale tady si to dokonale sedlo. Absolvent Kolínské hudební konzervatoře a tedy dostatečně erudovanej klávesista Jürgen Fritz, spolu se svými kumpány napsal majstrštyk složenej ze dvou, přes dvacet minut dlouhých kompozic a nemusím snad zdůrazňovat, že každá z nich vypl(e)nila celou stranu původního vinylového alba.

Produkce a aranžmá jsou na špičkové úrovni. Firma kapele zajistila spolupráci s orchestrem Kolínské opery a nejenom to, v některých pasážích je slyšet řízná, dechová sekce a se zpěvem vypomohla i trojice sboristek. Tím hlavním jsou však pochopitelně klávesy. Nezbytné piano s varhanami tentokrát výrazně doplňuje Moog a třešničkou na dortu je prvotřídní zvuk. Ten je skutečně brilantní, s výtečně sejmutými bicími a zážitek z poslechu se tím posouvá ještě o level vejš.

Deska se nahrávala od června, do října 1973 v EMI – Electrola studios v Kolíně nad Rýnem, ale vyšla až na jaře následujícího roku a pozor – nejenom v Německu. Díky holportu labelů EMI a Harvest se objevila na pultech prodejen celého světa a discogs tak uvádí výlisky z Anglie, Španělska, USA, Kanady, Itálie, Portugalska, Japonska, Brazílie, nebo Nového Zélandu.

Titulní skladba Illusions on a Double Dimple je rozdělená do šesti, do sebe zapadajících kapitol a začátek je pěkně langsam. Krátká předehra na piano a je tu první sloka, Flashback. Přidává se syntezátor, atmosféra začíná pomalu houstnout a já se vrtím a těším na čas 04:19, protože teprve s nástupem důrazné, sedm minut dlouhé instrumentální vsuvky Triangle vypukne to pravé pozdvižení. Jürgen střídá hammondky, piano a Moog a basa s bicími tepou jak srdce před infarktem. Následující strofy Illusions, Dimplicity a Last Dance jsou již opět s vokály a tady bych podotkl, že působí daleko vyzrálejším a profesionálnějším dojmem, než tomu bylo na debutu, zde navíc podpořené trojicí sboristek. Taky se poprvé větší měrou zapojí orchestr, nicméně samotný závěr celé skladby sklouzne do další instrumentální exhibice…

Suita Mister Ten Percent má rovněž šest kapitol a když jsem poprvé slyšel její úvod, vyskočil jsem, jak bodnutej včelou. Hrozně mi to připomnělo ELP, jmenovitě Tarkus. Možná víc, než by bylo zdrávo. První část skladby – Maze – je opravdu v pekelném tempu, s krátkými a ryčnými vstupy dechové sekce. Triumvirat se valí kupředu, jak tornádo Oklahomou a pustoší vše, co se jim postaví do cesty. Celé to trvá s bídou tři minuty, ale garantuju vám, že nic tvrdšího tahle kapela už nikdy nenatočí. Začátek je to vskutku impozantní a výbornej zvuk jen umocňuje můj skrz naskrz pozitivní dojem z celého alba.

Přichází zpívaná část, Bad Deal a ke slovu znovu se dostává i smyčcový orchestr Kolínské opery s dechovou sekcí, takže nepřekvapí ani krátké sólo na saxofon. Roundabout je dalším z lahůdkových instrumentálních intermezz, šest minut dlouhou emersonovskou palbou, kterou utne až nástup akustické kytary v úvodu kapitoly Lucky Girl. O mikrofon se přetahujou Köllen i Fritz, natřásající se sboristky dělají křoví a co chvíli ozve se i šum sladkobolnejch smyčců. Jde o celkově klidnější část, klidné je i následující klávesové sólo a v nemlich tom samém režimu se sune i závěrečná strofa Million Dollars. Patetické vyvrcholení celé suity však míří poněkud do ztracena, což je v porovnání s eruptivním začátkem trochu škoda…

A to není všechno, CD reedice z roku 2002 obsahuje ještě další čtyři skladby ze singlů vydaných na podporu alba. V případě Dimplicity a Million Dollars jde jen o zkrácené verze písniček z desky a nestojej za řeč, ale jak energií sršící Dancer’s Delight, tak baladická Timothy jsou fajn a jsem rád, že je vydavatel přidal. Dvanáctistránkovej booklet nabízí historii Triumvirat v němčině i angličtině, texty písniček, kredity a celou řadu fotek. Je zdrojem mnoha zajímavých informací, takže i v tomhle případě si vydavatel zaslouží pochvalu.

Co dodat? Album bylo nad očekávání úspěšné a jenom v zámoří se ho prodalo na 180 000 kousků. Triumvirat si za to vysloužili pozvánku na turné po USA, kde po boku Fleetwood Mac odehráli 43 koncertů. LP Illusions on a Double Dimple se navíc dostalo do Top 40 amerického žebříčku Billboard a vyšplhalo se výš, než kterákoli německá rocková deska předtím.

Mám tuhle placku opravdu rád, i když netvrdím, že se v těch sáhodlouhých kompozicích nenajdou slabší místa. Neslyším tady však žádné citace z klasické hudby, nebo upachtěnou snahu nahrát něco všeobecně přijatelnějšího a komerčně úspěšnějšího. Je to první z trojice po sobě jdoucích, výborných a vzácně vyrovnaných alb a dávám mu poctivou čtyřku.

SKLADBY:
1. Illusions on a Double Dimple – 23:25
a. Flashback – 0:57
b. Schooldays – 3:22
c. Triangle – 6:53
d. Illusions – 1:42
e. Dimplicity – 5:37
f. Last Dance – 4:53

2. Mister Ten Percent – 21:33
a. Maze – 3:03
b. Dawning – 1:02
c. Bad Deal – 1:40
d. Roundabout – 5:49
e. Lucky Girl – 5:14
f. Million Dollars – 4:42

Bonus Tracks (released together as a single):
3. Dancer’s Delight – 3:32
4. Timothy – 4:08
5. Dimplicity (edit) – 3:15
6. Million Dollars (edit) – 2:35

SESTAVA:
Jürgen Fritz – Hammond organ, electric piano, Steinway grand piano, Moog synthesizer, vocals
Helmut Köllen – bass, acoustic & electric guitars, vocals
Hans Bathelt – drums, percussions
+
Hans – Georg Pape – bass on Illusions on a Double Dimple
The Cologne Opera House Orchestra – orchestra
Kurt Edelhagen Brass Section – brass
Brigitte Thomas, Hanna Dölitzsch, Ulla Wiesner – backing vocals

Album: Illusions On A Double Dimple
Autor: Triumvirat
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: Harvest
Rok: 1974
Formát: LP
Počet skladieb: 2
Zdroj: CD Harvest, Musicline.de – 7243 5 35162 2 2 /2002/