Mediterranean Tales | T | TRIUMVIRAT

Přes vody na čaj o páté

komentárov 5

CD Harvest, Musicline.de – 7243 5 35161 2 3   /2002/

Art rockové trio Triumvirat pochází z Kolína nad Rýnem a v roce 1969 ho založili Hans Jürgen Fritz, Hans Bathelt a Werner “Dick” Frangenberg. Již obsazení klávesy, basa a buben napovídá, že by mohlo jít o německou alternativu k Emerson, Lake & Palmer a taky, že ano..

Jejich debutové album a především úvodní, sáhodlouhá kompozice Across The Waters je classical rock jak vyšitej. Téměř sedmnáct minut dlouhá suita je rozdělená do šesti kapitol, přičemž ta první a poslední jsou výpůjčkami od W. A. Mozarta. Celé se to pochopitelně točí kolem kláves Jürgena Fritze, kterej střídá Hammondky, piano a Moog, ale při pozornějším poslechu vyplavou na povrch i důmyslné basové linky Hans – Georga Papeho, který krátce před nástupem do studia nahradil původního basistu Wernera Frangenberga. Bicí jsou sice kapánek jednodušší, někdy až humpolácké, ale nechybí jim “drive” a rockový důraz. Celé je to zahrané velmi fortelně a s entuziasmem, leitmotivy se střídají jak figurky na Orloji a každej, po klávesovém rocku lačnící posluchač tady bude pomlaskávat blahem.

Šťoura kritik by mohl namítnout, že je to nepůvodní a vokál, že stojí taky za starou belu. Triumvirat tehdy stáli na samém počátku své kariéry, důraz kladli spíš na stránku kompoziční a na zpěv se až tolik nehledělo. Do Carusa mají Pape i Fritz pořádně daleko, ale vypořádali se s tím se ctí…

Samozřejmě, není to dokonalé album. Zvukově to přece jenom trochu hapruje a krom úvodní Across The Waters mi trochu překáží mix – bicí znějí jen z jednoho kanálu a nepříjemné je to hlavně při poslechu se sluchátky. Ale co na tom, psal se rok 1972 a dneska už vám takovou desku nikdo neudělá. Tahle porce výživného krautrocku mi nad očekávání sedla a tak (s přimhouřením jednoho oka) na stůl sázím rovnou čtyřku.


CD reedice z roku 2002 je snadno dostupná a v tuzemskejch e-shopech ji pořídíte už od 189 korun, což je opravdu za hubičku. Za zmínku stojí především osmistránkovej booklet, který obsahuje biografii Triumvirat v němčině a angličtině, texty písniček, kredity, dvě fotky a obálky desku provázejících singlů. Ty jsou navíc součástí bonusové výbavičky.

SKLADBY:
01. Across The Waters – 16:34
a, Overture
b, Taxident
c, Mind Tripper
d, 5 O’Clock Tea
e, Satan’s Breakfast
f, Underture
02. Eleven Kids – 6:06
03. E Minor 5/9 Minor/5 – 8:00
04. Broken Mirror – 7:15

Bonus tracks:
05. Be Home For Tea (edit of track 01d) – 3:35
06. Broken Mirror (edit) – 3:21
07. Ride In The Night – 4:25
08. Sing Me A Song – 4:38

Total Length: 54:21

SESTAVA:
Hans Jürgen Fritz – Hammond B3 organ, electric piano, Grand piano, Moog synthesizer, vocals on Eleven Kids, vocals & chorus on Broken Mirror
Hans-Georg Pape – bass, lead vocals, except on Eleven kids, vocals & chorus on Broken Mirror
Hans Bathelt – drums, percussion, words & lyrics

Mediterranean Tales (Across The Waters) Book Cover Mediterranean Tales (Across The Waters)
Triumvirat
Art Rock
Harvest
1972
LP
4
CD Harvest, Musicline.de – 7243 5 35161 2 3 /2002/

5 názorov na “Přes vody na čaj o páté”

  2. Triumvirat znamená pre mňa predovšetkým Spartacus, ich tretie LP z roku 1975, ktoré mám veľmi rád už od vydania a bol to pre mňa šok v podobe nemeckej skupiny. Spatracus je zvukovo v poriadku. Píšeš správne, že nahrávka Mediterranean Tales nie je veľmi dobrá po zvukovej stránke a kapela zaplatila debutovú daň za neznalosť štúdiovej práce a v podstate sa naozaj dnes taká nahrávka nedá vyrobiť. A Tvoj postreh Snake, bicie iba v jednom kanáli, hoci iba na chvíľu sú mementom hlúposti zvukára, ktorý album nahrával. Nie je to ich jediný prípad po zvukovej stránke, ale kapela sa so zvukom trápila ešte aj na LP Old Loves Die Hard (1976), kde je nahrávka posunutá do vyšších frekvencií a klávesy vychádzajú veľmi agresívne a tenko.
    Dnes však tvorba Triumvirat je nemecký skvost a hoci porovnanie s Emersonom je vždy poruke a nedá sa tomu vyhnúť sú ich albumy počúvateľné aj po rokoch.
    Vďaka za pripomenutie, hoci Spartaka som si pustil asi pred tromi týždňami a znovu som si povedal. že je to skvelý album. Hoci myš v žiarovke ma vždy zarazí a premýšľam o tom, či sa nepomýlili pri tvorbe obalu.

    1. Ahoj a díky za komentář. Já si Triumvirat hodně oblíbil a postupně jsem si od nich koupil vše, po album Pompeii. To už se mi sice zdá moc přeprodukované, ale pořád ještě to jde. V porovnání s tím, co mělo následovat určitě. Top albem je pro mě Illusions On A Double Dimple, ovšem Spartacus a Old Loves Die Hard mu šlapou těsně na paty. Po zvukové stránce mi ta cédéčka připadají v pořádku, možná to porovnáváš s původním vinylem a tam může být rozdíl. Víš nejlíp, jak to s těmi remastery někdy chodí.

      Přirovnání k ELP se nabízí samo, nějaké styčné body slyším hlavně na prvních dvou deskách, pak už ne. Ovšem Fritz byl daleko ukázněnější, než Emerson a nějakému kvílení, nebo disharmoniím se cíleně vyhejbal. Na ELP musím mít náladu a trochu se na ně připravit, Triumvirat můžu kdykoliv.

      1. @Snake: Triumvirat beru jako nevšední úkaz na krautrockovým nebi. Taky mám jejich alba až po Pompeii, favoritní kus mezi nima ale nevykrystalizoval ani po letech, každý má svoje plusy. Dík za četbu i postrk k poslechu.

Pridaj komentár