3CD Ma.Ra.Cash Records – MRC126  /2023/

Dne 13.10. 2023 vyšlo nové studiové album Le Orme a mělo by být definitivně posledním v historii italské rockové legendy. Nikdy neříkej nikdy, ale i kdyby tomu tak nakonec skutečně bylo, není nejmenší důvod propadat skepsi, zármutku a melancholii. Skupina vznikla již v roce 1966 a za těch necelých šedesát let na scéně po sobě zanechala množství výborné muziky, která tady s námi (i bez nás) bude už napořád. Samozřejmě, pokud o ni bude pořád ještě někdo stát a já věřím, že ano…

Příchod nového alba předznamenal melodický singl Rosa dei venti, ze kterého jsem cítil jistej potenciál, ovšem že mě ta deska nakonec tak sebere jsem samozřejmě netušil. Streamovací aplikace mi ji představila přesně v den oficiálního vydání a již první nástřel na mě zapůsobil tak, že jsem se rozhodl napsat krátkej článek do Žurnálu. Vzhledem k tomu, že jsem neměl k dispozici nic jiného, než tracklist ze Spotify a krátkej sloupek na Wikipedii je ten můj text plnej nepřesností a nejraději bych ho smazal, ale nechám to tak. Dnes už mám ve sbírce velice pěknou, třídiskovou limitku od  Ma.Ra.Cash Records i s obsáhlým bookletem a z něj vyplývá zhruba tohle:

První disk s podtitulem Il leone e la bandiera obsahuje koncepční album s novým materiálem, který napsala aktuální sestava Le Orme. Na druhém CD jsou nahrávky bývalých členů skupiny, zmínil bych aspoň dlouholetého klávesistu Tonyho Pagliucu, kytaristu Tolo Martona, nebo multiinstrumentalistu Fabia Trentiniho a v jedné skladbě si zazpíval i Jimmy Spitaleri, proslulý jako frontman Metamorfosi. Třetí CD je pak kompilací italských prog rockových skupin. Některé se zúčastní probíhajícího turné v rolích předskokanů a speciálních hostů, jiné chtěly jen přispět nahrávkou z vlastní kuchyně. Je to sice pouze “bonusovej” materiál, ale i on obsahuje zajímavé kousky a rozhodně není z kategorie “zbytečných”.

Základem 3CD kompilace je album Il leone e la bandiera, což je vlastně jedna jediná, pětatřicet minut dlouhá suita rozdělená do sedmi kapitol. Koncepční storka je výletem do raného středověku, popisuje historii vzniku Benátek a jednotlivé části od sebe odděluje šumění mořských vln. S příběhem souvisí i pěkný obal, na jehož přední straně jsou hudebníci vyobrazeni v portále na náměstí San Marco a na zadní jako kreslené postavičky v tradičním oděvu a s nástroji sbalenými na dalekou cestu. Michi Dei Rossi a Michele Bon, který v řadách skupiny působí už někdy od roku 1992 jsou dlouholetými parťáky, ale trefou do černého se ukázalo angažmá nového kytaristy a zpěváka, kterým se stal Luca Sparagna. Jeho hlas a frázování mi hodně připomíná původního frontmana a historicky největší osobnost kapely Alda Tagliapietru, takže ty reminiscence na nejlepší roky a tvorbu z první poloviny sedmdesátých let jsou až nečekaně silné.

Je to moc pěkná, melodická muzika v duchu těch nejlepších tradic Le Orme, obsahující pečlivě vyváženej mix křehkých pasáží a energickejch laufů. Trochu pop, trochu art, ale zcela bez nějakejch disonancí a hudebních zvěrstev tak, jak to mám rád. Z těch subtilních písniček bych jmenoval např. pěkným klipem opatřenou Acqua di luna, nebo přiměřeně pompézní singlovku Rosa dei venti a z kompozic energičtějšího ražení se mi líbí nejen hammonďácká tvrďárna Ferro e fuoco, ale i obě instrumentálky. Tedy jak úvodní Ouverture, tak působivě vypointovanej epilog Caigo. Jestli je tohle skutečně tečka za kariérou Le Orme, tak rádiovku dolů, protože lepší si snad ani nedokážu představit.

Druhý disk nese titulek Friends a obsahuje deset skladeb od bývalých členů Le Orme. Prvních pět složil dlouholetý klávesista Tony Pagliuca a je to taková všehochuť. Svižnej rokec L’indeciso, se zpěvem hostující Elisabetty Montino, nebo Adamo dove sei jsou pěkné, ale elektronikou prodchnutá Partire mi k srdci zrovna nepřilnula. Specialitkou je instrumentálka Fly fly my friend s houslovými party Germano Serafina, který hrál s Le Orme v letech 1976 – 1981, ale v roce 1992 předčasně zemřel. Tony Pagliuca někde vyhrabal kazetu se starou demo nahrávkou a pomocí studiových kouzel ji dokončil.

Kytarista Tolo Marton u skupiny působil jen krátce a jediným albem, na kterém hraje je Smogmagica z roku 1975. Se zbytkem ansámblu se nerozešel zrovna v dobrém, ale co už. Tři příspěvky na nové desce svědčí o tom, že všechno špatné šlo stranou a ve skladbách The waiting, nebo Valzette dokazuje svoji instrumentální zručnost. Kariéra Jimmy Spitaleriho je spjata především s Metamorfosi, ale necelé dva roky strávil rovněž po boku Le Orme, se kterými nazpíval LP La via della seta (2011). Na novinku přispěl písničkou La mia musica a poslední položkou je velice pěkná klávesová instrumentálka od Francesca Sartoriho, člena skupiny v letech 1992-97.

K třetímu disku, který je kompilací italských progressive rockových skupin jen krátce. Staré pardály zastupují The Trip se skladbou Il mio capitano, kterou jako speciální host nazpíval Nico Di Palo z New Trolls. Neméně slavná Osanna poskytla z legendárních šlágrů poskládanou Prog garden medley a za zmínku stojí i oba příspěvky kapely Mangala Vallis. Jedna skladba je se zpěvem Bernarda Lanzettiho (Acqua Fragile, PFM) a v té druhé účinkuje Roberto Tiranti. Jeden z nejaktivnějších italských hudebníků současnosti, kterej je schopnej si zahrát a zazpívat doslova s každým. No, abych to dál nenatahoval – kompletní CD má téměř 78 minut a obsahuje dvanáct skladeb od deseti interpretů.

Limitovaná 2LP edice na zlatém vinylu vyšla v počtu 500 očíslovanejch kopíí, třídiskového boxu bylo vyrobeno 999 kousků. Na mě se dostalo vydání s číslem 0577 a jsem šťastnej, že ho mám. Pěknej, ze tří panelů složenej digipak o velikosti krabky na DVD obsahuje tři cédéčka v transparentních držácích a šestnáctistránkovej booklet s texty písniček a kredity. Dokonce nechybí ani krátké profily všech, na třetím CD účinkujících kapel, ovšem celý booklet je komplet v italštině.

Obrovská porce muziky v parádním balení, jehož hodnota bude časem jen stoupat. Ten, který to s italským progresivním rockem myslí vážně, touhle koupí rozhodně neprohloupí.

07. Caigo – 7:23

Michi Dei Rossi – batteria, gong Tailandesi e tabla
Michele Bon – organo MBIII con Leslie 147, piano, tastiere e cori
Luca Sparagna – voce, basso, bass pedals, chitarre acustiche 6 e 12 corde

Hanno suonato e cantato con noi:
Fabio Trentini – Chitarra dodici corde e coro con “Lucciole di vetro” e chitarra sei corde in “Rosa dei venti”
Betty Sfriso – vocallizi in “L’alba della partenza”
Sis To Sis – coro in “Rosa dei venti”

CD 2: Friends
08. L’indeciso – 4:52
09. Partire – 3:45
10. Adamo dove sei – 3:57
11. Prologo – 3:38
12. Fly fly my friend – 4:15

Luca Sparagna – voce solista
Elisabetta Montino – vocalist in “Partire”, “L’indeciso”, “Fly fly my friend”
Germano Serafin – violino in “Fly fly my friend”
Paolo Tofani – trikanta veena in “Prologo”
Alberto Pagliuca – chitarra in “Adamo dove sei”
Emanuele Pagliuca – batteria in “Adamo dove sei”
Marco Serena Manzoni – sax soprano in “L’indeciso”, “Partire”
Michele Bon – fender rhodes in “Partire”
Daniele Principato – synth, chitarra, basso
Tony Pagliuca – tastiere

13. The waiting – 4:47
14. If i could go back – 4:30
15. Valzette – 3:33

Tolo Marton – chitarra elettrica, chitarra acustica 12 corde, voce
Michi Dei Rossi – batteria
Michele Bon – tastiere

16. La mia musica – 5:04

Jimmy Spitaleri – voce
Michi Dei Rossi – batteria
Michele Bon – tastiere
Luca Sparagna – basso e chitarra acustica

17. Al mito Orme – 4:04

Francesco Sartori – pianoforte e synth
Michi Dei Rossi – batteria
Michele Bon – hammond e synth
Luca Sparagna – basso

CD 3: Friends 2
18. Il mio capitano (feat. The Trip & Nico Di Palo) – 6:04
19. Prog garden medley (feat. Osanna) – 12:43
20. The Mask (feat. Mangala Vallis) – 6:07
21. 21.12.12 (feat. Mangala Vallis) – 4:45
22. Tango zoppo (feat. Divae Project) – 5:18
23. La città sottile (feat. Divae Project) – 7:58
24. Just You And Me (feat. Moongarden) – 5:10
25. Lava bollente (feat. Alex Carpani) – 4:36
26. È nata una stella (feat. Sezione Frenante) – 10:11
27. Sleeping Sand, Silent Cloud (feat. Monkey Diet) – 6:33
28. Santo nel buio (feat. Le folli arie) – 3:43
29. Sirima (feat. Tal Neunder) – 4:31