Vzducholoď již dva roky odpočívala pevně ukotvená v hangáru, když světlo světa spatřila nová deska s logem Led Zeppelin. Ne, nelekej se, milý čtenáři, přeživší členové neporušili své slovo, že jako Led Zeppelin již nebudou dále pokračovat, to jenom kytarista Jimmy Page prohrabal své šuplíky a sestavil desku z dosud nevydaného materiálu. Celé to skryl pod název Coda a vrhnul na trh v listopadu roku 1982.
Na desce se nachází osm do té doby nevydaných nahrávek, z nichž I Can’t Quit You Baby je pouze pozdější verzí Dixonova blues obsaženého již na památném debutu. První dvě skladby pocházejí z roku 1970, přičemž druhá z nich, folkrocková Poor Tom, by se určitě neztratila na třetím albu.
Do období příprav desky Houses Of The Holy nás zanese skladba Walter’s Walk. Osobně si ji dokáži představit v sousedství takových pecek jako jsou The Song Remains The Same nebo Over The Hills and Far Away.
Druhá strana desky se nese převážně v duchu příprav alba In Through the Out Door. Hned příjemnou dupárnu Ozone Baby bych si dovedl na tomto albu představit místo některých tam obsažených písní.
Následuje lehce taneční záležitost Darlene, díky Jonesovu klavíru posunutá až někam k boogie. Page do toho vyšívá pro něj typická sólíčka. Jó, takhle kdyby hrál na posledním albu, vůbec bych se nezlobil. Vůbec je z nahrávky cítit ducha starých Led Zeppelin, ačkoli vznikala již v době jistého rozkladu. Možná je to důkaz, že skupina nikdy nenatočila nic úplně stupidního, za co by se mohla stydět. O dva roky starší Bonhamova bubenická exhibice Bonzo’s Montreux mě však vůbec neoslovuje, přece jenom stojí ve stínu slavnějšího Moby Dicka. Občas se přistihnu, že některé zvuky v této skladbě mi celkem vadí. Ovšem náladu a sluchovody si spravím poslechem závěrečného kousku Wearing and Tearing, parádního hardrockového kousku s výtečným nosným riffem. Jako by to měla být připomínka toho, co na Led Zeppelin miliony fanoušků obdivovaly, obdivují a myslím, že i v budoucnu budou obdivovat.
Slýchám názory, že po smrti Johna Bonhama už žádná deska raději neměla vyjít. Ale přiznejme si, kdyby se ten materiál neobjevil na desce Coda, tak by se objevil na pozdějších reedicích, které následovaly po výběrovce Remasters. Mně se deska s drobnými výhradami líbí, a i když jsem si ji pořídil v rámci kompletace až jako poslední, nedám na ni dopustit a pravidelně se k ní vracím.
Skladby:
- We’re Gonna Groove
- Poor Tom
- I Can’t Quit You Baby
- Walter’s Walk
- Ozone Baby
- Darlene
- Bonzo’s Montreux
- Wearing and Tearing
Sestava:
John Bonham – drums, percussion
John Paul Jones – bass guitar, piano, keyboards
Jimmy Page – acoustic and electric guitars, production
Robert Plant – lead vocals, harmonica
Coda
Hard rock
Swan Song
1982
LP, CD
8
Led Zeppelin patří už více než padesát let k mým největším oblíbencům. Mám od nich rád všechno co skupina vydala, tahle deska je asi trochu slabší, ale rád ji mám stejně jako ty ostatní. Mám ji na japonském mini LP a původní japonské vydání na vinylu. Na tom CD jsou čtyři skladby navíc, zvláště Travelling Riverside Blues a White Summer/Black Mountain Side stojí za to. Moc pěkně napsané díky.
Zdenku, díky moc.
Původ skladeb, rozprostřenej do relativně dlouhého časového pásma, tomu albu v mejch uších poněkud škodí. Není to řadovka, ani kompilace, spíš taková sbírka sestavená ze zbytků a rarit. Na druhou stranu, celé to má sotva půl hodiny a ty písničky nejsou úplně špatné. Pokud někdo sledoval a sbíral Led Zeppelin od začátku do konce, nepohrdne ani tímhle.
Snake, máš pravdu. Stopáž desky je velmi sympatická a ta hudba se mi učitě líbí ví než album In Through the Out Door. Akorát ten obal mi přijde dost odfláknutý. Nebo je to záměr, který jsem nepochopil.
No hej, Coda. Myslím, že vyšla kvôli zmluvným podmienkam, nie, že by Page až tak chcel. Ido o jediný album, ktorý v zbierke nemám a nemal by som ani ten predchádzajúci, keby som ho nedostal do daru. Každopádne je fajn, že má svojich priaznivcov, vďaka za pripomenutie.
Dík, i tohle album si zaslouží občas připomenout.