V letošním roce se na Rockovici přímo roztrhl pytel s recenzemi na v pořadí pátou desku anglických hardrockových matadorů Deep Purple. Dovolte, abych zde i já přispěl svou recenzí na toto vpravdě zajímavé a progresivně laděné album.

Celou desku bychom mohli “pracovně” rozdělit na dvě části:
a) perfektní vypalovačky na úvod.
Fireball – perfektní otvírák zahájený zvukem zapnuté klimatizace ve studiu, skladbu provázejí v pozadí Lordovy varhany a dopředu ji posouvá i skvělý rytmus. Sólo si zahrál jak Blackmore, tak Lord. No No No – typická párplovština s krásným riffem, kterou opět podbarvují varhany a baskytara. Strange Kind Of Woman – jedna z kratších písní na tomhle albu, je typická riffem hraným na varhany a zvláštním kytarovým úvodem.

b) progresivní pomalejší pecky.
Anyone’s Daughter, která se pyšní pěkně stavěným rytmem na piano; po ní následující The Mule psychedelická jízda s perfektně vystavěnou melodií a textem na motivy knihy Nadace od Isaaka Asimova, korunovaná sólem Ritchieho Blackmorea a Gillanovým vokálem. Vše podbarvují v pozadí Lordovy varhany. Jon ke konci skladby též přidá pěkné sólo.

Následuje vrchol celého alba – skladba Fools s pěkným kytarovým sólem uprostřed skladby. Jinak se jedná o typický párplovský song s perfektním zpěvem. Jako poslední zazní skladba No One Came – dravá rocková věc s jednoduchým rytmem, a krásným kytarovým sólem ve stylu otvíráku Fireball. Ke konci skladby opět sóluje Jon Lord na své hammondky.

Resumé: sestava Mark II. DP ve své nejlepší formě a jejich výlet do světa progresivního rocku, jen by tak pěkné album nemuselo končit tak brzy. Ale sečteno a podtrženo – 4 hvězdy.

SKLADBY:
01.  Fireball
02.  No No No
03.  Demon’s Eye
04.  Anyone’s Daughter
05.  The Mule
06.  Fools
07.  No One Came

SESTAVA:
Ian Gillan – zpěv
Ritchie Blackmore – kytary
Jon Lord – varhany Hammond, piano
Roger Glover – basová kytara
Ian Paice – bicí a perkuse

Album: Fireball
Autor: Deep Purple
Žáner: Hard Rock
Vydavateľstvo: Harvest
Rok: 1971
Formát: LP
Počet skladieb: 7
Zdroj: CD, mp3