CD AMS Records – AMS 349 CD  /2025/

Důvodů, proč se k současné muzice stavím poněkud rezervovaně je celá řada a bylo by to na dlouhé povídání, ale tohle jsem zkrátka musel. Nejen, že jde o moje oblíbence, ale deska je to opravdu pěkná a prášit se na ni v mé sbírce rozhodně nebude. Je to vysoce návykový, klávesově orientovaný progrock v duchu těch nejlepších tradic…

Skupina Nuova Era vznikla v roce 1985 ve Florencii a o tři roky později debutovala fanoušky výborně přijatým albem L’ultimo viaggio, ovšem já si cením především následujícího Dopo l’infinito (1989). To je fantastická deska, kterou řadím k tomu vůbec nejlepšímu z italského “neoprogresivního” rocku. Loňská novinka nese název 20.000 leghe sotto i mari a jak už název napovídá, je inspirovaná románem “Dvacet tisíc mil pod mořem” francouzského spisovatele Julese Verna. Obsahuje jednu rozsáhlou, šestatřicet minut dlouhou suitu rozepsanou do osmi kapitol a bonusovou skladbu Nautilus. Tu klávesista Walter Pini napsal již ve svých sedmnácti letech, ale teď teprve ji dokončil a zaznamenal v profesionálním studiu.

Dnes už podobných alb asi moc nevychází a je to škoda, protože stačilo pár minut a jako kdybych se ocitnul někdy v první polovině sedmdesátých let. Tedy v době, kdy podobná muzika zažívala svůj boom a dvacet minut dlouhé kompozice nebyly ničím výjimečným. Stejně, jako na starších deskách je i tentokrát výhradním autorem hudby W. Pini a jeho klávesy dominují tak, že kytaru Alexe Camaitiho téměř nevnímám. Slyšet je především v táhlých sólech, ale kdyby tam nebyla, vlastně by se asi nic tak hrozného nestalo. Daleko zásadnějším je jeho zpěv, kterého tady není úplně málo, ačkoli instrumentální složka má samozřejmě navrch.

Hudba je to barevná jako korálový útes a vděčí za to širokému spektru použitých klávesových rejstříků, které se pohybují od “obstarožních” hammondek až po smyčcové syntezátory. Do uší navíc leze úplně sama a k virtuózním exhibicím typu Emerson, nebo Vescovi (když už se bavíme o italské kapele) má pořádně daleko. Tahle produkce je mnohem hřejivější a podobná třeba Le Orme (Felona e Sorona, Contrappunti), nebo Sensitiva Immagine (E tutto cominciò così…). Připomínat však může i klasiky, jako jsou Genesis, či Camel. Kapitoly s vokálem Alexe Camaitiho navíc posouvají obsah alba k takovému tomu klasicky italskému melodickému stylu a mou nejoblíbenější se stala čtvrtá, neodolatelně kouzelná Capitan Nemo. To je nádhera.

CD ukazuje dva tracky a hraje prakticky na jeden zátah, ale zhruba orientovat se dá aspoň prostřednictvím v bookletu vytištěných textů. Ty jsem nebyl línej si přeložit (ještě, že je to dnes tak jednoduché), ale jsou to spíš alegorie a moc jsem je nepobral. O nic slabší bonusová skladba Nautilus je výborným albovým doplňkem a nerozumím tomu, proč se nedostalo rovněž na majitele vinylů. Je to dalších šestnáct minut muziky navíc a já bych byl určitě zklamanej.

Digipack od AMS s tak trochu dětsky naivní grafikou podmořského světa obsahuje dvanáctistránkový booklet s kredity a texty (pouze v italštině), milou pozorností jsou dvě velké barevné fotografie. Zvuk odpovídá dnešním standardům, což znamená, že je trochu robustnější a agresivnější, ale čistý. Nemám s ním problém.

SKLADBY:
1. 20.000 Leghe sotto i mari (36:25)
a) La partenza
b) La caccia
c) Smarrimento
d) Capitan Nemo
e) Il Signore delle acque
f) Mondi misteriosi
g) Nel profondo
h) Prigionieri dell’abisso
2. Nautilus* (16:05)

*CD Bonus Track

SESTAVA:
Walter Pini – keyboards (Nord Electro 5, Roland Jupiter 50, Roland System 8, Hammond SK Pro, Korg Nautilus)
Alex Camaiti – vocals, electric guitar (Gibson SG), acoustic guitar (D’Angelico 12-String)
Rudy Greco – bass guitar (Fender Jazz Bass)
Maurizio Marra – drums and percussions (Yamaha, Ufip, Zildjan, Paiste)

Album: 20.000 Leghe Sotto I Mari
Autor: Nuova Era
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: AMS Records
Rok: 2025
Formát: CD, LP
Počet skladieb: 2
Zdroj: CD AMS Records – AMS 349 CD /2025/