CD Pick Up Records ‎- 5490122

Nuova Era vznikli v roce 1985 a o tři roky později se přihlásili výborným debutovým albem L’ultimo viaggio. To se nerodilo úplně snadno a bylo otázkou, jestli se na něj kapele podaří vůbec navázat, ale bez obav. Následující Dopo l’infinito (1989) je po všech stránkách dokonalejší a lepší…

Z Nuova Era se mezitím stali jedni ze zakladatelů italského neoprogu, kteří ukázali cestu řadě následovníků. Tamní scéna se sice rozvíjela opatrně a po malých krůčcích, ale už v polovině devadesátek na ní působila řada nových, zajímavých kapel, ke kterým se začaly postupně přidávat i ty mnohem známější. Obrozený zájem o italský progresivní rock a prostor otevřený k všelijakým reunionům a comebackům využila řada legend a my, jako fanoušci se z něj můžeme těšit prakticky dodnes.

Obě alba od sebe dělí zhruba rok a nahrávala je stejná sestava, ovšem zas o něco zkušenější, sehranější a zručnější. Dokonce natolik, že si troufla na desku o pouhých dvou skladbách, přesně podle mustru nastaveného už někdy na začátku sedmdesátých let. Vytáhnul se především klávesista a výhradní autor hudby Walter Pini, který odhodil zábrany a naplno předvedl potenciál, který v něm dosud dřímal. Napsal svěží, chytlavej materiál plnej technických fines, který musí chytit za srdce každého milovníka klávesově orientovaného symphonic progu ve stylu ELP, nebo Genesis.

Koncepční album Dopo l’Infinito je příběhem ztraceného astronauta, odsouzeného až do skonání světů bloudit nekonečným vesmírem. Texty v italštině, stejně jako v případě o rok staršího předchůdce napsal přítel kapely a Walterův bratr Ivan Pini. Je sice těžké je hodnotit jen podle hrubého překladu vyplivnutého Google translatorem, ale dle mého soudu se povedly. Dobře vystihují nekonečnou samotu a zvolna propukající šílenství hlavního hrdiny.

Titulní kompozice Dopo l’Infinito je rozepsaná do pěti kapitol, následující Pianeta trasparente do tří. Obě hrajou prakticky na jeden zátah, ovšem CD obsahuje osm stop a k tomu, abych věděl v které části skladby se zrovna nacházím stačí sledovat displej přehrávače. Stejně je tomu tak i při streamingu prostřednictvím Spotify, ale ono je to nakonec šumák. Ta muzika je skvělá komplet bez ohledu na to, která kapitola hraje. U klávesových erupcí, plných barokních kudrlinek se strejdelím blahem a sledování časomíry mi může být úplně buřt. Rytmika je bezchybná, melodie vřelé a trochu zastrčenej zdá se mi být akorát kytarista, jehož výraznějšího vkladu si prvně všímám až v závěru strofy “Dentro l’ignoto”. Tam, kde chybí kytara nechybí hlas a ten Alexe Camaitiho se mi líbí. Je takový chlapecky zvučný a k produkci Nuova Era náramně se hodí. Nu a o tom, že zpívá v rodné italštině snad nemůže být pochyb…

Původní album z roku 1989 vyšlo na vinylu (v rozkládacím obalu) a na CD prostřednictvím labelu Contempo Records, další cédéčko vydali o rok později japonští Crime. Můj nedatovaný repress reedice od Pick Up Records (1998) je ve standardní jewel case, která obsahuje jednoduše, sítotiskem potištěnej kotouč a osmistránkovej booklet s kredity, texty písniček a několika stylizovanými fotografiemi. Psal se rok 1989 a klávesy znějí trochu bakelitově, ale jinak to hraje parádně, všechna čest.

Výjimečná muzika zasluhuje výjimečné hodnocení, anžto já lepší italskou art rockovou desku z konce osmdesátých let neznám. Doporučuji.

SKLADBY:
1. Dopo l’Infinito (20:46)
a. Nel nulla – 4:34
b. Odissea – 2:49
c. Tra le stelle – 1:45
d. Dentro l’ignoto – 8:43
e. Rassegnazione – 2:55
2. Pianeta trasparente (22:53)
a. Ai margini dell’Olimpo – 5:18
b. Miraggio cosmico – 9:51
c. Scomparendo nell’addio – 7:44

Total Time – 43:35

SESTAVA:
Alex Camaiti / chitarra elettrica, voci
Walter Pini / musiche, organo, synth, compionatore
Enrico Giordani / basso elettrico
Gianluca Lavacchi / batteria
+
Ivan Pini / liriche

Album: Dopo L'Infinito
Autor: Nuova Era
Žáner: Prog Rock
Vydavateľstvo: Contempo Records
Rok: 1989
Formát: LP, CD
Počet skladieb: 2
Zdroj: CD Pick Up Records ‎- 5490122