Po vydařeném debutu skupina Bad Company brzy zamířila znovu do studia připravit nový hudební materiál, kterým by potěšila fanoušky a potvrdila své místo na britské rockové scéně. A jelikož doba již skutečně přestává přát dlouhým kompozicím, tak i zde se jedná o sbírku osmi spíše kratších skladeb, z nichž pouze dvě přesahují stopáž šesti minut.
Na svém druhém albu Straight Shooter skupina Bad Company začíná zlehka přibrušovat ostré hrany, ale pořád se jedná o parádní muziku postavenou na invenční Ralphsově kytaře, výjimečném Rodgersově hlasu a bezchybné rytmice pánů Kirka a Burrella. Hned úvodní kousek Good Lovin’ Gone Bad parádně zařezává a stává se jednou z nejlepších věcí, jakou jsem zatím od skupiny slyšel. Následně se sice zvolní, ale to vůbec nevadí, protože píseň Feel Like Makin’ Love patří určitě k těm nejkrásnějším v rockové hudbě. Málokdy se podaří vymyslet tak dokonalou melodii, která by zároveň nebyla vlezlá a podbízivá. Hudební pohodička však pokračuje skladbou Weep No More. Rodgers u piana zlehka preluduje a Ralphs občasnými kytarovými vstupy se snaží mírně přeslazenou atmosféru narušit, jakoby chtěl naznačit, že už toho cukrování bylo dost. Dočká se. Hned následující kousek Shooting Star opět patří k těm říznějším a navíc je pro mě po pěvecké stránce tím nejzajímavějším kouskem na albu.
V ostrém tempu začínáme i na druhé straně desky. Deal With the Preacher se nezadržitelně hrne vpřed a nekompromisně valí vše před sebou. Rodgers se zde předvádí v úžasné hlasové formě, dokonce mám dojem, že snad chce překonat i samotného Roberta Planta. Píseň Wild Fire Woman obsahuje nádherný refrén a při jejím živém provedení určitě musely ženy přítomné v publiku doslova jihnout. Bluesové vyznání Anna má posluchače dojmout, ale u mě se žádné dojetí nekoná. Dokonce si říkám, že by se určitě nic nestalo, kdyby tato píseň na desce vůbec nebyla. To už lepší je závěrečná skladba Call on Me s Rodgersem u piana a Ralphsem jemně vyšívajícím v nekonečném závěru podmanivé kytarové ornamenty.
Pánové ze špatné společnosti si svým druhým albem ostudu určitě neudělali. Osobně si však myslím, že jejich debut z předcházejícího roku byl o chloupek lepší. Každopádně pořád se jednalo o skupinu disponující mimořádným zpěvákem a skladatelsky velice schopnou.
Recenze vznikla v červenci 2018.
Skladby:
01. Good Lovin’ Gone Bad [Ralphs] (3:35)
02. Feel Like Makin’ Love (5:12)
03. Weep No More [Kirke] (3:59)
04. Shooting Star [Rodgers] (6:16)
05. Deal with the Preacher (5:01)
06. Wild Fire Woman (4:32)
07. Anna [Kirke] (3:41)
08. Call on Me [Rodgers] (6:03)
All songs written by Paul Rodgers and Mick Ralphs, except where noted.
Obsazení:
Paul Rodgers – lead vocals, guitar, piano
Mick Ralphs – guitar, keyboards
Boz Burrell – bass
Simon Kirke – drums
Straight Shooter
Hard Rock, Blues Rock
Island Records; Swan Song
1975
LP
8
Môj prvý album od Bad Company, možno aj z tohto dôvodu u mňa na prvom mieste…
Martin, vďaka za recku, potešila!
Ràd jsem potěšil.
Mám rád Free a díky zpěvu Paula Rodgerse jsem si oblíbil první desky Bad Company. Debut mám radši, ale tahle deska je taky skvělá. Pro mě je Paul Rodgers prototyp rockového zpěváka.
Souhlasím, Rodgers je skvělý.
Zdeny, dík za komentář.
Bad Company jsou zářným příkladem toho, jak máme to vnímání a vkus nastavený každej jinak. Vím, že jsou dost populární a taky všechny recenze, které jsem si přečetl, jsou vesměs pozitivní. Jenomže do mě tahle kapela neleze. Nevím, čím to a zkoušel jsem ji už několikrát, ale nic. Nemám problém vydržet celou desku, jenomže to se mnou nic nedělá. Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Emoce veškeré žádné a to asi není v pořádku. Rozhodně netvrdím, že jsou ty desky špatný, chyba bude holt na mém přijímači. Rock je hrozně širokej pojem a už z mých recenzí je asi patrné, co přesně mi vyhovuje. Takže sorry, ale víc jak dvě bych nedal.
Chápu a toleruji odlišný názor. Mladistvý radikalismus mě dávno opustil a to je asi dobře.
Děkuju za pochopení. Nechtěl jsem vzbuzovat nějaké vášně, je to spíš otázka k zamyšlení. Sám jsem přepadlej z toho, že to tam na rozdíl od vás neslyším, ale to by bylo na dlouhou debatu. A na nějaké filozofování já nejsem.
Každý to máme rovnako. Je prosto hudba, ktorá ladí s tvojou vnútornou frekvenciou a taká, ktorá neladí. Ako si spomenul, niekedy hudba na prvý posluch až tak neosloví a treba skúsiť opakovane. Buď to pomôže odhaliť jej kvality alebo ťa to utvrdí, že to nie je pre teba. Ja sa nad tým už ani nepozastavujem. Časom to človek vidí z nadhľadu, že každý máme unikátny pár uší aj hudobný vkus.