Iron Maiden – Killers (1981)

Druhé album skupiny Iron Maiden se ke mně dostalo mnohem později než jeho eponymní předchůdce. Neznamená to, že bych na jejich tvorbu zanevřel, to v žádném případě ne, jenom jsem dřív slyšel některá alba, na nichž zpívá Bruce Dickinson, a tudíž jsem neměl potřebu se po albu Killers pídit. Sice se mi líbil ten jednoduchý a úderný název, ale od známého, který hudbou Iron Maiden docela žil, jsem měl představu, že to není úplně ono. No nevím, jak tuto desku dnes hodnotí on, ale já to zas jako velký průšvih nevidím.

Za materiál obsažený na desce je kompletně po hudební a textové stránce odpovědný baskytarista Steve Harris, pouze u titulní kompozice je uvedeno i jméno Paul Di’Anno. A pokud jsem měl u předchozí nahrávky dojem, že právě jeho zpěv není úplně tím nej, tak zde musím svůj názor pozměnit a přiznat se, že se mi zpěvákův výkon na desce celkem líbí. To je právě patrné u skladby Killers, která mě vždy dokáže pořádně rozparádit. A podobných skvostů je zde samozřejmě víc, například skladba Wratchild nebo Innocent Exile.

Vždycky se mi u Iron Maiden líbily ty skladby, jež začínaly pomalejším motivem a poté se mávnutím kouzelného proutku změnily v hudební vichřici. To je případ skladby Murders in the Rue Morgue, která vznikla na motivy detektivní povídky spisovatele E. A. Poea. V následující pecce Another Life se mi hodně líbí kytary a asi se mi líbit nepřestanou. Z mého pohledu velmi návykové dílko.

Na albu se nacházejí i dvě instrumentálky, jedna hned v úvodu a ta druhá zhruba před polovinou alba. Jmenuje se Gengis Khan a jedná se o zběsilou tříminutovou kytarovou jízdu s lehkým zvolněním v druhé části skladby. Občas si říkám, jestli by byla tak působivá i se zpěvem. Kdo ví.

Nejvíc se mi vždy líbila nejdelší skladba na albu, na rozdíl od většiny materiálu poměrně netypická píseň Prodigal Son, v níž se zajímavě pracuje se změnami tempa a celkově na mě působí dost tajemně. Na první poslech sice může působit až podbízivě, ale její křehká krása mě velmi brzy tohoto pocitu dokáže zbavit.

Ale abych jenom nechválil, poslední dvě skladby na albu, PurgatoryDrifter, mě zase až tak neberou. Mám dojem, jako by na této desce neměly být a možná by se spíš hodily na maidenovskou prvotinu. Přitom to nejsou špatné skladby, ale v mých uších nedosahují kvalit předchozího materiálu.

Album Killers, na němž se poprvé představil kytarista Adrian Smith, se stalo labutí písní zpěváka Paul Di’Anna. Od příští desky je již skupina Iron Maiden spojována se jménem Bruce Dickinsona. Ale o tom snad někdy příště.

Skladby:
01. The Ides of March (1:48)
02. Wratchild (2:54)
03. Murders in the Rue Morgue (4:14)
04. Another Life (3:22)
05. Gengis Khan (3:02)
06. Innocent Exile (3:50)
07. Killers [Harris/Di’Anno] (4:58)
08. Prodigal Son (6:05)
09. Purgatory (3:18)
10. Drifter (4:47)

All songs written by Steve Harris, except where noted.

Obsazení:
Paul Di’Anno – lead vocals
Dave Murray – guitars
Adrian Smith – guitars
Steve Harris – bass
Clive Burr – drums

Killers Book Cover Killers
Iron Maiden
Heavy metal
EMI
1981
LP
10

4 názory na “Iron Maiden – Killers (1981)”

      1. V porovnání s debutem mi tohle album přijde docela slabé, protože si z něj vůbec nic nepamatuji. Přece není možné, abych ho dneska dopoledne (za celý den byly ty poslechy celkem tři) slyšel poprvé v životě. Jistě, objevují se tu prvky pro pozdější tvorbu typické, instrumentální sprška Gengis Khan je dokonce vynikající, ale šlágry typu Running Free, nebo Phantom of the Opera tu zcela absentujou. Nene, ke Killers se vracet určitě nebudu, ale za recenzi děkuju. Pokud přibudou časem další, budu rád. Tvorbu skupiny bych si oživil docela s chutí.

        1. Možná časem ještě něco přidám, ale tak hned to nebude. Momentálně nemám na Dickinsona nějak náladu a byl bych nerad, kdyby se to na výsledném textu nějakým způsobem podepsalo. Ale ono to jednou určitě přijde.

Pridaj komentár