CD Repertoire Records – REP 5072 /2006/
Prvotřídní symphonic prog s podmanivými melodiemi a sugestivní atmosférou. Při porovnání s o rok starším debutovým albem Act One zjišťuji, že kapela poněkud zvolnila a prvků klasické hudby znatelně ubylo. Určitá podobnost s The Nice je tedy minulostí a nahradila ji výstavba mellotronových ploch. Tím, co však zůstalo (zaplaťpánbůh) stejné, je navýsost originální zpěv Martina Griffithse…
Album Waters of Change vyšlo v roce 1971 a je druhým v diskografii skotských Beggars Opera. V průběhu nahrávání skupinu opustil původní baskytarista Marshall Erskine, kterého nahradil multiinstrumentalista Gordon Sellar. Daleko zásadnějším se však ukázal nástup skladatelky, textařky a hráčky na mellotron Virginie Scott. Do kapely ji přivedl kytarista Ricky Gardiner a bylo to šťastné rozhodnutí. Její mellotron zvuk souboru výrazně rozšířil a posunul směrem k melodickému symphonic progu. Jistou zajímavostí je rovněž skutečnost, že se o pár let později stala Gardinerovou manželkou a hudbu spolu komponovali až do jeho skonu v květnu 2022.
Tracklist uvádí devět stop, ovšem plnohodnotných skladeb je jen pět. Zbytek tvoří krátké, vesměs instrumentální předěly, které přispívají k větší rozmanitosti předloženého materiálu. Melodickej kraťas Impromptu je pro akustickou kytaru a mellotron, jehož hluboký a temný zvuk připomíná cello. Z přediva nejjemnějších pavučin utkaná Nimbus vás pošle do hajan a Lament mi svou melodií připomíná drsnou Vysočinu. Skladba je to sice klávesová (Hammond organ), ale klidně by to mohly být dudy a s největší pravděpodobností vychází ze skotského folklóru. Posledním do počtu je mluvené slovo, obřadně uvádějící příchod “Stříbrného páva” Silver Peacock (Intro).
Všechno jsou to půvabné kousky, ovšem hlavní náplní alba je výše uvedených pět dlouhometrážních skladeb a hned ta první, Time Machine mě složila na krovky. Zvuky v jejím úvodu jsou opravdu děsivé, ale dají se vydržet a pak už je to něco nadpozemsky krásného. Z opojné melodie se mě zmocňuje závrať a sborové “Time Machine” hulákám spolu s kapelou. Originální projev Martina Griffithse tomu nasazuje korunu a bonbónkem navíc jsou prvotřídní sóla na kytaru a organ. V Německu se tahle skladba stala obrovským hitem a vůbec se tomu nedivím. Holt tam mají dobrej vkus…
Energická I’ve No Idea uhání vpřed, jak horská bystřina a rockový důraz z ní stříká na všechny strany. Griffiths se doprovází na kravskej zvonec a nechybí ani dlouhá instrumentální vsuvka, vyplněná dalšími sóly klapek a strun. Na páté Festival se podílel ještě původní člen kapely Marshall Erskine, který do ní nahrál baskytaru s flétnou a její frenetický, z části vytleskávaný rytmus opravdu připomíná nějaký festivalový, nebo karnevalový rej.
Druhým vrcholem alba je obřadně uvedená Silver Peacock, s parádním varhanním sólem v úvodu skladby. Alan Park se tady ukazuje jako zdatný nástupce Bacha, nebo Emersona a je to určitě jedno z nejsilnějších míst na desce. Zvrat v podobě působivé, mellotronem podepřené melodie je o to překvapivější a z vroucných slov Martina Griffithse mi naskakuje husina. Album končí kvapíkem The Fox a Griffithsovi jede papula, jak šlejfířce. Text je alegorií honu na lišku a při tom úprku před psí smečkou a lovci na koních má co dělat, aby to udýchal. V polovině skladby je však liška ulovena, zabita a tempo opadne. Intermezzo s rituálními bubny a mellotronem je bolestným requiem, ovšem ve stále se zrychlujícím závěru už zase cítím příval energie a celé to končí mohutnou katarzí.
Do sbírky jsem si koupil digipak od Repertoire Records (REP 5072) z roku 2006, s vlepeným transparentním trayem a skládacím bookletem. Ten obsahuje tracklist, kredity, biografii kapely a recenzi alba od Chrise Welche. Zvuk téhle reedice je dost na hraně, ale dá se a obsahově je to špica. Pokud máte rádi melodický symphonic prog, tak neváhejte, protože tahle deska za to stojí.
SKLADBY:
1. “Time Machine” (Park, Griffiths, Gardiner) – 8:00
2. “Lament” (Park, Wilson) – 1:51
3. “I’ve No Idea” (Park, Griffiths) – 7:42
4. “Nimbus” (Sellar, Griffiths, Gardiner) – 3:43
5. “Festival” (Park, Griffiths, Erskine) – 6:00
6. “Silver Peacock (Intro)” (Griffiths, Scott) – 0:22
7. “Silver Peacock” (Park, Griffiths, Scott) – 6:33
8. “Impromptu” (Gardiner, Scott) – 1:14
9. “The Fox” (Gardiner, Griffiths, Scott) – 6:52
SESTAVA:
Ricky Gardiner – lead guitar, vocals, acoustic guitar
Martin Griffiths – lead vocal, cow bell
Alan Park – organ, piano
Gordon Sellar – bass and acoustic guitar, vocals
Virginia Scott – mellotron, vocals
Raymond Wilson – percussion
with:
Marshall Erskine – bass, flute on “Festival“
Waters Of Change
Prog Rock
Vertigo
1971
LP
9
CD Repertoire Records – REP 5072 /2006/
