Návrat kytarového samorosta

CD ARTIS Records – ARCD 014  /1990/

Od téhle nenápadné, notabene italské desky z roku 1990 jsem nečekal žádné zázraky, ale nakonec mě docela překvapila. S tvorbou z první poloviny sedmdesátek bych to samozřejmě nesrovnával, ovšem špatná není a navíc je to sběratelská rarita…

Pier Niccolò “Bambi” Fossati byl italský kytarista, narozený 28.04.1949 v Janově a já si ho spojuji především s Garybaldi, ale on si svůj dlouhohrající debut odbyl už v roce 1970 s kapelou Gleemen. Po tom, co si změnila jméno na Garybaldi s ní natočil eLPíčko  Nuda (1972), následované albem Astrolabio (1973) a po jejím rozpadu založil projekt Bambibanda e Melodie. Po něm zůstal jen eponymní zářez z roku 1974 a pak už to byly pouze epizodní roličky na deskách skupiny Mandillo (1976) a pro Maura Pelosiho (1977).

Pier Niccolò “Bambi” Fossati

Po třináct let dlouhé pauze se na trhu objevilo album Bambi Fossati & Garybaldi, na kterém spojil síly s bývalým spoluhráčem, nerozlučným kumpánem a bubeníkem v jedné osobě Mauriziem Cassinellim. Tihle dva to spolu táhli už od konce šedesátých let, ovšem zbytek sestavy byl novej. Baskytaru nahrál Carlo Milan a doprovodnou kytaru s foukačkou Marco Mazza. Deska obsahuje osm skladeb (plus jeden skrytej bonus) a stylově jde o mix hard rocku a blues, doplněný špetičkou funky. Kapela se sice nedokázala vyhnout ani dobovým experimentům, ale k tomu se ještě dostanu. Pokud bych měl něco vypíchnout, tak Fossatiho instrumentální mistrovství, protože co skladba, to prvotřídní kytarové sólo.

Úvodní No lit blues se drží blues/hard rockové šablony, ale jinak mě nechává vcelku chladným. Urputnej rytmus (bum prásk) mi brání v rozletu a navíc je to docela kolovrátek, ovšem s následující Gianni ed Elisa už je to o něčem docela jiném. Svižné tempo a výborná melodie z ní dělají jednu z nejlepších skladeb na desce a Bambi tady předvádí doslova strhující výkon. Předvedenou hrou si přímo říká o posluchačovu pozornost a moje kytarová dušička se tetelí radostí.

Ve skladbě Petitangò se výrazněji prosazují perkuse hostujícího Camilla Cunea, takže jsou to hotové rytmické orgie. Kapela tady s lehkostí a nadhledem míchá mambo, tango i swing a vypadá, že se u toho dobře baví. A já bavím se s ní. Posledním na první straně vinylové desky je razantní a vpřed uhánějící Mille città, s nezbytným doprovodem Fossatiho dravé kytary. Výborný předěl, ovšem s druhou stranou desky je to o něco slabší…

S písničkou Fuori dal ghetto bych, čistě z hudebního hlediska neměl zásadnější problém, ale překáží mi dokolečka se opakující skandovaný “refrén”. Připadám si, jako na fotbale, nebo na nějaké demonstraci a s následující Mâ rap to není o nic lepší. Pokud to měla být reakce na nastupující hip-hopovou vlnu, tak se moc nepovedla a foukací harmonika tady zní opravdu nepatřičně. Sám Fossati podobným experimentům údajně říkal “psycho metal blues”, jenomže pak vám tam vysekne parádní, orientem načichlé kytarové sólo. Tak že by to nakonec bylo celé jen vtip?

Z funkující Schizzo metropolitano vyčnívá výrazná baskytara Carlo Milana a o sóla se podělí foukačka s kytarou. Skotačivej rytmus s doprovodem perkusních nástrojů mě nutí houpat se v bocích a na závěr je tady parádní pomalé blues Urlo nel silenzio. Cédéčko obsahuje ještě necelé čtyři minuty dlouhý bonus v podobě skrytého tracku, ovšem jeho název se nikde neuvádí a tak nebudu střílet od boku. Skladba má však hodně společného s písničkou Maya desnuda, otevírající album Nuda z roku 1972 a tak to bude další z Fossatiho vtípků. On totiž z původně tvrdé, hard rockové pecky udělal rozvernou, k tanci vybízející odrhovačku…

Album Bambi Fossati & Garybaldi vydala společnost Artis Records na vinylu, i na CD, ovšem existují jen vydání z roku 1990. K žádným pozdějším reedicím nedošlo a dneska už jsou to docela raritní kousky. Cédéčko je klasicky v plastu a kromě černým písmem potištěného kotouče obsahuje čtyřstránkovej booklet s kredity a kratičkou předmluvou od Giordana Casiraghiho. Víc nic, ale hraje parádně. Dvě a půl.

SKLADBY:
1. No lit blues (3:43)
2. Gianni ed Elisa (5:04)
3. Petitangò (3:48)
4. Mille città (4:52)
5. Fuori dal ghetto (4:09)
6. Mâ rap (3:03)
7. Schizzo metropolitano (5:41)
8. Urlo nel silenzio (5:54)

SESTAVA:
Bambi Fossati –  Voce, chitarra
Maurizio Cassinelli – Batteria, voce
Carlo Milan – Basso Fender
Marco Mazza – Voce, armonica, chitarra ritmica
+
Camillo Cuneo – congas, percussioni

Bambi Fossati & Garybaldi Book Cover Bambi Fossati & Garybaldi
Bambi Fossati & Garybaldi
Hard Rock
ARTIS Records
1990
LP, CD
8
CD ARTIS Records – ARCD 014 /1990/

2 názory na “Návrat kytarového samorosta”

    1. Docela dobré, že? Na Spotify toho Garybaldi mají docela dost, ovšem zrovna tohle album tam chybí a tak zaplaťpánbu aspoň za ten jeden zdroj z YouTube. Aspoň jsem mohl k recenzi připojit i ukázky a tak tam snad ještě nějakou dobu vydrží. Bambimu říkali italskej Hendrix a na těch prvních albech byl jeho vliv opravdu nepřeslechnutelnej, ale pak už se jeho styl stával rozmanitějším a nakonec dokázal zahrát opravdu všechno. Během psaní jsem o něm četl pár článků a musel to být opravdu příjemnej a společenskej chlapík. Přátelé na něj vzpomínají s láskou a je škoda, že musel tak brzy odejít.
      Dík, že jsi dal tomuhle albu šanci i za komentář.

Pridaj komentár