CD Vinyl Magic – VMNP 03 /2002/
Skupina Il Castello di Atlante byla založena v roce 1974 a za vytrvalost, s jakou čelila nepřízni osudu, by zasloužila metál…
Kapelu založili v září 1974 bubeník Paolo Ferrarotti a baskytarista Dino Fiore, ke kterým se brzy připojili ještě Aldo Bergamini (kytara, klávesy), Massimo Di Lauro (housle, klávesy) a Giampiero Marchiori (flétna). Všichni pocházeli ze severoitalského regionu Vercelli a první koncerty si odbyli především tam, ale později si zahráli i na dalších místech po celé Itálii. Skupina takhle fungovala asi patnáct let i bez toho, že by se jí kdy podařilo podepsat smlouvu s nahrávací společností a její koncertní aktivita nikdy nepřesáhla amatérskou úroveň. Pro svoji potřebu a k propagačním účelům natočila aspoň několik demosnímků a za jedinou položku v diskografii by se dal považovat pouze ve vlastním nákladu vyprodukovanej singl Tirando le somme, z roku 1983.
Až teprve začátkem devadesátých let se na kapelu usmálo trochu toho pokakanýho štěstí. O progresivní rock byl najednou čím dál tím větší zájem a tak se dostala do hledáčku labelu Vinyl Magic, kterej jí nabídl účast na sampleru A Taste Of New Prog 90 (Vinyl Magic – PRM 01). Ten se docela ujal a z další, vzájemné spolupráce konečně vzešlo i debutové album Sono io il Signore delle Terre a Nord (1993). Téměř dvacet let od založení skupiny a tomu já říkám vytrvalost…
Album Sono io il Signore delle Terre a Nord natočila sestava, prakticky shodná s tou z poloviny sedmdesátých let. Čtyři z pěti členů skupiny zůstalo původních a jediným “novicem” je hráč na klávesové nástroje Roberto Giordano. Po hudební stránce jde o klasickej symphonic prog v typicky italském, melodickém stylu a s vokály v mateřštině. Poněkud netradičním je výraznej vklad elektrických houslí, díky kterým se v produkci kapely objevují prvky lidové hudby a dávají vzpomenout na legendy PFM, nebo Quella Vecchia Locanda.
Padesát minut dlouhé album obsahuje osm skladeb. Sice starších, ale vypilovaných do nejmenšího detailu a konečně zaznamenaných na profesionální úrovni. Nahrávku charakterizuje měkčí, klávesovej zvuk s pěknými melodiemi, trylkující kytarou a přizvukujícími housličkami. Za nejlepší položky celé kolekce bych označil hned úvodní Tirando le somme, nebo rozmáchlou a patřičně dramatickou Estate, ovšem všech osm kompozic je velmi povedených a není tu jediná, kterou bych mohl nazvat výplní, nebo vatou.
Z celkového konceptu trochu vyčnívají dvě skladby. Tou první je svižnej, instrumentální dupák Semplice ma non troppo, s prvky lidové hudby a peprnými housličkami. Tou druhou pak subtilní Il pozzo, s akustickou kytarou, houslemi a nápěvem, oscilujícím mezi renesancí a lidovkou.
Placku jsem tenkrát kupoval úplně naslepo, jen na základě pozitivního hodnocení na progarchives a tak jsem k ní přistupoval s jistou dávkou opatrnosti, ovšem sedla mi na první dobrou. Je výborná.
Cedlo od Vinyl Magic (2002) je v klasickém jewel boxu a jde o repress původního vydání z roku 1993. Kotouček dostal novej potisk a osmistránkovej booklet obsahuje kredity k albu, texty a barevné portréty členů kapely.
SKLADBY:
1. Tirando le somme (7:06)
2. La foresta dietro il mulino di Johan (8:29)
3. Il saggio (5:05)
4. Semplice ma non troppo (5:19)
5. Il pozzo (5:47)
6. Non c’è tempo (5:07)
7. Estate (7:54)
8. Il vessillo del drago (5:24)
NOTES:
Recorded and mixed at Synergy Studio in Colombaro Po (To) / January 1992.
SESTAVA:
Dino Fiore – basso
Aldo Bergamini – chitarre, tastiere, voce
Paolo Ferrarotti – batteria, voce
Roberto Giordano – pianoforte, tastiere, voce
Massimo Di Lauro – violino, tastiere
Sono Io Il Signore Delle Terre A Nord
Prog Rock
Vinyl Magic
1993
CD
8
CD Vinyl Magic – VMNP 03 /2002/
Můj mobilní operátor mi dal předčasnej dárek k vánocům – internetová data. A tak si mohu v práci na noční sjíždět Il Castello Di Atlantě. Optimistické a příjemné songy- ta instrumentálka s housličkama vzdáleně připomněla Kansas.
Zdar,
taky mě to napadlo, ale Kansas zas tak moc naštudované nemám a tak jsem nechtěl střílet od boku.
Díky za koment.