CD Food For Thought Records – CD GRUB 3

Už dávno to není žádnej mladík (* 6. června 1960), ale pořád platí za jednoho z nejvlivnějších rockových kytaristů současnosti. Já jsem se s jeho hudbou prvně seznámil prostřednictvím přelomového alba Passion & Warfare (1990), které mě tenkrát naprosto pohltilo a dodnes na něj nedám dopustit…

Steve Vai však samozřejmě nespadl z nebe, jenomže jeho předcházející diskografii jsem začal objevovat až zpětně. Postupně jsem si pořídil nahrávky Whitesnake i Davida Lee Rotha a o tom, že několik desek natočil dokonce s Frankem Zappou jsem se dozvěděl z hudebního tisku. Nakonec se mi povedlo sehnat kazetu s Vaiovou sólovou prvotinou Flex-Able (1984) a i když jsem byl zaměřenej na úplně odlišnej styl hudby, líbila se mi. Jakmile se naskytla první příležitost, koupil jsem si originální CD a od té doby je součástí mé domácí sbírky. Nutno dodat, že od většiny pozdějších reedic se v mnohém odlišuje: má jednoduchou černo-fialovou obálku, obsahuje pouze 11 tracků a nese etiketu labelu Food For Thought Records.

Materiál na desku vznikal ve velice skromných podmínkách a s naleštěnou produkcí pozdějších nahrávek se to nedá srovnat ani v nejmenším.  Je to vtipné, experimentální a v mnohém hledačské, ale dá se tady najít pár opravdu prvotřídních kousků. A ten snad vůbec nejlepší album otevírá – Ufon. Little Green Men, aneb “Zappovina” jak vyšitá. Bláznivá rytmická šílenost, kde se mísí efektem prohnané – Čipmánkovské – vokály, rap, dechové nástroje, šílené sólo na xylofon a kytary s velice důmyslně implantovaným leitmotivem ze Spielbergova filmu “Blízká setkání třetího druhu”.

V pořadí druhá Viv Woman je důraznější rockovou instrumentálkou, vyšperkovaná dechy a další legrácku najdeme pod předvolbou č. 3 – Lovers Are Crazy. Zpívá samotnej Mr. Vai a už podle hlasu je poznat, že se nebere příliš vážně. Navíc si kromě trumpety obstaral i veškerej doprovod, zahrnující kytaru, basu, syntezátor i bicí automat.

Následuje krátká a melodická instrumentálka Salamanders in the Sun a po ní svižný love song – ehm – The Boy/Girl Song. Šup s ním do éteru, protože v žádném aspoň trochu normálním rádiu by se neztratil. Nejtvrdší peckou na desce je v dobrém slova smyslu tradiční hard rocková instrumentálka The Attitude Song v klasickém obsazení kytara, basa, buben a zcela beze slov je i sedmá Call It Sleep. Teprve tady si Vai plivne pořádně do dlaní a v ohromujících kytarových etudách předvede svoje umění. Střídá zvuky i techniky a nejednomu posluchači tady padne údivem brada.

Pomalu blíží se konec a poslední “sladkou tečkou” je pro mě písnička Junkie. Zpočátku téměř balada s vokálem Boba Harrise, později ukázka hráčské ekvilibristiky a duet kytary se zvonkohrou. Následující trojice skladeb už mě – přiznávám – tak nebere. Bill’s Private Parts je krátkým bubenickým sólem Billy Jamese, vtípkem podobným dialogu dvou kytar v Next Stop Earth mě Steve taky neohromil a definitivně poslední věc There’s Something Dead in Here je jen disharmonickou zvukovou koláží.

Do sbírky jsem si koupil nedatovaný repress CD vydání od Food For Thought Records (které nese původní rok autorských práv 1984), obsahující černým písmem potištěný kotouček a čtyřstránkový booklet. V něm najdete tracklist s podrobně vypsaným obsazením v jednotlivých skladbách, Vaiovu krátkou předmluvu a poděkování. Víc nic, ale hraje výborně (DR12).

V diskografii Steveho Vaie určitě nejde o album z kategorie “musíte ho mít”, ale i tak je velmi, velmi dobré. Hodnotím ho třemi hvězdami, podobně jako debut Joe Satrianiho, ovšem Flex-Able je určitě “praštěnější” a zábavnější.

SKLADBY:
Side “Flex”
01. Little Green Men (5:39
02. Viv Woman (3:09
03. Lovers Are Crazy (5:39)
04. Salamanders in the Sun (2:26)
05. The Boy/Girl Song (4:02)

Side “Able”
06. The Attitude Song (3:23)
07. Call It Sleep (5:09)
08. Junkie (7:23)
09. Bill’s Private Parts (0:16)
10. Next Stop Earth (0:34)
11. There’s Something Dead in Here (3:46)

SESTAVA:
Steve Vai – electric guitar, acoustic guitar, synthesizer, bass, percussion, piano, keyboards, sitar, vocals, bells, producer, engineer, drum machine, drum programming, design, and mixing
+
Scott Collard – synthesizer, keyboards, Fender Rhodes
Larry Crane – lyre, xylophone, bells, vibraphone
Greg Degler – clarinet, flute, saxophone
Joe Despagni – sound effects
Laurel Fishman – vocals
Peggy Foster – bass
Chris Frazier – drums
Stuart Hamm – bass, sound effects, vocals, vocals (background)
Bob Harris – trumpet, vocals (as Irney Rantin)
Suzannah Harris (as Ursula Rayven) – vocals
Billy James – percussion, drums
Paul Lemcke – keyboards
Pia Maiocco – vocals
Tommy Mars – violin, keyboards, vocals
Lill Vai – sound effects
Chad Wackerman – drums
Pete Zeldman – percussion, drums

Album: Flex-Able
Autor: Steve Vai
Žáner: Alternative rock
Vydavateľstvo: Food For Thought Records
Rok: 1984
Formát: CD, LP
Počet skladieb: 11
Zdroj: CD Food For Thought Records – CD GRUB 3