O | OSANNA | Palepoli | RECENZIE

Stínohra v kulisách starého města

komentárov 6

CD Warner Fonit ‎– 3984 28279-2

Album Palepoli je třetím v diskografii neapolskejch Osanna a předchází ho skvělá pověst – uznává ho nejen odborná kritika, ale aj fanoušci italského progresivního rocku. Stačí mrknout na žebřík stovky nejlepších alb (RPI) podle progarchives a najdeme ho na čtrnáctém místě, s aktuální průměrnou známkou 4,24. A to už o něčem svědčí…

Na druhou stranu to ale neznamená, že si z něj musíme sednout všichni na zadek. Jako jedno z nejzásadnějších alb italské rockové historie jsem ho chtěl mít pochopitelně ve sbírce a jelikož je snadno dostupné, brzy se tak stalo. Jenomže ani po letech tvrdé práce a spoustě poslechovejch seancí jsem si k němu nedokázal vytvořit nějakej bližší vztah. Je to trochu tvrdej oříšek a jeho poslech bych mohl přirovnat k jízdě na horské dráze. Pomalu nahoru a pak šupem dolů. Se spoustou zatáček, změn rychlosti a značným přetížením.

Obsah alba bych popsal jako poněkud těžce stravitelnej guláš, složenej ze symphonic progu, hard rocku, jazzu a prvků lidové hudby a nebudu-li počítat kratičké intermezzo, obsahuje pouhé dvě – zhruba dvacet minut dlouhé – skladby. Klidné a melodické chvilky vybarvené mellotronem střídají neurvalé pasáže ala King Crimson, s ataky rozzuřených saxofonů a bezuzdně sólující flétny. Zhruba každou třetí minutu na mě bafne novej motiv a člověk tak musí bejt furt ve střehu. Selanka, ro(c)kec, blázinec. Při prvních nástřelech to na mě působilo až chaotickým dojmem a byly dny, kdy jsem to prostě nezvládal, po několika málo minutách vypnul a nechal uzrát a uležet.

Je to trochu podobné, jako s plackou Ys souputníků Il Balleto di Bronzo. Podobnej virvál, taky vysoko hodnocenej a taky jsem mu nepřišel na chuť. Hráč na dechové nástroje Elio D’Anna se inspiroval u Van Der Graaf Generator a funí (aspoň na dostupných snímcích italské televize) do dvou saxofonů naráz. Což je obdivuhodné. Na druhou stranu právě jeho trýznivá sóla koušu docela těžko a kroutěj se mi při tom palce u nohou. Na remakeu Palepolitana z roku 2015 už do saxofonů fouká sám David Jackson a najednou je to o něčem úplně jiném. Díky jeho daleko citlivějšímu projevu a neporovnatelně lepší produkci je mi ten remake mnohem bližší, než originál.


Původní album z roku 1973 je snadno dosažitelné a navíc vyšlo v mnoha dalších reedicích jak na vinylu, tak na CD. Můj kotouč pochází od Warner Fonit a byl vylisovanej jako součást ediční řady “Rock Progressivo Anni 70”. Jeho zvuk je však poměrně špatnej, nevyváženej a zahuhlanej, ale chyba bude asi – bohužel – už v originálním masteru. Proč bohužel? Protože takhle intenzivní a náročná hudba potřebuje špičkovej zvuk, jinak je z toho spíš bolehlav. Čtyřstránkovej booklet obsahuje zajímavou koláž a tracklist, jména hudebníků – kupodivu – chybí.

Kdepak, Osanna sice patří k mým srdcovkám, ale album Palepoli považuji za to nejnepřístupnější (nikoliv nejhorší) z jejich diskografie a nemůžu mu dát víc, než hódně slabou trojku. Mi dispiace, ragazzi…

SKLADBY:
1. Oro caldo (18:30)
2. Stanza cittá (1:45)
3. Animale senza respiro (21:36)

SESTAVA:
Danilo Rustici – Acoustic Guitar, Electric Guitar, Twelve-String Guitar, Steel Guitar, Organ, Vocals
Elio D’Anna – Baritone Saxophone, Soprano Saxophone, Tenor Saxophone [Electric], Alto Saxophone [Electric Contralto], Flute, Vocals
Lello Brandi – Bass, Guitar
Massimo Guarino – Drums, Percussion, Vibraphone, Bells, Vocals
Lino Vairetti – Twelve-String Guitar, Mellotron, Synthesizer, Vocals

Palepoli Book Cover Palepoli
Osanna
Prog Rock
Fonit
1973
LP
3
CD Warner Fonit ‎– 3984 28279-2

6 názorov na “Stínohra v kulisách starého města”

  1. Je to vcelku zaujímavé, ale ani mne táto vec od nich nesedí. Debut je u mňa o dva levely vyššie… pod vplyvom super hodnotení na PA som tomu dal mnoho šancí ale zatiaľ nezabralo… možno časom…

    1. S názorem na debut jsme na stejné lodi. Nejen z titulní L´uomo, ale aj z Mirror Train, Non sei vissuto mai, L’amore vincerà di nuovo, nebo Everybody’s gonna see you die se staly evergreeny, které nemůžou chybět na žádném koncertě. Bezva placka.

  2. Snake, vďaka za pripomenutie tejto zaujímavej talianskej kapely. Kde sú tie časy, keď som si toto CD spolu s ďalšími objednával u BTF a peniaze (vtedy ešte US doláre) som do Talianska posielal v obálke :- ). Na taliansky prog som sa chytil kedysi dávno na základe nejakého internetového článku ešte v časoch Progboardu. Pamätám sa, že vtedy Italoprog na Progboarde moc veľkú podporu nemal. Z italo-stovky na Progarchives ma zaujali aj tie novšie kapely…..Il Bacio Della Medusa, Logos, Unreal City…….

    1. Italskej rock mám moc rád a snažím se ho propagovat, co mi síly stačej. Ohlasy na Rockovici jsou navíc vesměs pozitivní a tak v tom hodlám ještě nějakou dobu pokračovat. Poslouchám sice kdeco (teď zrovna Gentle Giant), ale do sbírky už nakupuju jenom taliány a je pořád z čeho vybírat. Naštěstí.

      Osanna je bezva a má spoustu pěkných alb, ovšem pokud bych měl vybrat jen jedno jediné, bylo by to profilové 2DVD Tempo. Nejen svým zpracováním, ale aj “nadupaným” obsahem je to naprostá špica. Z těch tebou jmenovaných kapel si mě získali především Unreal City. Od těch jsem si musel koupit vše, co natočili. Nešlo jinak. Logos toho na kontě moc nemají, ale album L’enigma della vita stojí za hřích. Někdy v budoucnu bych o něm chtěl něco napsat. Z těch současných kapel mě teď berou hlavně Il Tempio delle Clessidre a pak vše, na co sáhne Fabio Zuffanti. Ať už Finisterre, Hostsonaten, Rohmer, nebo La curva di Lesmo. A to nemluvím o té spoustě comebacků legend ze sedmdesátých let. V tomto ohledu žijeme v příznivé době…

      Kongu, děkuju za zpětnou vazbu. Prostřednictvím PGB, nebo Rockovice se sice známe už spoustu let, ovšem že aj v tobě dříme vášeň pro italskej art rock mi nějak uniklo.

      1. Priznám sa, že kedysi dávno som bol rokenrolový rasista. To čo nebolo spievané po anglicky, to nebolo dobré. Nemal som rád ani maďarský rock, kvôli jazyku, hoci z juhu pochádzam. Ako prví ma zlomili Nemci – textom rozumiem, potom Taliani, Francúzi, Španieli….severania a dnes už jazyk v podstate neriešim. No a na maďarský 70s rock nedám dopustiť – textom rozumiem tak na 50 % . 🙂

Pridaj komentár