Měl jsem štěstí, že v době, kdy jsem se začal zajímat o skupinu Uriah Heep, se ke mně dostal pěti albový výběr toho nejlepšího z jejich tvorby z let 1970 – 1990. První tři desky, což byl průřez Byronovým obdobím, jsem poslouchal od rána do večera. Pamatuji se, že se mi asi nejvíc líbily písně z období 1971 – 1973, přesněji od desky Look At Yourself po Sweet Freedom. Do toho jsem objevil klenot Uriah Heep Live a bylo hotovo. Byl jsem chycen a doslova pohlcen. Pochopil jsem, že hard rock může mít i jinou podobu než zeppelinovskou majestátnost, purpurovou údernost a temnou sabbathovskou zemitost. A co teprve, když jsem se začal seznamovat s jednotlivými studiovými alby.
Za jedno z těch nejlepších považuji jejich čtvrtou nahrávku, jež vyšla v roce 1972 pod názvem Demons and Wizards. Mám dojem, že s příchodem basáka Garyho Thaina a bubeníka Lee Kerslaka si konečně vše sedlo. Skupina si ujasnila, že chce tvořit melodické písničky vycházející z hard rocku. Jejich podoba se však změnila. Už to není ta drtivá údernost předchozí desky Look At Yourself, ba ani překomplikovanost známá ze skladby Salisbury. Skladby Uriah Heep zde lehce poletují a mám z nich dojem něčeho éterického, neuchopitelného. A zatímco na předchozích albech bych našel slabší momenty, zde vše plyne od začátku až do konce tak, jak má.
Pořád je to ale především hard rock, o čemž svědčí dvě nejtvrdší skladby, svižná Easy Livin’ a pomalu se valící Rainbow Demon. Proti nim stojí v kontrastu kouzelná křehkost úvodní písně The Wizard. Nováček Gary Thain se blýskne v Traveller in Time. Jeho basu si zde vždy vychutnám. Za absolutní vrchol však považuji dvě závěrečné skladby Paradise a The Spell. Není divu, obě pocházejí z pera Kena Hensleyho, kterýžto se podílel na většině materiálu. Kdybych měl někomu pracně vysvětlovat, o čem je album Demons And Wizards, tak mu pustím tyto dva kousky. V těch necelých třinácti minutách se toho děje poměrně mnoho. Naléhavost skladby Paradise zvolna přejde v melodický skvost, skvělým pěveckým výkonem ozdobenou lahůdku The Spell. Hodně se mi líbí, jak zde Boxova kytara v prostřední části lehce klouže. A Byron zde podle mě předvádí jeden z nejlepších výkonů.
Album patří ke skvostům, k nimž se rád vracím a budu vracet. Kdybych měl vymyslet synonymum pro slovo dokonalost, asi bych řekl jediné – Demons And Wizards.
Recenze vznikla v květnu 2020.
Skladby:
01. The Wizard (Hensley/Clarke) 3:00
02. Traveller in Time (Byron/Kerslake/Box) 3:25
03. Easy Livin’ (Ken Hensley) 2:37
04. Poet’s Justice (Hensley/Box/Kerslake) 4:16
05. Circle of Hands (Ken Hensley) 6:26
06. Rainbow Demon (Ken Hensley) 4:25
07. All My Life (Box/Byron/Kerslake) 2:44
08. Paradise (Ken Hensley) 5:11
09. The Spell (Ken Hensley) 7:32
Obsazení:
Gary Thain – bass guitar
Lee Kerslake – drums and percussion
Mick Box – guitars
Ken Hensley – keyboards, guitars, percussion
David Byron – vocals
All other voices by Uriah Heep
Demons And Wizards
Hard Rock
Island Records
1972
LP
9
Pekne ste tu popísali tento skvelý album, no pre mňa je absolútna naj pecka Uríášov Circle of Hands , ktorú si často púšťam ráno ako štart do ďalšieho dňa v tomto slzavom údolí.
Tohle byla první deska od skupiny, kterou jsem slyšel a nahrál si jí na pásek. Úplně jsem se do ní zblbnul a chtěl jsem slyšet i ostatní alba, postupně jsem si nahrál Look At Yourself, Magician’ s Birthday, Live a Sweet Freedom ( prostě jak vycházela). V průběhu jsem poznal jiné kapely, které mě zaujaly víc a přestal jsem skupinu sledovat. Před deseti lety jsem si koupil promo box s alby do Live, tenhle komplet jsem doplnil Sweet Freedom, Wonderworld a Return To Fantasy. Skupina nepatří k mým srdcovkám, ale první čtyři desky Live mám rád. K téhle desce mám velký pocit nostalgie z důvodu, že byla první co jsem slyšel. Tahle deska je určitě evergreen a patří k symbolům doby, hezký čtení.
Zdeny, dík za vzpomínku. A stejně jako ty mám desky až po Return to Fantasy.
Martin H: Pěkný počtení, díky za něj. Znám dost lidí, kteří mají tohle album nejradši z celý diskografe Uriášů a není se co divit. Jak píšeš, je to skvost. Taky se k němu celej život vracím.
Borku, jsem rád, že se ti recenze líbí.
Výborná deska. Hardrockově břitká, přitom neodolatelně melodická a kdybych snad měl někdy sepsat hardrockovou bibli, určitě by v ní nechyběla Easy Livin’. Nejlepší song Uriah Heep ever.
Včera večer, hned potom, co jsem recku objevil a přečetl jsem Uriáše vytáhnul z regálu. A teď, s ranní kávou po ruce si dávám repete…
Jó, občas je dobré prohnat Jurášky ušiskama.
Rád jsem inspiroval.
Ak môžem vnesiem trochu svetla do tohto albumu. Uriah Heep som vnímal v ich najlepších rokoch kariéry ako výnimočnú skupinu s nádherným spevom Davida Byrona a viachlasný súzvuk mi učaroval.
Niekedy v roku 2011-2012 som sa osobne stretol s Kenom Hensleyom a nedalo mi spýtať sa na jeho najlepšie roky v Uriah Heep a ním najviac cenený album. Bez rozmýšľania povedal „Demons and Wizards“. Ďalej pokračoval, že v tej dobe písal piesne vyslovene pre Davida Byrona. Presne vedel, čo potrebuje, kde chce lyrickú, melodickú pasáž a kde presný opak údernom hard rocku. . David dokázal zaspievať ním zloženú hudbu na „Demons and wizards“ tak, ako sa mu potom už nepodarilo. Na všetkých skladbách z LP je autor Ken Hensley plus pár krát spolupráca s členmi kapely. Už len doplním, že obdobie nahrávania v marci/apríli 1972 považoval za najplodnejšie a najpriateľskejšie v rámci jeho pôsobenia v Uriah Heep.
Dodnes ma mrzí, že som sa neodvážil spýtať na alkoholizmus Davida a či naozaj nevedeli si s tým v kapele poradiť.
Dodnes mám jeho podpis na CD-čku a vidím ho, ako mi ho podpisuje a s úsmevom podáva. Vďaka Ken a vďaka za pripomenutie tak skvelého albumu ako je “Demons and Wizards” Martin.
Lyaende, dík za vzpomínku a zajímavé informace.
lyaend: Ba, období kolem alba Demons And Wizards jako nejlepší co se atmosféry i kreativity týká, zmínil Ken opakovaně v rozhovorech a potvrdil i během bezvadnýho pokecovýho večera koncem roku 2012. O Davidovi mluvil s obrovským respektem. Cit.: “Uznávám řadu zpěváků, s kterými jsem v průběhu let pracoval, ale David byl víc než to. Byl umělcem v pravém smyslu toho slova, originál každým coulem. Rád jsem psal pro něho i s ním a nikdy na něj nezapomenu. Bůh ví, že si vzpomenu pokaždý, když zpívám jeho písně.”
Za sebe dodám, že se mi David líbí ještě o chlup víc na příštích dvou albech a za jeho absolutní vrchol považuju výkon v Pilgrimovi.
Také recky ma nikdy neomrzia – obľúbená kapela, jeden z mojich najobľúbenejších albumov vôbec. Čo viac si môžem priať? Idem na to…
Martin, vďaka!
Rád jsem ti udělal radost. Deska je skvělá, doufám, že sis ji užil.