SHM-CD Belle Antique ‎– 111818 Japan  /2011/

Italští Semiramis jsou učebnicovým příkladem kapely jednoho alba a při zběžném pohledu to vypadá na rychlokvašku, která se jen svezla na vlně tehdy populárního hudebního stylu. Ovšem není tomu tak docela, kapela fungovala zhruba čtyři roky a její jádro se zformovalo už někdy kolem roku 1970. Zajímavostí je, že hlavní část sestavy tvořili dva bratranci a dva bratři, všechno mladí kluci ve věku 15 – 17 let. Po personálních rošádách a účasti na několika festivalech – včetně legendárního Villa Pamphili Pop – jim v roce 1973 vyšlo jediné LP Dedicato a Frazz. Bohužel, tehdy nevzbudilo větší zájem a tak se skupina po několika dalších měsících rozpadla. Finito. Až do roku 2017 čítala diskografie kapely opravdu jen tenhle jeden kousek a změnil to teprve ve formátu CD/DVD vydanej koncertní záznam Frazz Live, pořízený v dubnu téhož roku v Janově.

S rozmachem internetu se kolem dávno zapomenutejch Semiramis objevila spousta nových informací a vytvořil takřka kultovní status. Album Dedicato a Frazz se najednou začalo objevovat ve všelijakejch žebříčcích a anketách a teprve po letech si vydobylo úspěch a zaslouženou pozornost. Dnes už je bráno jako zásadní a tak jsem ho chtěl pochopitelně zařadit do své domácí sbírky, ale  dlouho se mi to nedařilo. Tenkrát se to cédéčko prodávalo setsakramentsky draho a z toho zelenýho ksichtu na obálce jsem měl noční můry. Nakonec mě jednoho pošmourného večera potěšil Jéžišek, a to dokonce v podobě japonského SHM-CD.

Italskej progresivní rock by se dal rozdělit (byť velmi zhruba) na dva tábory. Ten jeden se prezentoval hudbou zasněnou, romantickou a hodně melodickou a jako jeho hlavní představitele bych uvedl třeba PFM, Alusa Fallax, Celeste, nebo Reale Accademia di Musica. Ten druhej hrál daleko rychlejší, tvrdší a energičtější heavy prog a hlavními personami žánru byli Alphataurus, Il Balleto di Bronzo, Metamorfosi, nebo Museo Rosenbach, a Semiramis patří – a to zcela jednoznačně – právě sem. Hudba na albu je temná a intenzivní a až po okraj napumpovaná mladickým nadšením a entuziasmem…

Album Dedicato a Frazz je koncepčním a hlavním záporákem příběhu je postava psychopatického klauna Frazze, jehož jméno je složeninou z prvních písmen příjmení členů Semiramis. Metaforickej příběh a veškeré texty napsal basista Marcello Reddavide, hudbu složil tehdy teprve šestnáctiletej kytarovej zázrak Michele Zarrillo a jako první je tu šest minut dlouhá a hned několik prudkých zvratů obsahující La bottega del rigattiere. Pasáže s akustickou kytarou a vibrafonem střídají energické laufy, kytarové trylky jsou slyšet z levého, hned nato z pravého kanálu a nechybí ani kovový klapot cembala, či temné bzučení syntezátoru. Zpěv je pochopitelně v italštině, vyšší, trochu nosový a připomíná mi vokál (Gianni Leone) z Il Balletto di Bronzo.

Začátek jak hrom a než se stačím nadechnout, je tu první z vrcholů alba – energetická bomba Luna Park, s vodopádem tónů a ukázkovou instrumentální masáží v úvodu skladby. První strana původní vinylové desky končila další šestiminutovou skládačkou, Uno zoo di vetro. Truchlivé téma, temnota a beznaděj umocněné strašidelnými zvuky syntezátorů prýští z každé noty a překvapením je téměř thrash metalová vsuvka uprostřed skladby. Neskutečnej nářez a jistým vysvobozením je teprve závěrečné a dvě minuty dlouhé sólo na zvonky a vibrafon.

Dalším vrcholem desky je parádní a téměř instrumentální pecka Per una strada affollata. První třetina skladby je svižná a především v režii klávesových nástrojů. V následující pasáži předvede svůj neoddiskutovatelnej talent tehdy sotva šestnáctiletej kytarista Michele Zarrillo. Jeho sólo na akustickou kytaru je půvabné a navodí snovou, takřka renesanční atmosféru. Závěrečná třetina písně je melodická a hodně symfonická, ale v samotném závěru se zvrtne v divokej mazec s ukřičeným zpěvem. Netrvá to dlouho, ale ten dopad je velmi intenzivní a znovu mi připomíná album Ys souputníků Il Balletto di Bronzo.

A začíná přituhovat. Za dveřmi se skrývá vrah. Dietro una porta di carta. V první polovině italské melodrama plynule přechází v instrumentální, byť poněkud těžkopádnej masakr, přetavenej do naprosto strhujícího závěru. I v předposlední skladbě Frazz dochází k řadě překvapivých změn a zdánlivě násilných a nelogických zvratů. Atmosféra je znovu temná a tak se krčím v křesle a čekám ránu z milosti, ale ta nepřichází a místo ní je tady osvobozující a melodické finále. Vypadá to jako konec, ale není to konec. Úplnou tečku za albem Dedicato a Frazz dělá až neurotická a chaotickým dojmem působící Clown. Kdepak, žádné pomazlení, ani pohlazení na závěr se tady opravdu nekoná…

Po zvukové stránce to není žádnej zázrak, ale to je charakteristickej znak všech alb vydaných labelem Trident, kterej zkrachoval dřív, než se stačil pořádně rozjet. Místy je to trochu zahuhlané a především bicí nástroje jsou docela utopené, ale myslím, že Japonci z toho vytřískali maximum a líp už to hrát ani nemůže.

Byli to mladí kluci z garáže, s lacinými nástroji a nulovými zkušenostmi a stejně si troufli na takhle komplexní a složitou hudbu. Klobouk dolů, ale na absolutní hodnocení to přece jen nevidím. Především v druhé polovině desky na mě některé pasáže působí trochu kostrbatě a tak ta čtyřka musí stačit. I tak je to nadprůměrné album a nemělo by chybět ve sbírce žádného fanouška italského progresivního rocku.

Původní album je velmi vzácné a přiměřeně drahé. Koncem osmdesátých let se však objevily i jeho poměrně zdařilé padělky a případnej zájemce o originální kus si tak musí dát pořádnýho majzla. Dnes už je na trhu celá řada vinylovejch reedicí lišících se barvou a sběratel aby se z toho zbláznil. Na CD to prvně vyšlo v roce 1989 zásluhou společnosti Vinyl Magic a zatím poslední – a nejdostupnější – vydání je od BTF (2012). Cédéčko od Belle Antique je součástí edice “Italian Rock SHM-CD Series” a od italského vydání se liší jen vloženým listem papíru s japonskými klikyháky a OBI. Obal namaloval Gordon Faggetter a jeho další práce se skrývá uvnitř čtyřstránkového bookletu.

SKLADBY:
1. La bottega del rigattiere – 6:01
2. Luna Park – 4:28
3. Uno zoo di vetro – 5:59
4. Per una strada affollata  – 5:02
5. Dietro una porta di carta – 5:42
6. Frazz – 5:05
7. Clown – 4:34

SESTAVA:
Paolo Faenza – batteria , percussioni, vibrafono
Marcello Reddavide – basso, campane
Giampiero Artegiani – classica Di Giorgio, 12 corde ovation, sintetizzatore
Maurizio Zarrillo – Eminent, piano a coda, elettrico, cembalo, sistro, sintetizzatore
Michele Zarrillo – chitarre acustiche ed elettriche, canto

Album: Dedicato A Frazz
Autor: Semiramis
Žáner: Heavy Prog, Prog Rock
Vydavateľstvo: Trident
Rok: 1973
Formát: LP
Počet skladieb: 7
Zdroj: SHM-CD Belle Antique ‎– 111818 Japan  /2011/