2CD EMI – 7243 8 57865 2 5 /1997/
Kdyby mě uprostřed noci vytáhli z kanafasu s tím, abych uvedl hlavní představitele britského neoprogu osmdesátých let, vysypal bych ze sebe akorát Marillion, Pendragon a Pallas. Od prvních jmenovaných se mi postupem času sešlo nějakejch deset studiových alb a začal jsem tímhle, dnes už legendárním debutem z roku 1983…
Nikdy v celé své historii na tom nebyl progresivní rock tak špatně, jako začátkem osmdesátých let a jedinou evropskou zemí, kde se mu pořád ještě tak nějak dařilo, bylo Německo. Hudební scéna v Anglii tou dobou plodila kapely ve stylu New Romantic, New Wave, Synth-pop, Post-punk, nebo alternative rock, frčela NWOBHM, ale pro art rockové “dinosaury” tu najednou nebylo místo. Přijít v té době na trh s progressive rockovým albem bylo tedy krokem poněkud troufalým, ale povedlo se. Marillion se podařilo uchytit, probudit zájem nevyzpytatelného publika a byť se to nezdá, jsou tady s námi prakticky dodnes. V roce 2022 skupině vyšlo už dvacáté studiové album An Hour Before It’s Dark a v současné době prý pracuje na tom jedenadvacátém…
Pochybuju o tom, že by se mezi případnými čtenáři našel někdo, kdo by o hudbu Marillion v životě nezavadil. Nějak zevrubně ji rozebírat by bylo nošením sov do Atén a tak bych se omezil na charakteristiku “hudba, která se otevřeně hlásí k odkazu raných Genesis a Pink Floyd“. Tedy melodický progresivní rock, chcete – li neoprog, s charismatickým zpěvem a jaksepatří poetickými (a složitými) texty. Skutečně, ale těžko bychom tady hledali instrumentální kejkle, kulometná sóla a cirkusácké závody v tom, kdo vypálí smršť tónů v čase co možná nejkratším. Soutěž o nejrychlejšího kytaráka by tedy Steve Rothery rozhodně nevyhrál, ovšem muzika je to výborná, založená na působivých melodiích, emocích a atmosféře. Už od nástupu sugestivního vokálu Dereka Williama “Fishe” a prvního úhozu do klimpru jsem věděl, že je to ono a že se mi to bude líbit.
Mám tuhle placku rád takovou, jaká je a nic bych na ní neměnil. Zvuk ještě tolik nečpí těmi “zatracenými” osmdesátými lety, ačkoliv starej dobrej Hammond organ, nedejbože mellotron tady samozřejmě neuslyšíme. Těch parádních okamžiků a výborných melodií je tu však skutečně přehršel a v každé skladbě najde se moment, kterej mě rozebere do posledního šroubku. Pokud už bych měl některé z nich vypíchnout, určitě by to byla závěrečná třetina titulní skladby Script For A Jester’s Tear s melodií tak bolestně krásnou, až by se kámen ustrnul. Nebo emotivní balada Chelsea Monday s Rotheryho působivým kytarovým sólem. A co třeba poslední Forgotten Sons, to je teprve něco. Protiválečné téma v tíživé atmosféře, kterou v samotném závěru projasní paprsek světla a naděje.
A to ještě není zdaleka všechno. Reedice z roku 1997 navíc obsahuje plnohodnotný bonusový disk (49 minut) s několika demy, alternativními verzemi, ale také vůbec prvním singlem Market Square Heroes a Three Boats Down From The Candy. Pověstnou třešničkou na dortu je pak parádní, devatenáct minut dlouhý epický kousek Grendel. Prý kopie a vykrádačka Genesis? Jděte s tím k šípku, já si to tedy rozhodně nemyslím…
Původní vinylové album vyšlo prakticky po celém světě a prvního CD se fanoušci dočkali v roce 1985. Po zvukové stránce jde údajně o excelentní vydání, ale já jsem spokojenej i s remasterem z roku 1997. Jeho provedení je příkladné a kromě dvou disků potěší i parádní booklet. Ten má 28 stran a obsahuje kompletní texty, komentáře členů kapely, hromadu fotek a krásné ilustrace Marka Wilkinsona.
Takže za mě, Marillion rozhodně ano a klidně již od tohoto debutového alba.
SKLADBY:
CD 1
1. Script For A Jester’s Tear – 8:42
2. He Knows You Know – 5:23
3. The Web – 8:52
4. Garden Party – 7:19
5. Chelsea Monday – 8:17
6. Forgotten Sons – 8:23
CD 2
1. Market Square Heroes (Battle Priest Version) – 4:18
2. Three Boats Down From The Candy – 4:31
3. Grendel (Fair Deal Studios Version) – 19:10
4. Chelsea Monday (Demo) – 6:54
5. He Knows You Know (Demo) – 4:29
6. Charting The Single – 4:51
7. Market Square Heroes (Alternative Version) – 4:48
SESTAVA:
Fish – vocals
Steve Rothery – guitars
Pete Trewavas – bass
Mark Kelly – keyboards
Mick Pointer – drums, percussion
Additional musicians:
Marquee Club’s Parents Association Children’s Choir – choir (on “Forgotten Sons”)
Peter Cockburn – newscaster’s voice (on “Forgotten Sons”)
Script For A Jester's Tear
Prog Rock
EMI
1983
LP
6+7
2CD EMI – 7243 8 57865 2 5 /1997/
hneď som si to pustil… po dlhej dobe a veru som tomu veeeľmi rád
,,vynicikající” … dík, všetko dobré Ira
No jo, hromadí se nám to, hromadí. A na ty starý věci už si člověk kolikrát roky nevzpomene. Děkuju za komentář.
Ano, tohle je skvělá deska od skvělé kapely. V neoprogu nijak nefrčím, ale několik alb od Marillion mám ve sbírce a každý poslech je radostí.
Snejku, dík za pěknou recenzi.
Jojo, dvanáct let starou. Na to, že jsem ji tenkrát napsal jsem úplně zapomněl, ale dobrý. Potřebovala sice trochu oživit, nicméně některé odstavce nechal jsem v původní verzi. Album jsem si u toho samozřejmě připomněl a ujistil se v tom, že je opravdu parádní. Ta první dvě jsem měl rád od prvního seznámení, s třetím “Misplaced Childhood” už to bylo horší. Příklon k líbivějším písničkám mi tenkrát trochu vadil, dneska už ne. Ke “Clutching At Straws” jsem si z nějakého důvodu cestu nenašel, ale dlouho jsem ho neslyšel a třeba to bude lepší. Prověřím.
Martine, díky za komentář. Tvoji recku jsem samozřejmě četl, vybral jsi do ní odkazy na všechny tři moje nejoblíbenější písničky a musel jsem trochu improvizovat. Snad se povedlo.