CD Shagadelic – SDCD 4 /2002/
Při pohledu na – mimochodem docela pěknej – obal jsem si myslel, že je to nějaká “šedesátkám” věnovaná kompilace a nevěnoval tomu pozornost. Chyba lávky. The Underground Set je regulérní, byť krapet obskurní a zapomenutej (notabene italskej) projekt, po kterém zbyla dvě alba. Eponymní debut z roku 1970 a War In The Night Before z roku 1971.
Jsou to totální zapomněnky a dohrabat se nějakejch informací je těžké, ale na jednom jméně se všechny dostupné zdroje shodují – Gian Piero Reverberi. Velmi úspěšný skladatel a později též producent, který spolupracoval s celou řadou hvězd italské hudební scény (mimo jiné i s Le Orme). Ten, pod pseudonymem Ninety, složil veškerej materiál, kterej mu nahrála parta anonymních studiových hudebníků. Tehdy jejich jména nikdo neřešil, ale dnes se o jejich pravé identitě čile diskutuje. Některé indicie naznačují, že by to mohli bejt chlapci z kapely Nuova Idea – viz. rozhovor pro časopis Italian Musikbox s jejich bubeníkem Paolem Sianim. Nebo fakt, že album The Underground Set vyšlo u firmičky Radio, která spadala do distribuční sítě labelu Ariston Records u kterého byla Nuova Idea smluvně vázaná. Ale oficiálně nikdo nic nepotvrdil. Snad kromě Progarchives tu sestavu raději nikdo neuvádí a tak se toho budu držet aj já…
Eponymní debut obsahuje jedenáct krátkých instrumentálek a mnoho z nich bylo použito jako hudební podkres pro různé televizní, nebo rozhlasové pořady a relace. Je to takovej příjemně melodickej pop rock v psychedelickém oparu a většinu skladeb charakterizuje souhra dobově (rozuměj archaicky) znějících kláves a trylkující kytary. Mám dojem, že se Reverberi hodně inšpiroval u kapel typu The Animals, nebo The Shadows a vůbec celé té britské psychedelické scény z druhé poloviny šedesátých let. A není divu, vždyť tahle muzika dříve nebo později zasáhla celý svět, země za “železnou oponou” nevyjímaje. Jenomže v roce 1970 už byly venku debuty Black Sabbath a Uriah Heep, nebo In Rock od “párplů”. A v těchto souvislostech zní hudba The Underground Set hodně, hodně zastarale. Na druhou stranu – italská scéna byla (podobně jako scény v jiných evropských zemích) za tou britskou zhruba o dva roky pozadu, takže zrovna tohle bych Reverberimu až tolik nevyčítal.
Navíc, když ono se to tak pěkně poslouchá. Ta nakřáplá kytara a kouzelně starobylej zvuk varhan v úvodní Arcipelago mě pozitivně naladí tak, že se mě to potom drží celou (sotva třicet čtyři minut dlouhou) desku. V příjemně ospalé Emisfero (která se v malinko jiné úpravě objeví i na samotném konci alba) jsou slyšet kromě břinkajícího klimpru aj nějaké melodii kolorující vokály beze slov a hodně podobné je to aj ve skladbách Samba Natalizio (s pěkně nabroušenou kytarou) a Underground In Blue. Ta už se svým pojetím blíží ke klávesově orientovanému art rocku a jako taková je nejambicióznější položkou alba. Reverberi to asi sypal z rukávu a tak jsou si některé pecky až nápadně podobné, ale taková Shake 26 jako kdyby vypadla z nějakého špionážního filmu. Navíc obsahuje aj doslova zdrcující (v kontextu obsahu alba) klávesové sólo. Valná většina skladeb je vlastně docela tanečních a už vidím ty vyprsený roštěnky s vysokými účesy, na ještě vyšších kramflecích, ale v o to kratších šatičkách a jak se u toho natřásaj. Byl by to prima hudební doprovod na nějakou oldies párty. Škoda, že už mě nikam nezvou…
Původní album vyšlo kromě Itálie v několika dalších evropských zemích, konkrétně ve Velké Británii, v Německu a Francii a díky instrumentálnímu obsahu se dlouho nevědělo, že jde o italskej projekt. Cédéčko od jihokorejských pirátů Shagadelic bylo vydáno v roce 2002 a je to pěkně udělaná mini vinyl replika tak, jak to dělala např. Akarma. Rozkládací obal je z tvrdého a lesklého kartonu a samotnej disk je ještě v papírovém futrálku potištěném miniaturami alb z katalogu Shagadelic. Podle Discogs však vydali jen šest CD a pak se za nimi zavřelo propadliště dějin.
Není to nic převratného, ani dosud neslyšeného. Prostě příjemná “dobovka”, která by měla udělat radost především sběratelům italskejch rarit. Mě potěšila.
SKLADBY:
01. Arcipelago (3:18)
02. Emisfero (3:00)
03. Atollo (3:07)
04. Longitudine Est (2:11)
05. 36 Parallelo (2:03)
06. Samba Natalizia (3:12)
07. Underground In Blue (5:22)
08. Shake 26 (2:45)
09. Equatore (2:36)
10. 7 Meridiano (2:25)
11. Emisfero (3:43)
Composed By – Ninety
Design [Cover] – Silvia Gallino
The Underground Set
Psychedelic Rock, Pop Rock
Radio Records
1970
LP
11
CD: Shagadelic – SDCD 4 /2002/
Úvodná vec celkom milá, ale – aj keď, ako tvrdí autor recenzie, na takej oldies party by som si niektoré momenty z albumu vedel predstaviť a dokázal sa vyblázniť – škoda, že „spevák“ dostal pred nástupom do štúdia padáka…
Nie som fanúšikom a priaznivcom inštrumentálnych albumov. Hoci to nie je výsadou tejto platne, nemám nič proti dlhým skladbám, sólam alebo rôznym improvizáciám, ktoré dokážu kompozíciu natiahnuť do časovo dlhého príbehu – práve naopak. Ale celé dielo bez spevu? Zrejme nedokážem oceniť úsilie muzikantov a pochopiť zámer, čo mi tým chceli (chcú) povedať. Ja chcem k rockovej muzike spev…
Snake, ďakujem za zoznámenie s The Underground Set! Pripúšťam, že to má svojím spôsobom určité čaro, ale mám dojem, že toto je jedna z najslabších nahrávok, ktoré si na Rockovici doteraz predstavil.
Zdar Pito a díky za názor. Byť mě docela překvapil.
Netvrdím, že je to něco převratného, ale zrovna já instrumentální rock rád. A tuhle desku beru jako takovej mile nostalgickej bigboš, kterej mi připomíná obsah tuzemskejch kompilací Beat, nebo Big Beat Line. Nedávno jsem tu představoval rovněž instrumentální album Planetarium a chystám se na Blue Phantom, nebo Capsicum Red. Tam teda nějaké vokály jsou, ale moc jich není.
Tož mi zachovej přízeň 🙂
Tahle obskuritka je nádherně autentická dobou, místem a provedením. Na CD vyšla 2x neoficiálně, tedy pirátsky. Kromě v recenzi zmíněného jihokorejského Shagadelic se o to ještě postarali roku 2012 (údajně švédští, ale moc se tomu věřit nedá) Flawed Gems, jejichž CD jsem si před pár léty pořídil. Toto provedení trpí silnou dynamickou kompresí, a tak poslech je dost obtížný. Nicméně muzička je milá, hodnotil bych ji také za 3*.
Nabízí se jistá paralela s jiným italským seskupením, a to BLUE PHANTOM, kde se jedná taktéž o podobně laděné instrumentálky (více psychedelické) od dlouho neznámého skladatele s neznámými najatými muzikanty.
A z českých končin mi to hudebně i osudem připomíná tvorbu nedávno zesnulého Aleše Sigmunda. Jeho kytarové instrumentálky byly také podobně hravé a atraktivní, až se do obecného povědomí dostaly jako podkres k různým krátkometrážním video snímkům. Jde zejména o album Téměř léto (Almost Summer) z roku 1980.
Ahoj Antony, díky za doplňující informace i tvůj komentář. O Blue Phantom už jsme diskutovali, určitě na ně dojde. Přidou mi lepší, než The Underground Set.