Jsou umělecká díla, která mě oslovila okamžitě, jak se říká na první dobrou, a jsou díla, která mě dlouho míjela. Nebylo to tím, že by pro mne byla z nějakého důvodu nedostupná, to v žádném případě, jenom jsem se s nimi nepotkal v tu správnou dobu a k jejich úplnému vychutnání mi bránil především můj nízký věk a nedostatek životních zkušeností a prožitků. Co jsem vlastně věděl ve svých dvaceti o životě? Sice jsem si tenkrát myslel, že jsem snědl veškerou moudrost, díky čemuž jsem byl schopen vynášet unáhlené soudy a šmahem hodnotit díla mnou nepochopená jako zbytečná, ale postupem doby, kdy můj profesní a osobní život nabral pevné kontury, jsem se z dřívějšího radikalismu posunul k větší míře tolerantnosti, a to nejen v hudbě. Zkrátka to, co mě kdysi nechávalo poměrně chladným, mi nyní způsobuje radost a potěšení měrou vrchovatou.

To je i případ alba 33 skupiny Modrý efekt, vlastně Blue Effect, které se ke mně dostalo počátkem 90. let úplnou náhodou díky kamarádovi, který mi tu desku jednou vrazil se slovy, že je to Hladík, je to celkem bezva a že si tu desku můžu nechat, jak dlouho chci. Shodou okolností ji mám dodnes. Tenkrát mě ten Hladíkův a Semelkův art rock moc nebavil, přece jen jsem holdoval jiné, ryčnější muzice, takže jsem desku po několika posleších odložil jako nezajímavou. Ty dlouhé plochy mě docela nudily, natož abych dokázal ocenit Radimovo kytarové mistrovství. Navíc jsem měl Leška Semelku zafixovaného jako účastníka televizních estrád, kterými v osmdesátých letech tehdejší televize pravidelně oblažovala své diváky. Holt, byl jsem mladý blbec plný předsudků.

Naštěstí dřívější radikalismus postupně ustupoval a já začal objevovat i jiné, pro mě do té doby netušené hudební poklady. Začaly se mi líbit delší hudební plochy a po některých perlách světového art rocku jsem se začal pídit i po perlách domácích. A tu znovu přišel ten správný čas k seznamování se s tvorbou Radima Hladíka a jeho v čase velice proměnlivé družiny Blue Effect. Pořídil jsem si CD box, obsahující všechna studiová alba, která mezi lety 1970 a 1981 v rocku nepřející divné době u nás vyšla. Ne že bych byl ze všeho úplně odvázaný, přece jen už jsem měl dost naposloucháno a hned tak něco mě nemohlo překvapit, ale deska Svět Hledačů, a především poslední nahrávka 33 mi doslova učarovaly.

Ty čtyři kompozice nacházející se na desce, jejíž obal vytvořil již z dřívějška osvědčený Petr Sís, se stávají jakousi labutí písní Blue Effectu, skupiny, která možná neměla úplně štěstí na dobu, v níž tvořila, ale která i přes neustálé změny názvu a personální rošády má v československé rockové hudbě své nezpochybnitelné a nesmazatelné místo. Autorem prvních dvou, tedy titulní a nejrozsáhlejší skladby Třiatřicet a velice působivých Avignonských slečen z Prahy, je kytarista Radim Hladík, zatímco druhou stranu alba vyplnil klávesista a zpěvák Lešek Semelka kompozicemi Občasná pánská jízda a Kohoutek kamarádství dokapává. O textovou stránku se postaral Pavel Vrba a jeho poetické obrazy integrálně prorůstají zde předkládanou hudbou a povyšují již tak dokonalé k ještě větší dokonalosti. Zvláště u skladby Avignonské slečny z Prahy cítím až hitové ambice, což je zvláštní u nahrávky, která je vlastně nehitová a v době vzniku zajímající jen úzký okruh poučených posluchačů. Každopádně spojení hudby, textu a původního Picassova obrazu ve mně vzbuzuje zážitek, který chci prožívat opakovaně.

Je asi zbytečné zdůrazňovat, že trojice hudebníků, spolu s Hladíkem a Semelkou i bubeník Vlado Čech, zde předvádí naprosto špičkové výkony, přece jen už to nebyli žádní začátečníci a přesně věděli, jakou podobu chtěli výslednému hudebnímu tvaru dát. Vznikl tak jeden z klenotů domácího art rocku, jehož poslech nenudí i dnes, po třiačtyřiceti letech od vydání. A je jenom škoda, že se tahle trojice rozešla. Ale kdo tu dobu zažil, tak ví, že zachovat cokoli smysluplného bylo mnohdy velice obtížné. Hladík se snažil značku Blue Effect udržet dál, ale bohužel už se mu nepodařilo dát dohromady nový silný materiál a nahrát novou desku. Navíc v roce 1986 předčasně umírá Vlado Čech, kromě Hladíka jediný pamětník všech sestav.

Jsem rád, že jsem se s touto deskou seznámil, sice pozdě, ale pořád je to lepší, než kdybych zůstal o tento klenot ochuzen. Takže děkuji dávnému kamarádovi, že se před lety u mě zastavil a album 33 mi navždy zapůjčil.

Obsazení:
Radim Hladík – guitar, synthesizer
Lešek Semelka – synthesizer, vocals
Vlado Čech – drums, glockenspiel

Album: 33
Autor: Blue Effect
Žáner: Art Rock, Prog Rock
Vydavateľstvo: Supraphon
Rok: 1981
Formát: LP
Počet skladieb: 4