CD Cinevox Record – CD MDF 350 /2002/
Soundtrack k úspěšnému duchařskému hororu z roku 1977. Film natočil italský režisér Mario Bava, hudbu složila a nahrála skupina Libra. Ta debutovala již v roce 1975 albem Musica & Parole, ale za ty dva roky od jeho vydání se toho dost změnilo…
Ještě v průběhu roku 1975, při zkouškách na americké turné nahradil původního bubeníka Davida Waltera o něco známější (a slavnější) Walter Martino. Ten si během své dosavadní kariéry zahrál s kdekým, ale k Libra si odskočil přímo od skupiny Goblin. V prosinci 1975 začala Libra připravovat svoje druhé velké album, ale v průběhu nahrávání se rozkmotřila s producentem a hned z kraje následujícího roku se rozpadla. Obnovená sestava z roku 1977 čítala dva původní členy skupiny (Sandro Centofanti a Dino Cappa), výše uvedeného bubeníka a dva nováčky, kterými byli Maurizio Guarini (ex Goblin) a Carlo Pennisi (ex Flea).
Jak se vůbec dali dohromady Mario Bava a Libra netuším, ale klaplo jim to spolu na výbornou. Bavova filmografie je poměrně obsáhlá a já se v ní absolutně neorientuju, ale podle dostupnejch zdrojů patří Schock k jednomu z jeho nejlepších filmů (uvádí se i varianta Shock, v zahraničí byl film distribuován jako Beyond the Door II). Řízením osudu byl však zároveň i jeho posledním, protože v roce 1980 zemřel na infarkt.
Biják je to sice komorní (jeden dům, tři dospělí a dítě), ale parádní a u několika šokujících scén se mi po těle zježila všechna srst. A to i tam, kde žádnou nemám. Napětí je dávkováno pěkně postupně a posledních 20 minut už je naprosto makabrozních, s rekvizitami v podobě krumpáče a řezáku na koberce. Z účinkujících bych zmínil především půvabnou Dariu Nicolodi, jinak dvorní herečku slavného Daria Argenta. Ta toho s ním natočila opravdu hodně a uvedl bych aspoň kultovky Profondo Rosso (1975), Suspiria (1977), Inferno (1980), Tenebre (1982), nebo Phenomena (1985).
DARIA NICOLODI (Schock, 1977)Hudba dohromady s filmem fungují skvěle a společně vytváří odpovídající kulisu, ale bez pohyblivejch obrázků už je to horší a nemlich stejnej pocit jsem měl i ze (jinak úspěšného) soundtracku Suspiria rarášků Goblin. Prakticky jedinými, byť výbornými položkami s parametry rockové skladby jsou úvodní The Shock, která se na albu objeví ještě v podobě Ripresa a Alternate Movie Version a pod předvolbou 6b zašitá Tema di Marco II. Potíž je v tom, že ve filmu samotném se moc nevyskytují…
Překrásně cinkající, akustická drobnůstka L’altalena rossa je slyšet především v romantických scénách (ano, jsou tam i takové) a z podobného soudku jsou tady ještě sóla na piano La baia a Il fantasma suona il piano. Zlověstné, syntezátorové repetice La cantina a Tema di Marco I připomínají Simonettiho kapelu Goblin a dál už jsou to víceméně jen samé nervydrásající, psychedelické koláže. Sólo bicích nástrojů v Transfert I ještě docela ujde, ovšem schizofrenní Hypnos už koušu opravdu s námahou a těžko. Nemluvě o hrůzostrašné L’incubo, nebo neuroticky těkajících hlukovkách Transfert II, III a IV. Ty se jako kulisa k běžným domácím činnostem opravdu nehoděj a při soustředěném poslechu to není o moc lepší. Tohle do sebe ládovat ve větším množství a intenzitě, tak skončím na prkně, nebo v odmašťovně…
Na DVD tenhle film vyšel i u nás v ČR (2009), jeho recenze v češtině si můžete přečíst na stránkách Česko – Slovenské filmové databáze (s aktuálním skóre 66%) a shlédnout se dá na YouTube, kde je dostupnej hned v několika verzích. Originální soundtrack vyšel v roce 1977 u Cinevox Record, první CD se objevilo v roce 1993 v Japonsku. Moje reedice z roku 2002 dostala proti původnímu vydání čtyři tracky navíc a obsahuje parádní, osmistránkovej booklet s několika barevnými fotografiemi a kredity.
Jako kulisa k hororovému filmu je to výborná muzika. Tady si Libra ostudu rozhodně neudělala a je škoda, že už nedostala další příležitost. Nicméně poslech desky samotné, bez obrázků je poněkud obtížnější a tomu odpovídá i moje hodnocení. Dvě a půl hvězdy za obsah a další půlku za stylovej futrál.
SKLADBY:
01. The Shock 4:07 (Composed By – W. Martino)
02. L’atalena rossa 1:28 (Composed By – Centofanti, Martino)
03.
(a) Transfert I 1:31 (Composed By – W. Martino)
(b) Hypnos 1:57 (Composed By – Centofanti)
(c) Transfert II 1:20 (Composed By – W. Martino)
04. La baia 2:18 (Composed By – Centofanti)
05.
(a) La cantina 1:55 (Composed By – Centofanti, Martino)
(b) The Shock (Ripresa) 1:07 (Composed By – W. Martino)
06.
(a) Tema di Marco I 1:05 (Composed By – Centofanti, Martino)
(b) Tema Di Marco II 2:31 (Composed By – Cappa, Martino)
07. L’incubo 3:33 (Composed By – Centofanti)
08. Transfert III 1:34 (Composed By – W. Martino)
09. Il fantasma suona il piano 1:56 (Composed By – W. Martino)
10.
(a) Transfert IV 3:10 (Composed By – Centofanti, Martino)
(b) Tema di Marco II (Ripresa) 0:50 (Composed By – Cappa, Martino)
11. Il fantasma suona il piano (Alternate Piano Solo Long Version) 2:47 (Composed By – W. Martino)
12. The Shock (Alternate Movie Version) 1:40 (Composed By – W. Martino)
13. Tema di Marco (Alternate Movie Version) 1:38 (Composed By – Centofanti, Martino)
14. Transfert IV (Alternate Movie Version) 2:54 (Composed By – Centofanti, Martino)
SESTAVA:
Carlo Pennisi – guitars
Alessandro Centofanti – keyboards
Dino Cappa – bass
Walter Martino – drums
Maurizio Guarini – additional keyboards
Schock
Soundtrack, Jazz Rock
Cinevox Record
1977
LP
14
CD Cinevox Record – CD MDF 350 /2002/
Tak si říkám, že si v těch hudebních obskurnostech začínáš pěkně libovat. Ale proč ne, i horory je občas živ člověk. Na ono dílko se asi nepodívám, přece jenom jde tento druh zábavy již mimo mne, ale hudební ukázky jsem si poslechl s chutí. Sice nijak nepřekvapily, ale také ničím neurazily. Mám dojem, že podobné hudby byly v té době mraky. Druhá ukázka mi trošku, ale opravdu jen trošičku připomíná náš Blue Effect, Ale to je opět jen můj ryze osobní pocit.
Já tomu italskýmu bigbítu propadl tak, že nic jiného prakticky nekupuju a tohle byla šťastná náhoda z druhý ruky. O podobných raritkách píšu rád, protože mě baví pátrat v hlubinách internetu a skládat dohromady střípky z jejich pradávné historie. Tahle mě navíc přivedla k relativně dobrýmu bijáku, jinak bych o něj nejspíš nezavadil. Tak velkej filmovej fanoušek zase nejsem.
V posledních měsících s těmi texty postupuju systematicky a hodnotím všechno italské z mé sbírky od pravěku, po začátek osmdesátejch let. Teď jsem v roce 1977, ale úplně o všem psát asi nebudu. Díky kompilačním boxům jsem se dostal i k albům, která mě opravdu nebavěj (Toni Esposito, Roberto Cacciapaglia, nebo Carnascialia) a s těmi by to bylo fakt těžký. Ačkoliv i tohle by mohla být zajímavá výzva.
Pár týdnů zpátky jsem doplnil sbírku o pár restů, tak se vrátím do minulosti. Na Nuova Idea už došlo a rád bych představil ještě jediná LP skupin Blocco Mentale a Cherry Five. V současnosti zpracovávám remake jedný krásný desky z roku 1976 a už mi přišlo aj nové CD milovanejch Celeste. O něm jsem psal v poslouchacím vlákně. Je toho dost, tak snad mi vydrží energie.
Děkuju za komentář.