CDr autoprodotto /2025/
Elisu Montaldo vedu v patrnosti hlavně jako zakladatelku a klávesistku progressive rockové skupiny Il Tempio delle Clessidre. Původně tribute band legendárních Museo Rosenbach se brzy vypracoval ve zcela svébytnou formaci a eponymní debut (2010), následovaný albem AlieNatura (2013) řadím k tomu nejlepšímu na poli italského neoprogu.
K oběma výše uvedeným bych připojil ještě dvojité DVD Live in Seoul (2014), ovšem po třetím a z mého pohledu slabším studiovém albu Il-lūdĕre (2017) se kapela v tichosti rozešla. Jestli je to pauza, nebo definitivní rozhodnutí ukáže teprve budoucnost, ale každopádně jsem ji přestal sledovat…
ELISA MONTALDONa Elisu jsem si v souvislosti s úplně jiným projektem (Ľombra della sera) vzpomněl až letos v létě a s potěšením zjistil, že rozhodně nezahálí. Hudba je tou nejdůležitější součástí jejího života a tak hraje po barech (je rezidentní pianistkou a zpěvačkou v Grand Hotelu du Lac ve Vevey), vystupuje jako dýdžejka, dává soukromé lekce na piano a pochopitelně i skládá. Na kontě má již několik sólových alb, debutem Fistful of planets part I (2015) počínaje a letošní nahrávkou Looking Back Moving Forward konče. Na bandcamp je možné si poslechnout rovnou třináct(!) různých titulů, ovšem mě nejvíc oslovil ten, který se od těch ostatních zcela odlišuje. Deska se jmenuje Il fascino dell’insolito, obsahuje adaptace ústředních melodií ze starých televizních seriálů a vyšla v roce 2025.
Nápad oživit hudební témata detektivních a mysteriózních serošů italské televize sedmdesátých let se urodil v hlavě novináře Enrica Pietry a Elisa Montaldo se téhle zajímavé myšlenky okamžitě chytla. Ponořila se do staré televizní tvorby, zavřela do studia a několika, dnes již kultovním melodiím vtiskla novou podobu. Musím ovšem dodat, že nejde o žádný rock. Původní hudbu napsali renomovaní skladatelé a Elisa se s pokorou drží originálních předloh. Většina skladeb je tedy velmi krátkých, protože televizní formát delší stopáž zkrátka neumožňoval. Celé (mini)album má sotva 26 minut, ovšem zdobí jej exkluzivní ilustrace od italské umělkyně Mairy Pedroni.
Úvodní melodie Voci notturne pochází ze stejnojmenné série z roku 1995 a patří tak k těm “mladším”, všechny ostatní už jsou ze sedmdesátých let. Neznám sice přesný rok narození Elisy Montaldo (svoje soukromí si střeží), ale odhaduji, že přímo z televizního vysílání si je nemůže pamatovat. Nevážou ji k nim tedy žádné vzpomínky a přearanžovala je tak, jak to v danou chvíli cítila nejlíp. Navíc si to celé nahrála sama a využila při tom nejenom širokou škálu klávesových nástrojů, kredity uvádějí také theremin, nebo lyru. Ke zpěvu beze slov sáhla pouze tam, kde to bylo třeba (Tema di Andromeda, nebo A blue shadow) a dovedně jím koloruje atmosféru.
Ta je místy opravdu sugestivní, řekl bych až strašidelná a připomíná mi tak mistry horor rocku Daal, ale daleko nemá ani ke Goblin. Za skutečné perly v tomhle směru bych označil vskutku děsivou La dama dei veleni, nebo šílený valčík Ballata di Carini. Na něj bych tedy tančit rozhodně nechtěl, protože nohy by mi stoprocentně zdřevěněly hrůzou. Je tu však i několik skladeb s pěknými, i když posmutněle melancholickými motivy. Okouzlující melodii nabízejí například třetí Cento campane, sotva půl druhé minuty dlouhá Il fauno di marmo, nebo thereminem místo prvních houslí doprovázená ESP. Moc hezký leitmotiv nabízí i Donna velata a tím nejlepším vyvrcholením je závěrečná A blue shadow. Jediná skladba na desce, ve které Elisa použila i bicí a spolu s výrazným vkladem smyčcových syntezátorů vytvořila skutečný symfonický klenot.
Album Il fascino dell’insolito je určené ke klidnému, večernímu poslechu se sklenkou oblíbeného moku v ruce a díky své krátké stopáži uteče jak voda. Doporučil bych ho především milovníkům strašidelnejch historek a fanouškům Goblin, Daal, Jacula, nebo Abiogenesi. Kraválem se jim sice rovnat nemůže, ale atmosférou rozhodně ano.
Elisa Montaldo si desky nahrává i vydává ve vlastní produkci a první náklad CD Il fascino dell’insolito z roku 2025 činil 100 kusů. Protože se rychle rozebral, připravila druhý a tak jsem si od ní jeden kousek koupil i já. Žije však ve Švýcarsku a já si neuvědomil, že pro zásilky ze zemí mimo EU platí nová pravidla. Musel jsem tak vyplnit několik, z mého pohledu zbytečných formulářů, doplatit DPH a clo, ale cédéčko od České pošty jsem nakonec dostal. Je to pěkný digipak s vlepeným, transparentním trayem a krásnou obálkou dokonale vystihující albový koncept. Booklet s originálními ilustracemi Mairy Pedroni má osm stran a každá z nich je věnovaná jinému seriálu (kromě Voci notturne). Je to sice “jen” CDr, ale s tím si nedělám starosti. Několik podobných originálních vydání mám ve sbírce již pěknejch pár let a hrajou bez sebemenších problémů.
09. A blue shadow (03:03)
NOTES:
Traccia 01 – sigla del programma TV “Voci notturne” (Ugo Laurenti)
Traccia 02 – sigla dello sceneggiato “La dama dei veleni” (Bruno Nicolai)
Traccia 03 – sigla strumentale dello sceneggiato “Il segno del comando” (Fiorenzo Fiorentini/Romolo Grano)
Traccia 04 – sigla dello sceneggiato “A come Andromeda” (Mario Migliardi)
Traccia 05 – sigla strumentale dello sceneggiato “Il fauno di marmo” (Stelvio Cipriani)
Traccia 06 – sigla dello sceneggiato “L’amaro caso della baronessa di Carini” (Romolo Grano)
Traccia 07 – sigla dello sceneggiato “ESP” (Egisto Macchi)
Traccia 08 – sigla dello sceneggiato “Ritratto di donna velata” (Riz Ortolani)
Traccia 09 – sigla dello sceneggiato “Ho incontrato un’ombra” (Berto Pisano)
SESTAVA:
Elisa Montaldo – pianoforte, tastiere, voce, sintetizzatori, theremin, lyra, suoni ed effetti, editing e mix
Il Fascino dell'Insolito
Soundtrack
Elisa Montaldo
2025
CD
9
CDr autoprodotto /2025/
