CD Pilz, Breeze Music – 20 21314-2 /2021/
Jemné, melodické a romanticky zasněné album s pohádkovou atmosférou a dívčími vokály v němčině. Kříženec folku se symphonic rockem, s prvky “středověké” hudby a psychedelie…
Kolem debutového alba kapely Hölderlin jsem našlapoval spoustu let, ale k jeho pořízení jsem se odhodlal teprve před několika týdny, v souvislosti s nákupem stylově spřízněných Epidaurus a Tibet. Je to sice jen obyčejná, trochu odbytá mini vinyl replika bez bookletu (digisleeve), ale s nádherným obalem Helmuta Frize a v klasickém LP formátu to musí být teprve pokoukání. Navíc, všechny podstatné informace včetně textů písniček jsou vytištěné přímo na, nebo uvnitř rozkládacího futrálu.
Německá rocková skupina Hölderlin pochází z Wuppertalu a vznikla v roce 1970. Byl to takovej malej rodinnej podnik, protože jádro kapely tvořili bratři Christian a Andreas von Grumbkow, které doplnila Christianova partnerka, holanďanka Nanny de Ruig. Jméno si zvolili podle německého básníka Friedricha Hölderlina (podobně, jako Novalis) a debutovali v roce 1972 albem Hölderlins Traum. To se svým obsahem od těch následujících výrazně liší a jeho základem je folk rock, inspirovaný tvorbou anglických kapel Fairport Convention, Pentangle, nebo Gryphon. Už jsem se však setkal i s názorem, že jde o německou odpověď na Jefferson Airplane, Curved Air, nebo Renaissance…
Kdyby to bylo jen o folku, rychle bych vycouval, ale naštěstí není a důkazem budiž hned úvodní píseň Waren wir. Sotva minutku dlouhá předehra je krásnou a jemnou baladou s procítěným přednesem Nanny de Ruig, jenomže pak se to nečekaně zvrtne. Zbytek skladby je instrumentálkou ve svižném tempu, s ve vlnách se přelévajícím mellotronem a parádní flétnou. Určitě nejvíc “symphonic prog” položka celé kolekce, kterou jsem si zamiloval na první dobrou a kvůli níž jsem musel tohle album nakonec zařadit do své “krautrockové” sbírky.
Následující prostinkej, ovšem o to chytlavější a do skoku vyhrávající dupák Peter splňuje veškeré hitové ambice a po něm je tu orientem nasáklá Strohhalm. Na sitár a tabla v ní hostují Peter Bursch a Mike Hellbach z kapely Bröselmaschine a je to jediná píseň na desce se sólovým zpěvem baskytaristy Petera Käseberga. Prvky etnické hudby mi moc nevoní, takže z mého pohledu jde o pomalý sestup z pracně vydobytých pozic, můj dojem však napravuje “Zádušní mše za skřítka”, šest a půl minuty dlouhé Requiem für einen Wicht. Ambiciózní a členitá kompozice s housličkami, šmrdlajícím cellem a několika překvapivými zvraty. Tíživá atmosféra a akustická poloha jí nesmírně svědčí, nemluvě o sugestivním přednesu Nanny de Ruig. Skupina tuhle skladbu (byť ve zkrácené verzi) natočila i pro německou televizi a z dostupných záběrů soudím, že to bylo velice atraktivní děvče.
Druhou stranu původní vinylové placky otevírala skladba Erwachen. Striktně akustická píseň, inspirovaná středověkým minnesangem a tedy bez klasických bicích. Ty tady nahrazují jen nějaké perkuse, ovšem následující Wetterbericht se musí obejít i bez nich, protože jde o skladbu vystavěnou pouze na akustických kytarách a zpěvu. Není špatná, byť je to tak trochu kolovrátek u kterého bych uvítal kapánek víc vzruchu. I vzhledem k její poněkud přemrštěné délce bych tuhle písničku označil za nejslabší kousek na desce, ale to už jsem u závěrečné, bezmála sedm a půl minuty dlouhé instrumentálky Traum. A to je pecka. Energií našlapaná skladba se sóly flétny, houslí a živelným doprovodem ze řetězu utrženejch bicích.
Je to pěkná deska, ale prodávala se zoufale málo (asi 5 000 kopií) a tak je jedinou v téhle sestavě a stylu. Po potížích s vydavatelskou firmou se skupina vrátila až v roce 1975, s názvem pozměněným na Hoelderlin a bez Nanny de Ruig, která se tou dobou věnovala mateřským povinnostem. Stylově se Hoelderlin posunuli od folk rocku k britskou scénou ovlivněnému symphonic progu, ale to už je jinej příběh…
SKLADBY:
1. Waren wir (4:53)
2. Peter (2:52)
3. Strohhalm (2:20)
4. Requiem für einen Wicht (6:32)
5. Erwachen (4:20)
6. Wetterbericht (6:34)
7. Traum (7:20)
Total length: 34:51
SESTAVA:
Michael Bruchmann – drums, percussion
Nanny de Ruig – vocals
Christian von Grumbkow – guitar
Joachim von Grumbkow – cello, acoustic guitar, flute, keyboards, mellotron
Peter Käseberg – bass, acoustic guitar, vocals
Christoph Noppeney – violin, flute, piano
Gäste:
Peter Bursch – sitar (3)
Mike Hellbach – tablas (3)
Walter Westrupp – flute (5)
Hölderlins Traum
Folk Rock, Prog Rock
Pilz
1972
LP
7
CD Pilz, Breeze Music – 20 21314-2 /2021/
Skupinu poznám, kedysi som chcel zakúpiť prvé dva albumy do zbierky, ale nakoniec som od kúpy ustúpil. Rád som si opäť vypočul debut a teší ma, že dávaš priestor aj nemeckým kapelám.
Díky!
Není divu. Starou, italskou scénu už jsem téměř vyčerpal a vedle ní mě zajímá i ta německá. S krautrockem jsem sice začínal velice opatrně, ale poslední dobou se mu věnuji stále víc a je z čeho vybírat. Fascinuje mě především přelom sedmé a osmé dekády minulého století, protože tak parádní muzika, jako v Německu se snad jinde na světě nehrála. Mám na mysli především symphonic prog a kapely typu Novalis, Epidaurus, Tibet, Flaming Bess, nebo Anyone’s Daughter. Děkuju za koment.
Skupinu Hölderlin neznám, slyším o ní uplně poprvé. Ukázky se mi docela líbí, dík za ně, navíc zpěvačka byla pěkná kůstka.
Jo, je to dobrá muzika. Na kapely se sólovými zpěvačkami se sice nespecializuji, ale pár desek už se mi do sbírky dostalo. Vybavuji si hlavně Earth & Fire, Zauber, Conqueror, Apoteosi, The Gathering, nebo v textu zmíněné Epidaurus, ale možná bych doma ještě něco našel. A moc pěknej je i ten futrál. Koupil jsem si rovněž druhé album Hoelderlin z roku 1975 a hodnotil bych ho zhruba stejně, i když stylově je to už něco jiného. Možná o něm jednou i něco napíšu.
Napiš. Dobrého čtení není nikdy dost.