CD Long Hair – LHC 00029  /2004/

Německá raritka z kraje sedmdesátých let, obsahující řádně vytvrzené blues s prvky psychedelie, folku a progresivního rocku. Obskurní nahrávka s undergroundově zabahněným zvukem, ale neskutečně sugestivní atmosférou…

Skupina Rufus Zuphall byla založena v roce 1969 v německých Cáchách, ovšem ve svých začátcích působila spíš v co by kamenem dohodil vzdálené Belgii a především v Holandsku. Průlom do širšího povědomí rockových fanoušků zaznamenala v roce 1970 na Jazz Festivalu v belgickém Bilzenu, kde si před 30 000 diváky zahrála po boku Black Sabbath, Cat Stevens a May Blitz. V prosinci téhož roku natočila materiál na debutové LP Weiß der Teufel…, které vyšlo na privátní značce Good-Will v roce 1971. O samotném nahrávání se toho moc neví, ale všechny dostupné zdroje se shodují na tom, že to bylo někde v Holandsku, živě a že se to celé muselo stihnout za tři dny.

Zpěvu si tady člověk zrovna moc neužije a úvodní Walpurgisnacht je pověstnou, pravidlo potvrzující výjimkou. Ve své podstatě je to vlastně jediná písnička na desce, s charismatickým zpěvem Güntera Krause a slovy inspirovanými událostmi spojenými s filipojakubskou nocí. Nutno dodat, že podle německého folklóru se měl o “Valpuržině noci” konat pravidelnej slet čarodějnic na hoře Brocken, kde se oddávaly bujarým radovánkám s ďáblem a atmosféra skladby tomu odpovídá. Umolousaná černota z ní stříká na všechny strany.

Podobně temná je i následující folkrocková skládačka Knight Of 3rd Degree, s nepříjemně zkreslenou akustickou kytarou, přizvukující flétnou a množstvím perkusních nástrojů, které tady nahrazují klasické bicí. Melodie i zpěv jsou fajn, ale špatně sejmutej zvuk, spolu s neodbytně klapajícími bubínky a tably mi derou nervy. Téměř osm minut se mi v tomhle případě zdá až zbytečně moc, ale to lepší bude teprve následovat…

Jethro Tull s flétnujícím frontmanem Ianem Andersonem inspirovali zástup následovníků a Rufus Zuphall nebyli výjimkou. Pochybuji, že by se svůj obdiv k tvorbě uvedené britské rockové legendy snažili popírat, protože kraťas Spanferkel je její dokonalou poctou. Tahle svižná, instrumentální pecka s úsečně riffující flétnou a hitovým potenciálem je opravdu výborná a JT by se pod ní mohli z fleku podepsat. Mimochodem, u názvu skladby se mi sbíhají sliny, protože v překladu znamená “Selátko na rožni”.

Tečkou za první stranou původního vinylu byla sedm minut dlouhá instrumentálka Freitag. Testosteronem napumpovanej kříženec tvrdého rocku a blues, s výraznou šprajcnou a jak kyselina žíravou kytarou. Takovej pátek si nechám líbit a nemusí být zrovna třináctého.

Vysoce ambiciozní titulní skladba Weiß der Teufel se rozprostírá na ploše přesahující hranici sedmnácti minut a vyplnila komplet celou druhou stranu desky. Jejím leitmotivem je slavná píseň (árie) George Gershwina Summertime, nicméně já ji prvně rozeznávám až někdy na konci čtvrté minuty. Ještě předtím si Udo Dahmen střihne dlouhé sólo na bicí, ale daleko nejvíc prostoru si pro sebe uzurpuje flétna. Ta je skutečně všude a zhruba v polovině skladby doslova exploduje v expresivním sóle. To je opravdu šílené a přidušenej Klaus Gülden se zalyká, jak v záchvatu epilepsie. Tahle část je pro mě opravdu tvrdým oříškem, ale zbytek kompozice už je naštěstí docela v klidu.

Původní album mělo 38 minut, ovšem CD reedice od Long Hair nabízí ještě šest dalších skladeb, zaznamenaných během rozlučkového turné v roce 1972. Některé kusy se shodují s těmi na debutovém albu, ovšem v daleko “umírněnějších” verzích a tak mi nepřijdou až tolik vzrušující. Bubenické extempore v 900 Miles sice potěší, ale bootlegovej zvuk je ještě o poznání horší, než na desce Weiß der Teufel…. Nedělá mi sice nejmenší problém poslechnout si celé CD na jeden zátah, ale kdyby tam ty bonusové skladby nebyly, nic zásadního by se nestalo.

Původní album od Good-Will, s ikonickým obalem zobrazujícím vytlemeného ďáblíka vykukujícího ze splachovací nádržky je velice vzácné a v současnosti se nabízí za ceny od 360, do 1800 Euro. Pod stejným katalogovým číslem však vyšla i reedice a ta se dá koupit zhruba za kilčo. S cédéčky ta situace není o moc lepší a jediným dostupným vydáním je to od Long Hair, v klasické plastové krabce a s dvanáctistránkovým bookletem. V něm najdete tracklist, sestavu, krátké bio kapely v němčině i v angličtině, texty písniček a několik raritních fotek.

SKLADBY:
01. Walpurgisnacht 3:03
02. Knight Of 3rd Degree 7:34
03. Spanferkel 2:25
04. Freitag 7:17
05. Weiß der Teufel 17:14

Bonus tracks:
Farewell! Live Aachen 1972 Part 1

06. 900 Miles (Traditional) 8:22
07. I Put A Spell On You  3:52
08. See See Rider  5:18
09. Avalon Suite  11:53
10. Summertime  5:08
11. Prickel Pit  3:39

SESTAVA:
Klaus Gülden: flute, percussion
Günter Krause: guitars, keyboards, vocals
Helmut Lieblang: bass on 01- 05
Udo Dahmen: drums, tablas
Thomas Kittel: guitar on 06 -11
Manfred Spangenberg: bass on 06 -11
Erich Engels: percussion on 02

Album: Weiß der Teufel
Autor: Rufus Zuphall
Žáner: Krautrock, Prog Rock
Vydavateľstvo: Good-Will
Rok: 1971
Formát: LP
Počet skladieb: 5
Zdroj: CD Long Hair – LHC 00029 /2004/