Dnes bych tu rád připomenul jedno dosti utajené progresivní těleso z hluboké hudební minulosti. Jeho jméno je Quatermass a já osobně tuto kapelu vnímám jako výbornou alternativu pro příznivce Atomic Rooster a ELP. Je to jeden z mých mladších objevů na art-rockovém poli. Už si přesně nevybavuji, kterou cestou jsem se k nim dopídil a ani netvrdím, že jsem nějak přehnaně unešen repertoárem tohoto debutního alba, ale jako příznivec téměř všeho dobrého sedmdesátkového, vnímám soubor jako adekvátní oživení a schopného konkurenta psychedelické stopě, kterou v oněch letech po sobě zanechali například právě atomoví kohouti.
Jméno Micka Underwooda je dobře známe z působení v bandu Iana Gillana. Jeho hra na mnou oblíbených deskách Double Trouble a Magic je živelná a energická. V případě Quatermass jde o daleko sofistikovanější pojetí s množstvím najazzlých stylových odboček a psychedelických struktur. Jestliže hrál v Gillanově angažmá rockově přímo, tady se technicky vyřádil jen co je pravda.
Basák Johnny Gustafson hrál s Gillanem rovněž, na jeho prvních sólo činech po odchodu z Deep Purple. Jeho úchvatnou hru slyšíme na monstrózním fusion počinu Clear Air Turbulence a v jeho stínu pobývajícím podceňovaném albu Scarabus.
Quatermass sice nemají ve svém středu dvojici klávesistů, jejichž hra mě tolik okouzluje u Greenslade, ale nezní ani tak chladně a akademicky jako přirovnávaní ELP. Jejich pojetí nejvíce koresponduje s psychedelickými podmínkami vytvářenými uvnitř Atomic Rooster. Občasné Emersonem inspirované pasáže zní krapet křečovitě, ale nejsou tolik vyumělkované a obsahují dravější a syrovější jádro. Zpěv si na desce vzal na starost právě basák Johnny Gustafson, který má příjemný hlas obzvláště v zastřenějších rejstřících, ale když tlačí na pilu, není jeho pronikavý řev úplně tím pravým ořechovým.
Samotné skladby jsou precizně prokomponované a do detailu vypiplané. Hudební tok se střídavě pohybuje mezi artrockově klidnými vodami a burácející hard rockovou masou. Najdeme tu i několik jímavě tichých zbožných motivů na hammond, či klasicistních klavírních odboček k vážné hudbě. Instrumentálních pasáži je zde dostatek, ale stejně tak i těch zpívaných, čímž deska na rozdíl od svých kolegyň tak trochu odbočuje k přístupnějšímu žánru s řadou záchytných míst. Právě díky nim přimhouřím oko a z 3,5* zaokrouhlím na 4 rovné.
SKLADBY:
1. Entropy (1:10)
2. Black Sheep In The Family (3:36)
3. Post War Saturday Echo (9:42)
4. Good Lord Knows (2:54)
5. Up On The Ground (7:08)
6. Gemini (5:54)
7. Make Up Your Mind (8:44)
8. Laughing Tackle (10:35)
9. Entropy (0:40)
SESTAVA:
Johnny Gustafson: bass, vocal
Pete Robinson: keyboards
Mick Underwood: drums
Quatermass
Prog Rock, Hard Rock
Harvest
1970
LP
9
Jediné album Quatermass považuju za vrcholné dílo bezkytarového rocku a oblibuju i hardrockové album Underwoodova projektu QII. A rád mám i květnatou češtinu, ale musím jí rozumět, což se v případě pasáže “Jejich pojetí nejvíce koresponduje s psychedelickými podmínkami vytvářenými uvnitř Atomic Rooster. Občasné Emersonem inspirované pasáže zní krapet křečovitě, ale nejsou tolik vyumělkované a obsahují dravější a syrovější jádro” neděje ani při opakovaném čtení. Ale i tak dík za připomenutí nevšední kapely.
Kluci díky za vaše komentáře. Taková kvalitka se propaguje sama:-)
Quatermass jsem slyšel poprvé počátkem sedmdesátých let, zaujalo mě to, ale zaváhal jsem a potom jsem neměl příležitost si jejich jedinou desku nahrát. Ke skupině i desce mě znovu přivedl kamarád, který mi věnoval CD, protože si koupil mini LP. Celkem slušné album, ale není to vyloženě moje parketa, rád si to poslechnu, ale poslouchám trochu něco jiného. Díky za pěknou recenzi, kterou jsem si rád přečetl.
Mám tento album celkom rád, minulý týždeň som ho počúval a rozmýšľal som aj nad recenziou, vďaka tebe mám na čas pokoj. 🙂