Quatermass

Anglické trio Quatermass sice nikdy nedosáhlo věhlasu Deep Purple nebo Emerson, Lake & Palmer, se kterými má leccos společného, přesto má ale své pevné místo v mnoha rockerských sbírkách.
Já sám jsem se ke Quatermass dostal až dodatečně a oklikou, přes uhrančivý obal LP s létajícími ještěry mezi mrakodrapy a lákavou popiskou ve Vlčkově encyklopedii Rock 2000. První poslech propašovaného LP byl úderem rovnou na solar. Od té doby patří LP/CD Quatermass mezi mé favority.

Quatermass zformoval v září 1969 zkušený bubeník Mick Underwood. Od roku 1961 prošel celou řadou ostrovních skupin: Jet Harris and The Jet Blacks, The Outlaws, The Herd, kde potkal Petera Framptona a Episode Six s Ianem Gillanem. Ještě daleko předtím, v lokálních The Dominators, stanul po boku Ritchieho Blackmorea. Druhý člen Quatermass, baskytarista a zpěvák John Gustafson, pamatoval liverpoolský Cavern i Star Club v Hamburku (The Big Three, The Merseybeats).
Skupina se pojmenovala podle fiktivní postavy profesora Bernarda Quatermasse z televizního sci-fi seriálu BBC, populárního na Ostrovech v padesátých letech.

Dominantním prvkem progresivního soundu Quatermass byly od samého počátku mohutné klávesy Petea Robinsona (ex-Chris Farlowe) s nepřeslechnutelným inspiračním vlivem nakřáplých hammondek Jona Lorda z Deep Purple i prstolamů Keithe Emersona z classicalrockových The Nice.
„No guitar“ organ sound Quatermass kombinoval masivní rockovou rytmickou podezdívku s pseudoklasicistními ornamenty hammondů. Jako kdyby se propojili již zmínění Deep Purple s Nice (potažmo EL&P). Avšak zatímco Emerson se vydával, kam se mu zamanulo, a Lake s Palmerem mu hráčsky sekundovali, Robinson svými gigantickými, lordovsky rozdrnčenými hammondkami „sloužil“ Gustafsonovi. U Quatermass je classical rock vyztužen blues hardrockem a medvědím Johnovým zpěvem.

Nahrávky – eponymní albový debut z května roku 1970 (vydaný na nové značce Harvest s již zmíněným přebalem od Hipgnosis) ani doprovodný singl – přes příznivé recenze příliš neuspěly. Ve stylové oblasti takzvaného classical rocku s převahou kralovali EL&P a Deep Purple byli po In Rocku na vrcholu. Quatermass sklízeli v této přetěžké konkurenci jakés takés úspěchy na kontinentu, v Německu a Itálii, a částečně si napravili chuť i na malém americkém turné. Ani to již nezabránilo rozpadu v dubnu 1971.

Mick Underwood pokračoval ve své bohaté muzikantské kariéře u Peace Paula Rodgerse (Free, Bad Company), v sedmdesátých a osmdesátých letech hrál se Sammy, Strapps, Gillan Bandem a mnoha dalšími. Poslední zásadnější Mickovou štací jsou Raw Glory, které v roce 2006 založil spolu s dalšími veterány britské rockové scény: Johhnym Heywoodem a kytaristou Cosmem.

John Gustafson měl ještě za existence Quatermass angažmá na původní LP verzi Jesus Christ Superstar (part Simona Zealotese), po rozpadu tria se dal do holportu s dvěma bývalými členy Atomic Rooster (John Cann, Paul Hammond), založil hardrockové Bullet a následně Hard Stuff. Spolupracoval s Bryanem Ferrym a Roxy Music, byl taktéž ve skupině Iana Gillana, v roce 1973 se objevil v ansámblu Baltik se skandinávským kytaristou Jannem Schafferem … atakdále, atakdále.

Pete Robinson působil nejdříve v souboru Contraband, posléze v Suntreader (1973-76), aby zakotvil v Brand X, jazz-rockové bokovce Phila Collinse z Genesis. Najdeme jej také na albech Yvonne Elliman, Murraye Heada (dalších hlasů z originální sestavy Jesus Christ Superstar), Ruperta Hinea a Stealers Wheel a desítkách dalších. Komponuje filmovou hudbu.

P. S.
Jak se občas stává, zaprášená značka byla oživena. Bicman Mick Underwood se rozhodl uvést na scénu projekt Quatermass II, s „novými“ kumpány a pozměněným soundem.
Quatermass II hrají melodický hardrock staré školy, však také tři ze čtyř pánů něco pamatují. Kdo z hardrockových fanoušků by neznal jména Nick Simper a Don Airey, že. Album Long Road (1997) je docela fajn připomínka toho, jak má znít gruntovní hardrock s patinou.

Klasičtí Quatermass už navždy zůstanou pozapomenutou vzpomínkou pro „nenapravitelné“ rockové nostalgiky a mlsouny.

Sestava:
John Gustafson – baskytara, zpěv
Peter Robinson – klávesy
Mick Underwood – bicí

Album:
Quatermass (Harvest, SHVL 775, 1970)

Singly:
Black Sheep of the Family / Good Lord Knows (Harvest, 1970)
Gemini / Black Sheep Of The Family (Harvest, 1971)
One Blind Mice / Punting (Harvest, 1971)

Další vydání a reedice:
Album vyšlo v roce 1970 na LP v Kanadě, Itálii i Německu. Reedičně pak v roce 1990 (Repertoire, RR 2044-LX).
Na CD vyšlo opakovaně u firmy Repertoire: 1990 (RR 4044-C), 1996 (RR 4620-WY, v remasterované verzi a 2 bonusy) a v roce 2006 ve skvěle vybavené (replika LP, texty, story Chrise Welche) i znějící verzi (REP 5087).
Pirátské vydání (Akarma, AK175, 2001) a japonské (Air Mail Archive, AIRAC-1146, 2005) jsou raritami pro kompletisty.

Internet:
Alex Gitlin Page: V rámci této fandovské stránky jsou k dispozici texty o Quatermass, Gustafsonovi, Hard Stuff i dalších zmíněných interpretech.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012

P. S. 2020:
Quatermass na Tidalu: K poslechu album Quatermass ve starší neremasterované verzi.

3 názory na “Quatermass”

  1. Quatermass měl tehdy kamarád na pásku, už tehdy to byla rarita. Chtěl jsem si to nahrát, ale na LP to nikdo v okolí neměl, nyní to mám na vinylu i japonském mini LP. Občas si to pustím, ale poslouchám jiné věci. Díky za to, že jsem si mohl přečíst co to je za kapelu.

  2. Toto bola skupina, ktorú som si poznačil, keď som sa ponáral do hlbín classical rocku a hľadal všetky kapely, ktoré nemali gitaristov, ale tvrdili muziku s klávesmi. Napokon mi CD (to s dvomi bonusmi) venoval bral k narodeninám. Musím uznať, že je to unikátna a neskutočne tvrdá a temná muzika. Rád si ju občas vytiahnem a pripomeniem.

    Album Quatermass II ma v tých časoch (prelom 90. a 00. rokov) pri počúvaní v obchode (vtedy sa ešte mohli albumy púšťať v obchodoch, či už cez slúchadlá alebo to rovno dali do éteru) nezaujal natoľko, aby som si ho kúpil a dnes už ani neviem, či sa dá zohnať. Viem, že mal taký červený obal.

Pridaj komentár