Anglické trio Quatermass sice nikdy nedosáhlo věhlasu Deep Purple nebo Emerson, Lake & Palmer, se kterými má leccos společného, přesto má ale své pevné místo v mnoha rockerských sbírkách.
Já sám jsem se ke Quatermass dostal až dodatečně a oklikou, přes uhrančivý obal LP s létajícími ještěry mezi mrakodrapy a lákavou popiskou ve Vlčkově encyklopedii Rock 2000. První poslech propašovaného LP byl úderem rovnou na solar. Od té doby patří LP/CD Quatermass mezi mé favority.

Quatermass zformoval v září 1969 zkušený bubeník Mick Underwood. Od roku 1961 prošel celou řadou ostrovních skupin: Jet Harris and The Jet Blacks, The Outlaws, The Herd, kde potkal Petera Framptona a Episode Six s Ianem Gillanem. Ještě daleko předtím, v lokálních The Dominators, stanul po boku Ritchieho Blackmorea. Druhý člen Quatermass, baskytarista a zpěvák John Gustafson, pamatoval liverpoolský Cavern i Star Club v Hamburku (The Big Three, The Merseybeats).
Skupina se pojmenovala podle fiktivní postavy profesora Bernarda Quatermasse z televizního sci-fi seriálu BBC, populárního na Ostrovech v padesátých letech.

Dominantním prvkem progresivního soundu Quatermass byly od samého počátku mohutné klávesy Petea Robinsona (ex-Chris Farlowe) s nepřeslechnutelným inspiračním vlivem nakřáplých hammondek Jona Lorda z Deep Purple i prstolamů Keithe Emersona z classicalrockových The Nice.
„No guitar“ organ sound Quatermass kombinoval masivní rockovou rytmickou podezdívku s pseudoklasicistními ornamenty hammondů. Jako kdyby se propojili již zmínění Deep Purple s Nice (potažmo EL&P). Avšak zatímco Emerson se vydával, kam se mu zamanulo, a Lake s Palmerem mu hráčsky sekundovali, Robinson svými gigantickými, lordovsky rozdrnčenými hammondkami „sloužil“ Gustafsonovi. U Quatermass je classical rock vyztužen blues hardrockem a medvědím Johnovým zpěvem.

Nahrávky – eponymní albový debut z května roku 1970 (vydaný na nové značce Harvest s již zmíněným přebalem od Hipgnosis) ani doprovodný singl – přes příznivé recenze příliš neuspěly. Ve stylové oblasti takzvaného classical rocku s převahou kralovali EL&P a Deep Purple byli po In Rocku na vrcholu. Quatermass sklízeli v této přetěžké konkurenci jakés takés úspěchy na kontinentu, v Německu a Itálii, a částečně si napravili chuť i na malém americkém turné. Ani to již nezabránilo rozpadu v dubnu 1971.

Mick Underwood pokračoval ve své bohaté muzikantské kariéře u Peace Paula Rodgerse (Free, Bad Company), v sedmdesátých a osmdesátých letech hrál se Sammy, Strapps, Gillan Bandem a mnoha dalšími. Poslední zásadnější Mickovou štací jsou Raw Glory, které v roce 2006 založil spolu s dalšími veterány britské rockové scény: Johhnym Heywoodem a kytaristou Cosmem.

John Gustafson měl ještě za existence Quatermass angažmá na původní LP verzi Jesus Christ Superstar (part Simona Zealotese), po rozpadu tria se dal do holportu s dvěma bývalými členy Atomic Rooster (John Cann, Paul Hammond), založil hardrockové Bullet a následně Hard Stuff. Spolupracoval s Bryanem Ferrym a Roxy Music, byl taktéž ve skupině Iana Gillana, v roce 1973 se objevil v ansámblu Baltik se skandinávským kytaristou Jannem Schafferem … atakdále, atakdále.

Pete Robinson působil nejdříve v souboru Contraband, posléze v Suntreader (1973-76), aby zakotvil v Brand X, jazz-rockové bokovce Phila Collinse z Genesis. Najdeme jej také na albech Yvonne Elliman, Murraye Heada (dalších hlasů z originální sestavy Jesus Christ Superstar), Ruperta Hinea a Stealers Wheel a desítkách dalších. Komponuje filmovou hudbu.

P. S.
Jak se občas stává, zaprášená značka byla oživena. Bicman Mick Underwood se rozhodl uvést na scénu projekt Quatermass II, s „novými“ kumpány a pozměněným soundem.
Quatermass II hrají melodický hardrock staré školy, však také tři ze čtyř pánů něco pamatují. Kdo z hardrockových fanoušků by neznal jména Nick Simper a Don Airey, že. Album Long Road (1997) je docela fajn připomínka toho, jak má znít gruntovní hardrock s patinou.

Klasičtí Quatermass už navždy zůstanou pozapomenutou vzpomínkou pro „nenapravitelné“ rockové nostalgiky a mlsouny.

Sestava:
John Gustafson – baskytara, zpěv
Peter Robinson – klávesy
Mick Underwood – bicí

Album:
Quatermass (Harvest, SHVL 775, 1970)

Singly:
Black Sheep of the Family / Good Lord Knows (Harvest, 1970)
Gemini / Black Sheep Of The Family (Harvest, 1971)
One Blind Mice / Punting (Harvest, 1971)

Další vydání a reedice:
Album vyšlo v roce 1970 na LP v Kanadě, Itálii i Německu. Reedičně pak v roce 1990 (Repertoire, RR 2044-LX).
Na CD vyšlo opakovaně u firmy Repertoire: 1990 (RR 4044-C), 1996 (RR 4620-WY, v remasterované verzi a 2 bonusy) a v roce 2006 ve skvěle vybavené (replika LP, texty, story Chrise Welche) i znějící verzi (REP 5087).
Pirátské vydání (Akarma, AK175, 2001) a japonské (Air Mail Archive, AIRAC-1146, 2005) jsou raritami pro kompletisty.

Internet:
Alex Gitlin Page: V rámci této fandovské stránky jsou k dispozici texty o Quatermass, Gustafsonovi, Hard Stuff i dalších zmíněných interpretech.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012

P. S. 2020:
Quatermass na Tidalu: K poslechu album Quatermass ve starší neremasterované verzi.