CD AMS – AMS131CD /2008/
Omamnej koktejl, plnej energie, vášně a temperamentu. Indaco (v překladu Indigo) je modré barvivo, známé už tisíce let, ovšem také je to jméno i jedné velmi zajímavé italské skupiny, která působila v letech 1992-2007. Jejími zakladateli byli Mario Pio Mancini (bouzouki, housle) a dlouholetej kytarista legendárních Banco del Mutuo Soccorso (BMS) Rodolfo Maltese. Jejich první dvě nahrávky vyšly jen ve striktně limitovaném nákladu, nepřesahujícím 1000 výlisků a tak se za debut považuje až teprve LP Vento del deserto, vydané v roce 1997. Zasloužila se o něj firmička Il Manifesto a krom výše uvedených se na něm podílela ještě celá plejáda zajímavejch osobností. K těm nejznámějším patří Rodolfovi spoluhráči z BMS Pierluigi Calderoni (bicí) a Francesco Di Giacomo (zpěv), nebo houslista Mauro Pagani (Premiata Forneria Marconi), ovšem bohatou diskografii mají i Toni Esposito, nebo Antonello Salis.
To všechno jsou legendy italské hudební scény a vesměs staří páni, kteří si přišli zahrát jen tak pro radost sobě a svým nejbližším. Při komponování vycházeli ze svých středomořských kořenů a čerpali jak z hudby italské, tak řecké, španělské i orientální. Je to world, folk, rock i fusion a jejich křížení stylů dostává nálepky od prog folku, přes world music, až po New Age. Já, stará konzerva podobnou hudbu nevyhledávám a pokud by nešlo o italskou kapelu a jména, která jsou mi dobře známá ze skupin Banco del Mutuo Soccorso, nebo P.F.M., asi bych se byl s Indaco minul. Musím však říct, že si mě získala docela rychle a já v její produkci našel jisté zalíbení. Miluju slunce, miluju letní pohodu na řeckejch ostrovech a hudba Indaco mi dokáže i v našich podmínkách zprostředkovat onu příjemně ospalou, prázdninovou atmosféru.
První třetina alba je výborná. Su nuraghe opěvuje krásy Sardinie a melodie prostupující celou skladbou je kouzelná, ovšem neméně pěkné je i atmosférické a pečlivě vystavěné kytarové sólo v jejím závěru. Set the controls for the heart of the sun je specifickou úpravou stejnojmenné skladby Pink Floyd. Těží z hypnotického, repetitivně se opakujícího rytmu a duetu houslí s kytarou. Po rytmických a podmanivých instrumentálkáchWaiting for the Kundalini a Vento del deserto přichází ještě Ascea, s vynikajícím klávesovým sólem, ale pak i dvě skladby – řekněme – experimentálnějšího ražení a tady už se dostávám na tenkej led. To už je trochu moc etno aj na mě. Friend – ship ani není skladbou, spíš poněkud svérázným duetem dvou perkusionistů a v úvodu lidové písně Green fog si bere snad až příliš hlasité hlavní slovo Antonello Salis a jeho akordeon. No, budiž…
Ovšem osmá Il volo del gabbiano už opět voní mořem. Její nálada je lenivá, pokojná a narušit ji nemůže ani křik o rybku se přetahujících racků. Improvizovanou instrumentálku Goccie nahrál perkusionista Toni Esposito a tvoří takovej předěl, nebo vsuvku před závěrečnou třetinou alba. Sitár v úvodu Vision of the sea navodí orientální atmosféru, ovšem brzy se to zlomí v pokojnou a melancholickou baladu. Dumku. Skutečným vyvrcholením alba je závěrečná píseň Tharros, která skládá hold stejnojmennému městu na Sardinii a kterou svým neodolatelným způsobem nazpíval Francesco Di Giacomo. Jeho výstup je sice krátkej, ale o to působivější. A to není všechno, ještě je tu skrytej bonus track s částečně improvizovanou předělávkou jedné velmi známé skladby. Nebudu vás napínat a prozradím, že jde o Norwegian Wood liverpoolských The Beatles. K poznání je však až v posledních 20 vteřinách…
Původní album je už dlouho vyprodané a prakticky nedostupné, ale naštěstí je k mání reedice od AMS z roku 2008. Jak jinak, než v podobě pěkné rozkládací mini vinyl repliky s hezčím obalem, než byl ten originální. Na informace bohatý booklet obsahuje předmluvu, biografii a průvodní slovo k jednotlivým skladbám z pera kytaristy Rodolfa Maltese.
CD AMS – AMS131CD /2008/S hodnocením je to těžké. Je to sice pěknej přírůstek do sbírky (znovu musím vyzdvihnout krásnou rozkládací mini vinyl repliku v lesklém provedení), ale drtivé většině rockerů nejspíš moc neřekne a třeba na progarchives nemá jedinou recenzi. Dal bych tři a půl, ale i s ohledem na následující, daleko rockovější a pro širší základnu přijatelnější album Amorgós to budou tentokrát tři. Je to dobrá deska a jsem rád, že ji mám.
SKLADBY:
01. Su nuraghe (5:26)
02. Set the controls for the heart of the sun (3:33)
03. Waiting for the Kundalini (3:30)
04. Vento del deserto (4:02)
05. Ascea (5:22)
06. Friend – ship (5:42)
07. Green fog (3:52)
08. Il volo del gabbiano (4:21)
09. Goccie (2:34)
10. Vision of the sea (3:01)
11. Tharros (5:29)
12. Norwegian wood (bonus live)
SESTAVA:
Rodolfo Maltese: chitarre, mandola, voce
Mario Pio Mancini: mandolino, bouzuki
Pierluigi Calderoni: batteria
Arnaldo Vacca: percussioni, voce
Carlo Mezzanotte: tastiere
Luca Barberini: basso
Toni Esposito: percussioni
Enzo Gragnaniello: voce
Francesco Di Giacomo: voce
Mauro Pagani: violino, bouzuki
Antonello Salis: fisarmonica
Rino Zurzolo: basso
Massino Carrano: percussioni
Vento Del Deserto
New Age, Folk Rock, Fusion, World Music
Il Manifesto
1997
CD
11+1
CD AMS - AMS131CD /2008/
Snake: Vynikající připomínka na album, které mám od jeho vydání, ale léta jsem si je nepustil. Včera napraveno a musím se zcela ztotožnit s recenzí. Horký duch jižní Evropy je v té hudbě doslova zhmotněný. Nej skladba jednoznačně Tharros, silná melodie, okouzlující vokál, přímo povznášející píseň. Rozevlátá a uvolněným jazzem navoněná závěrečná bonusová skladba je také emotivně vydatná. Jako celek má album pár mírně hlušších míst, též bych hodnotil na 3,5*. Díky moc, že jsi tento projekt vytáhnul na světlo… 🙂
No teda. Nečekal jsem, že budeš znát aj tohle. Tharros je skvělá a líbí se mi i ta slide show v tom videu na youtube. Na Sardinii jsem ještě nebyl a určitě by se mi tam líbilo, ale už se těším aspoň na Krétu. Miluju Krétu. Mimochodem, ta zpěvule v bonusové Norwegian wood mi svými kreacemi připomíná Lisu Gerrard z DCD…
Určitě nahodím i recenzi následujícího (a podle mě i lepšího) alba Amorgós a koupil jsem si i live DVD “Trace mediterranee”. Taky parádní záležitost.