V devadesátých létech, na jejich začátku, kdy jsem ještě s Deep Purple neměl co dočinění a jejich alba (krom hitů) vlastně neznal, často jsem v kdejakém článku či recenzi zahlédl polemiku, nebo názor, že tohleto album je jen stínem slavného Burn a tato myšlenka vlastně šla se mnou dalšími léty. Na druhou stranu, kdo ale uznával pouze Gillana, stejně si cestu k sestavě s Coverdalem a Hughesem nenašel. Docela by mne zajímal názor kritiků a hlavně fanoušků v rodné Anglii oné doby. Jestli nadšená většina z alba Burn, byla najednou ze Stormbringer sklamaná, nebo je to mýtus, hloupost a rozčarování, které provází fans spíše na starém kontinentě, v naší zemi. Nakonec i podle recenzí, ty staršího data tomuto albu příliš nelichotí, ty novější říkají spíše opak. Ono je to stejně věcí názoru, každý k tomu bude přistupovat po svém, mám ale zato, že čas dokázal dát za pravdu i trojici alb se dvěma pěveckými giganty v čele.
Když jsem se k Párplům konečně namanul/doposlouchal, začal jsem opatrně s výběrem, ten ale za chvíli nestačil a přišli na řadu řadovky, samo že první byla svatá trojice In Rock, Fireball, Machine Head, hned potom ale i další. Čím víc všechna díla poslouchám, tím mám jaksi blíž k bluesově funkovější části jejich kariéry. A přiznám se, že kašlu na to, jestli Blackmore hned poté odešel, jestli založil rockovější Rainbow z popudu změny stylu jeho předchozích zaměstnavatelů, nebo jestli ve studiu už o nahrávání příliš zájmu neprojevil. Na albu rozhodně nezájem cítit není. Zajímají mne dvě věci – jak na mne dílo jako celek působí a jak silné jsou jednotlivé jeho části. V tomto případě nemám jediného slova výtky, vládne tu velká spokojenost, album dýchá lehkostí, svěžestí, rozmanitostí především a poslech mne prostě maximálně baví. A jednotlivé písně?
Úvodní hit Stormbringer znám a rád ho mám už od raného mládí. Skladba má švih, zarputilost a parádní riff. Melodie a sóla jsou ozdobou, znělý refrén se rychle dere do hlavy.
Love Don’t Mean A Thing doslova žeru. Omamná chuť Blackmoreovi kytary, funkovější volnost, parádní Lord a hlavně maximálně uvolněný Coverdale, prostě skvost.
Holy Man – miláček Hughes a jeho part, kytara naříká i zpívá současně, Ritchie se mi tady líbí moc, celé je to velice jímavé, velice sugestivní.
Hold On – nápaditá rytmika a Davidův akcent v protikladu k sladkým sborům. Sním, či bdím? Ne, jen se nechávám unášet. Do další části přichází Glenn, píseň patří určitě k nejlepším na albu.
Lady Double Dealer pozvedá praporec poctivého bigbítu, drsné riffy a energie se valí z reprobeden.
You Can’t Do It Right – fusion svoboda protíná funky ducha kapely, basa krásně přede, Hughes se se slovy přímo mazlí a Coverdale dokáže pěkně přitvrdit. Tohle je velká kompoziční paráda, do toho přispěchá Lord se svým sólem na klávesy.
High Ball Shooter znám také z Hughesovy sólovky Building The Machine. Tady se ale pánové ve vokálech střídají, prostě koncertní tutovka, spalující energie, která musí poctivého rockera bavit.
The Gypsy má výpravný charakter. Přesvědčivé a originální melodie mi tu chutí na výbornou. Píseň má zkrátka atmosféru, Coverdale jako Dionýsos v čele průvodu.
Soldier Of Fortune – velice sugestivní balada, které Schellingerova verze dělá jen a jen čest. Velká poklona všem, krása, prostě krása.
Velké album, velké kapely! A v tomto okamžiku i mé nejoblíbenější!
SKLADBY:
1. Stormbringer (4:03)
2. Love Don’t Mean A Thing (4:23)
3. Holy Man (4:28)
4. Hold On (5:05)
5. Lady Double Dealer (3:19)
6. You Can’t Do It Right (2:24)
7. High Ball Shooter (4:26)
8. The Gypsy (4:13)
9. Soldier Of Fortune (3:14)
SESTAVA:
David Coverdale – vocals (excl. 3)
Ritchie Blackmore – lead guitar
Jon Lord – keyboards (organ, electric piano)
Glenn Hughes– bass, vocals (excl. 9)
Ian Paice – drums
Stormbringer
Hard Rock
Purple Records
1974
LP
9
Mňa tento album nikdy nebavil a hoci mu sem-tam dávam sporadickú šancu, už nepočítam s tým, že sa to výrazne zmení. Burn aj Come Taste The Band ma pritom bavia veľmi, chyba bude v (z môjho pocitu) slabšom materiály, ktorým je tento album prepchatý. Ale rešpektujem, že to niekto vníma inak.
Piťo to vyjádřil za mne – je mi úplne jedno, či je to štýlotvorný alebo „obyčajný“ album, prípadne či tu hrá alebo nehrá Ritchie Blackmore.
Dodnes moc nechápu, proč musí někteří obdivovat jen Gillanovu etapu a ty ostatní automaticky shazovat. Pro mne jsou Deep Purple jednou z mála kapel, která si dokázala zachovat vysoký kredit po celou dobu svého účinkování na scéně. Řadu jejich pozdějších nahrávek mám dokonce ještě radši, než ty první-stylotvorné.
Netvrdím, že je to přesně Zdenkův případ, ale jsou mezi námi tací, co musí obecně brblat na to,o čem se říká, že patří k nejlepšímu. Jestli ze setrvačnosti?… Připomíná mi to jednoho kámoše, který má rád fotbal, ale sleduje jen humpoláky z dolní horní, protože ty super tými a liga mistrů je všechno domluvený humbuk a dobrý fotbal se tam prý nehraje. Tak co pak ty individuální výkony těch nejlepších? Podobné je to i u muzikantů. raděj budu poslouchat ty míň známé a nevyprofilované, než hvězdy první kategorie, který zná každý??
horyna: zdravím, nebrblám rozhodně na všechno, pouze jsem napsal svůj názor na tuhle desku jak sis přál. Napiš recenzi třeba na Magmu, Young Gods, nebo Mothers Of Invention a já ti to pochválím.
V pořadu:-)
Magmu jsem testoval, ale je na mne příliš extravagantní, až šílený. To raděj Zappu-kdysi už byl na spadnutí, pak jsem ho odsunul… Jednou mi to stejně nedá a budu chtít mít od něj něco doma.
horyna: těším se na to. Magma je skupina, která ovlivnila spoustu hudebníků po celém světě. Hodně jich je v samotné Francii a taky v Japonsku, Mexiku, Itálii. U toho Franka Zappy bych ti doporučoval začít deskami Over-nite Sensation , Apostrophe, One Size Fits All. Když si poslechneš první desku z debutového alba, tak je to jako bys poslouchal něco od Beatles. Tahle deska se líbí mojí ženě. Někdo kdo chodí na progboard a já jsem s ním v kontaktu mi říkal, že jsi z Brna, já jsem v Brně studoval a mám tam dost kamarádů a je tam asi nejlepší Fan klub Franka Zappy. Na okraj 7.6. hrajou v Brně na Flédě Young Gods.
Zdeňku: mě vcelku oslovili testované Hot Rats a také Waka. Ale jak říkám, musím na to dostat chuť a ponořit se do jeho světa. Zatím to tak necítím a objevuji jiné věci u kterých je tomu naopak. Vždyť je toho tolik 🙂
Je to tak, Brno mám nablízku a Young Gods jsem slížděl asi v osmnácti, tehdy mě elektronika dostala, ale dnes už bych do toho nešel 🙂 To není můj svět, procházím se po opačném pólu:-)
horyna: zdravím, až tak bych to neviděl. Hot Rats i Waka/Jawaka a taky Sleep Dirt a Grand Wazoo jsou jazzrockové pokusy Franka Zappy. Young Gods jsou sice elektronika, ale nedají se srovnávat třeba s Depeche Mode, místy jsou tvrdší , než extrémní metal, hlavně na albech z devadesátých let. Nechci tě přesvědčovat na něco co se ti nelíbí, jako ty zase nepřesvědčíš mě na ty neoprogové záležitosti.
Pekné vyznanie na obľúbený album. Nemám problém s dielami Deep Purple, na ktorých sa podieľali David Coverdale a Glenn Hughes, najviac mi však imponuje Come Taste The Band a rovnako je mi úplne jedno, či je to štýlotvorný alebo „obyčajný“ album, prípadne či tu hrá alebo nehrá Ritchie Blackmore. A rovnako tak viem, že mnohí tomuto dielu nevedia prísť na meno, takže sa dokážem vžiť do Tvojej pozície a plne to chápem a rešpektujem.
Z LP Stormbringer vyzdvihnem titulnú skladbu a Soldier Of Fortune. Horyna, díky za recenziu!
Zapomněl jsem ti poděkovat za pěkné čtení o desce, která se mi nelíbí. Taková poznámka, celkovou fotku v menším jsem si vystřihl z Brava a nalepil na dno víka magnetofonu B400 spolu s výstřižky Uriah Heep a Led Zeppelin.
Deep Purple jsem poznal po vydání desky Deep Purple In Rock, a jak skupina vydávala desky jsem si je nahrával. Po vydání Who Do We Think We Are, došlo k odchodu baskytaristy a zpěváka, a my jsme čekali co bude dál. Když vyšel Burn byla to celkem událost, mně se na něm nejvíce líbila závěrečná píseň Mistreated. Jak vyšel Stormbringer, tak jsem si jej chtěl taky nahrát, ale když mi kamarád pustil několik ukázek z desky, tak jsem se přestal po desce pídit, říkal jsem si , že kvůli dvěma skladbám to nemá cenu. Další desky, které skupina vydávala a vydává mě nezajímala. Rozhodně bych téhle desce nedal plný počet, ale jak už jsem někde psal proti gustu.