Pár patron dánského dynamitu

CD Epic – 465573 2

Řadou šťastných okolností a v podobě značně ohrané kazety jsem se k albu Red, Hot and Heavy dostal někdy začátkem druhé poloviny osmdesátých let. Říznej a přitom vysoce melodickej heavy metal dánských Pretty Maids mi tehdy doslova učaroval…

Sbírka kazet skončila už dávno v separaci a když jsem před pár lety na stránkách svého oblíbeného eshopu narazil na CD prakticky za “hubičku”, dlouho jsem nad tím nákupem neuvažoval. A dobře jsem udělal.

Album rozjíždí klasické dramatické intro Fortuna Imperatrix Mundi, což není nic jiného, než v rockerských kruzích hojně citovaná “Carmina Burana” od německého skladatele Carla Orffa. Už jen introdukce samotná dokáže posluchače pořádně nažhavit a dává tušit, že dít se tady budou věci vskutku nevšední. A úvodní rychlovka Back to Back to jen potvrzuje. Bicí šlapou jak dobře namazanej šicí stroj, kytary vrčí v parádním dvojzápřahu a v závěru explodují ve spršce melodických sól.

Titulka Red, Hot and Heavy dupe ve středním tempu, riffuje se o 106 a údery do kotlů na jejím začátku jsou při vyšší hlasitosti natolik intenzivní, že mi plandají nohavice u tesilek. U čtvrté Waitin’ for the Time si prvně všímám výraznější přítomnosti klávesových nástrojů. Pretty Maids sundávají nohu z plynu a nabízí zprvu nenápadnou píseň s melodickým refrénem, jejíž “hitovost” však s každým dalším poslechem roste. Ovšem opravdovým šlágrem je následující Cold Killer, s pompézní vsuvkou zhruba uprostřed skladby. Tohle je melodická metla prvotřídní jakosti přesně podle mého gusta.

Druhou stranu desky otevírá Battle of Pride, aka další rychlá jednohubka s hyper melodickými kytarovými sóly. Ticho mezi skladbami protne ďábelskej smích a razantní nástup bicích Phila Moorheada přináší na stříbrném podnose další šťavnatou šlehu, melodickou riffovačku Night Danger. Po dvou svižných a poněkud tvrdších kouscích přijde vhod něco na uklidnění a ve středním tempu šlapající hitovka A Place in the Night plní mé přání dostatečnou měrou.

Téměř na samotný závěr alba tady máme opět trochu těch fanfár, pompy a s nimi  podmanivou skladbu Queen of Dreams. Tady si můžeme v krátkosti ještě jednou vychutnat všechny znaky pro tuhle desku tak typické – tedy svižné tempo, melodické kytary a výborný refrén. Nu a klasickej rock’n’roll Little Darling (Thin Lizzy) plní si již jen úlohu jakéhosi outra.

Koupil jsem si nedatovanou CD reedici, která by se měla shodovat s vydáním z roku 1989. Klasická krabka obsahuje stříbrný kotouč s jednoduchým potiskem a osmistránkovej booklet s kredity, texty písniček a jednou barevnou fotografií. Co je však hlavní, hraje parádně.

Případnej čtenář s daleko větším hudebním rozhledem by nad mým názorem mohl mávnout rukou s tím, že podobný muziky vzniklo v osmdesátých letech tuny. Rád tomu věřím, ale v tomhle případě na mě možná působí kouzlo “prvně slyšeného”, možná, že pracuje i mrška nostalgie a album se mi i po letech setsakramentsky líbí. Reálné tři a půl hvězdičky tedy zaokrouhlím na čtyři a fanouškům melodického “hevíku” tuhle placku doporučuji k poslechu.

SKLADBY:
01. Fortuna Imperatrix Mundi (Carmina Burana) – 0:22
02. Back to Back – 3:34
03. Red, Hot and Heavy – 3:58
04. Waitin’ for the Time – 4:45
05. Cold Killer – 4:42
06. Battle of Pride – 3:14
07. Night Danger – 3:52
08. A Place in the Night – 3:58
09. Queen of Dreams – 4:45
10. Little Darling – 2:59

SESTAVA:
Ronnie Atkins – vocals
Ken Hammer – lead, rhythm and acoustic guitars
Rick Hanson – lead and rhythm guitars
Allan Delong – bass
Phil Moorhead – drums
Alan Owen – keyboards

Guest musicians:
Billy Cross – lead guitar (track 10), lead introduction (track 8)
Tommy Hansen – organs (track 10)
Knud Lindhard – backing vocals (tracks 4, 5, 8, 10)

Red, Hot and Heavy Book Cover Red, Hot and Heavy
Pretty Maids
Heavy Metal
CBS
1984
LP
10
CD Epic – 465573 2

6 názorov na “Pár patron dánského dynamitu”

      1. Asi tě, příteli, zklamu. Poslechl jsem si celé album a nic to se mnou neudělalo. Ano, slušně jim to šlape, ale tuhle hudbu jsem měl poslouchat v sedmnácti, ne v takřka čtyřiapadesáti. Muzikantsky jim nemůžu nic vytknout, jenom se nedostavil ten pocit, že mi zlehka přebíhá mráz po zádech a má dušička se tetelí blahem z tak skvělé hudby. No, nemůže se nám líbit vždy úplně všechno.

        1. Neboj, nedělal jsem si žádný iluze a svým způsobem máš vlastně pravdu. Já tohle album neznat takřka čtyřicet let, tak už se k němu dneska taky nedostanu. To, že se mi pořád líbí přisuzuji tomu, že ho mám důkladně naposlouchané a taky vzpomínkám na tehdejší dobu. Jak píšu v posledním odstavci, je v tom kus nostalgie…
          Díky za tvoje zhodnocení.

  1. Skupine ako takej som sa príliš nevenoval, hoci mám doma nasledujúci titul Future World (1987). Pre mňa vcelku príjemné odbočenie od zabehaných koľají; album som si vychutnal vďaka Spotify…
    Snake, díky!

    1. Ani já ne. Ve sbírce mám jen debut a tebou zmíněnou placku Future World, další alba už jsem ani neslyšel. Jak tady tuhle Martin recenzoval prvotinku Boston, nějak mi ty Pretty Maids připomněl (asi těmi přívětivými, přitom řádně přitvrzenými melodiemi), takže jsem je vytáhl z regálu a jejich poslech parádně si užil. Vzpomněl jsem si, že už jsem o nich kdysi psal, tak jsem ten text jen trochu oživil.
      Díky za komentář.

Pridaj komentár