CD Snapper Music – SDPCD167 /2007/
Skladba Voyage 34 se měla původně objevit na albu Up The Downstair, ale nakonec vyšla na samostatném singlu (1992) ještě před jeho vydáním. Steven ji jen krapet prodloužil a rozdělil na části Phase 1 a Phase 2. O rok později se na trhu objevily ještě její remixy v podobě Phase 3 a Phase 4, nu a konečně v roce 2000 vyšla poprvé kompilace se všemi skladbami pěkně pohromadě. Do dnešního dne se urodila celá řada reedic a ke mě doputovala ta z roku 2007, v podobě celkem pěkného digipaku od Snapper Music.
Muzika přesně zapadá do období kolem Up The Downstair a spokojený bude ten, kdo očekává instrumentální trip rock, poháněný strojovým rytmem naprogramovaných bicích a prošpikovaný množstvím všelijakých samplů. A právě vhodně zvolené samply tomu všemu dávají pěkně barevnou a krémově hustou psychedelickou omáčku. Steven někde vyhrabal pár propagandistických dokumentů ze šedesátých let, odsuzujících užívání drog, především v té době “populárního” LSD. V první skladbě se z jejich výstřižků doslechneme něco o Brianovi a jeho nepovedeném čtyřiatřicátém tripu, pro změnu v Phase 2 pak nějaká dívka nadšeně vypraví o naprosto úžasném a zdrcujícím groovy zážitku..
Téměř třináct minut dlouhá Phase 1 začíná mluveným slovem, po kterém se začínají z útrob reproboxů vynořovat všelijaké znepokojující zvuky. Po dalším monologu už nastupují strojově přesné bicí, dunivé basy a repetitivní rytmická kytara. Je to chytlavé, je to taneční a do rytmu by si podupával aj ožralej námořník s dřevěnou nohou. Skladba se pomalu posouvá vpřed a objeví se i zajímavý sampl, který mi připomíná Lisu Gerard z Dead Can Dance. Vynikající okamžik nastane v čase 8:20. Bicí náhle dostanou rockovej drajf a kytara vykouzlí pěkné, atmosférické sólo.
Phase 2 má sedmnáct a půl minuty a rozjíždí se velice zvolna. Cihličku po cihličce buduje atmosféru a tím svým hypnotickým tempem se pořádně rozeběhne až někdy okolo páté minuty. Klávesy vytvářejí zvukomalebný podmaz, do kterého si Wilson barevnou bavlnkou vyšívá melodická, takřka “gilmourovská” kytarová sóla. A podobně jako u Phase 1, i tady se v závěru skladby dočkáme pěkné rockové katarze.
Části 3 a 4 vezmu hopem. Trojka je remixem z dílničky technařů Astralasia a byla by výživnou potravou pro jedince míchající energy drinky s vodkou, mlsající Extázi a milující pohyb ve vydýchaném prostředí tanečního klubu. Tak jako tak tomu však nemohu upřít jisté kouzlo, byť je těch dvacet minut i na mě už trochu moc. Do Phase 4 se větší měrou zapojil Richard Barbieri a přispěl svými synthesizery. Je však složena především z nervních a hučivých hudebních ploch, rytmika téměř chybí a já z ní bývám trochu nervní. Při poslechu CD ji vesměs raději vynechávám.
Booklet má šestnáct stran s vytištěnými texty monologů použitých v nahrávce a stylovou grafiku. Některé ty malůvky jsou opravdu pěkně ujeté a korespondují s tím, co slyším z reproduktorů.
Mini album Voyage 34 považuje řada fanoušků za nejnudnější počinek pod hlavičkou Porcupine Tree, ale já bych to neviděl tak kriticky. Nahrávka má určitě svoji kvalitu a jisté kouzlo. 3,5 stars.
Voyage 34:
Phase 1 (12:54)
Phase 2 (17:24)
Phase 3 (19:24)
Phase 4 (13:42)
NOTES:
Remastered re-release of Voyage 34: The Complete Trip with new cover artwork.
Programmed, produced and performed by Steven Wilson at No Man’s Land.
Phases I + II recorded June/July 1992.
Phase III remix and additional production by Swordfish for Astralasia, August 1993.
Phase IV recorded August 1993, Synthesizers by Richard Barbieri.
All phases remixed and remastered 2004.
Voyage 34: The Complete Trip
Psychedelic Rock, Prog Rock
Delerium Records
2000
CD
4
CD Snapper Music - SDPCD167 /2007/
