Na nekonečné cestě temnými hvězdami

CD Kscope – Kscope133   /2008/

Vinylové EP Staircase Infinities vyšlo v roce 1994 u holandské firmičky Lazy Eye a byť se o rok později objevilo rovněž na CD, dlouho se jednalo o poměrně raritní kousek. Od roku 2005 ho naštěstí vydavatelé začali přidávat k reedicím alba Up The Downstair (1993) a tak si ho může pořídit aj běžný fanoušek Porcupine Tree bez toho, že by musel luxovat účet a lovit v hlubinách internetu. Část materiálu vznikla při nahrávání Up The Downstair, jedna skladba pochází ještě z demokazety Tarquin’s Seaweed Farm a jen jednu pecku (Rainy Taxi) Wilson natočil extra pro tuto malou placku.

Stejně, jako v případě Up The Downstair je i tohle ípí hodně tripové, ovšem nepůsobí nijak znervózňujícím, či zneklidňujícím dojmem. Řekl bych, že právě naopak. Jeho poslech mě velmi uklidňuje a naplňuje pozitivní energií.

Svalím se na pohovku, do sklenice naleju si pořádnou dávku Jacka Daniel’se, natáhnu ruku s dálkovým ovladačem a stisknu play. Na úvod je tady necelých pět minut dlouhá instrumentálka Cloud Zero. Z trochu chaotického hluku syntezátorů se celkem záhy vyloupne hypnotický a neměnný rytmus naprogramovaných bicích, do kterého čaruje a zpívá emotivní Wilsonova kytara. Přivírám oči, zakloním hlavu a poslouchám dál. Přichází bolestně krásná a typicky Wilsonovsky pochmurná píseň The Joke’s On You. Je to jediný zpívaný kus na desce a vzdáleně mi připomíná nezapomenutelnou  Radioactive Toy z alba On The Sunday Of Life

Závěr skladby je čirým ambientem a tak zpozorním až u dusotu šamanských bubnů v úvodu následujícího tracku Navigator. Klávesy svým soundem vytváří kosmickou mlhu, ze které vystupuje hlasitý nářek sólové kytary. Rytmus se pozvolna mění, podvědomě slyším ono taneční duc duc duc duc a tak si říkám, že by se z toho dal udělat šumný remix. První polovinu instrumentální Rainy Taxi tvoří psychedelický ambient. Zlomovým okamžikem je až pozvolný nástup akustické kytary, ke které se přidávají podmanivé varhany. Jejich zvuk je doslova omamný a nálada skladby vyvolává stále zřetelnější kontury Pink Floyd.

Sklenice na stolku je už skoro prázdná a tak zbývá poslední hlt. Závěrečná Yellow Hedgerow Dreamscape má téměř deset minut a nijak nevybočuje z linie vytýčené předcházejícími skladbami. Přimíchaný potlesk obecenstva dělá dojem živé prezentace, ale je to pouze jeden z mnoha samplů kořenících zvuk. První čtyři minuty jen budují atmosféru, až teprve potom se přidají naprogramované bicí a sólová kytara. Rytmus je stále rychlejší a bravurnímu, pečlivě vystavěnému melodickému sólu dávám palec hore. Pokud by snad někdo pochyboval o tom, jak zručným kytaristou Steven je, tak ať si ho poslechne. Myslím, že bude čubrnět.

Je tu konec a ta půlhodinka utekla dřív, než bys řekl švec. Potemnělou místnost oživují roztančené plamínky svíček a whiskey mě příjemně hřeje v žaludku. Jsem línej vstát a jít vyměnit CD, raději si vychutnávám pomalu vyprchávající kouzlo předchozích okamžiků. Pokud máte rádi album Up The Downstair, nepochybně se vám zalíbí i tato malá deska a jen proto, že nejde o řadové album nedám plnou palbu. Tedy za čtyři.

SKLADBY:
1. Cloud Zero (4:40)
2. The Joke’s On You (4:17)
3. Navigator (4:49)
4. Rainy Taxi (6:50)
5. Yellow Hedgerow Dreamscape (9:36)

Total Time – 30:15

SESTAVA:
Steven Wilson – guitar, vocals, keyboards, programming

Staircase Infinities Book Cover Staircase Infinities
Porcupine Tree
Prog Rock, Ambient
Lazy Eye
1994
EP
5
CD Kscope - Kscope133 /2008/

2 názory na “Na nekonečné cestě temnými hvězdami”

  1. Wilsonova tvorba mě zatím stále míjí. Vlastním pouze jednu sólovou desku a již dlouho jsem ji neslyšel. Vzpomínám si, že tuto recenzi jsi publikoval na progboardu a já vznesl dotaz, jakéže tituly bys mi z tvorby Porcupine Tree doporučil. Dnes se tě na to samé ptát nebudu, ale doufám, že jednou si řeknu, tak a dost váhání a dvě tři alba si pořídím.
    Je fajn, že sem občas zařadíš i tyhle starší recenze. Je to v té italské záplavě příjemné osvěžení.

    1. Je to tak, ten text je sedm let starej, ale měnit jsem toho na něm moc nemusel. Dojmy z desky mám stejné a pořád se mi líbí, jen místo vizoura raději mlsám zámořskej rum. V současnosti pracuju na jedné italské raritce z roku 1978 a pak se uvidí…

      Martine, dík za tvůj zájem a komentář.

Pridaj komentár