CD Red Bullet – RB 66.253 /2006/
Focus sedmdesátých let bezmezně miluju, ovšem úplně k zahození není ani jejich tvorba z nedávné minulosti. Comeback Focus 8 (2002) mě chytil na první dobrou a tak jsem se nenechal dvakrát pobízet a přikoupil rovněž o čtyři roky mladšího bratříčka Focus 9 / New Skin…
První, aspoň malou radost mi připravil pohled na line-up, protože kromě nepostradatelného Thijse van Leera se tu objevuje rovněž bubeník Pierre van der Linden, který účinkoval už na legendárních albech Moving Waves, Focus 3, Live at the Rainbow a koneckonců i Ship of Memories. Cédéčko nabízí 13 skladeb, což dělá téměř sedmdesát minut hudby. Jenomže právě v natažené stopáži bych viděl jedinej a docela zásadní kámen úrazu. Při vší úctě k této holandské progrockové legendě se při takové náloži mezi povedené skladby celkem logicky nacpou i nepodarky. Sem tam se objeví hluché místo a chvíle strávená poslechem CD tak pro někoho může být nesnesitelně dlouhá. Nůžky, nebo síto by albu – myslím – jenom prospěly.
Lepší začátek než skladbu Black Beauty bych si snad v tomhle případě neuměl ani představit a je jedno, že jde o cover písničky z debutového alba In And Out Of Focus. Její melodie je okouzlující a kytarových trylků, podepřených nezbytnými hammondkami se nedokážu nabažit. Navíc z ní vyzařuje nakažlivě líná, letní atmosféra vyjádřená prvky reggae a van Leerovým hvízdáním. Focus 7 je první z mnoha “plíživých” dumek. Varhany, kytárka, šprajcna a načechrané bicí s jazzovým feelingem, pohoda. Jenže s přibývajícími minutami se do skladeb podobného charakteru vkrádá tak trochu nuda…
Leč tady jsme ještě téměř na začátku a přichází skladba č.3, moje nejoblíbenější Hurkey Turkey 2. S důraznými, téměř hard rockovými vsuvkami, pěknou melodií a úsečně riffující flétnou. Už takhle je výborná, ale když van Leer najednou a bez varování vybalí Mozartovo “Rondo alla Turca”, jdu definitivně do kolen. Jeho vokální doprovod je k sežrání a opravdu připomíná hudrování vzteklého krocana. Skladba s trochu krkolomným názvem, Sylvia’s Stepson – Ubatuba, jako kdyby navazovala na Focus 7. Opět tady máme plíživou plavbu s všeobjímajícím kytarovým sólem, ale nechybí ani krátkej, energickej lauf s van Leerovým “ubatuba” drmolením. První pětku uzavírá vzrušující palba Niels’ Skin. Objevuje se tu několik důvěrně známých motivů a tak z ní cítím silnou příchuť alb ze sedmdesátých let. Bubeník Pierre van der Linden navíc dokazuje, že neztratil vůbec nic ze svého hráčského kumštu.
Jedinou skutečnou písničkou na desce je Just Like Eddy, s vokálem hostujícího Jo De Roecka. Refrén je fajn a skladbu dovedl bych si představit v repertoáru např. takových Mr. Big, ale na desce Focus mi moc nepasuje. Radost mi dělá spíš další z energických a odvázaných pecek, sedmička Aya-Yuppie-Hippie-Yee. Skvělá melodie, instrumentální mistrovství a van Leerův specifický vokální projev, takhle nějak si představuju Focus jedenadvacátého století.
Asi nepřekvapí, že Focus 9 je další z řady pomalých skladeb a tady už by se to opravdu mohlo začít někomu zajídat. Aspoň mně přijde fakt nezajímavá, těch osm minut nekřesťansky dlouhejch a tak celkem netrpělivě očekávám další rozjuchanej kousek, parádní flétnou ozdobenou Curtain Call. Druhou pětku končí “Óda na Venuši”, Ode to Venus. Ó bóže, ó bóže, další slimáčí tempo. Niels van der Steenhoven je bezesporu výborný kytarista, ale jinak je to docela nůďo. Jak se tomu říká? Elevator Music, nebo Easy listening jazz?
Podobně rozvláčně začíná i častuška European Rap(sody), ale naštěstí se brzy rozjede a myslím, že rozveselit by mohla nejednoho morouse. Zajímavej je i vokální doprovod, kdy do pěkného a pompézního hudebního podkladu van Leer recituje, deklamuje, nebo rapuje(?) názvy snad všech zásadních skladeb, které s Focus nahrál. Předposlední Pim je nejenom hravá a neposedná, ale také zatraceně chytlavá a na úplnej závěr si pro nás Focus připravili cajdák It Takes 2 2 Tango. Zprvu tupej a fádní (jako rozhovor se slavným fotbalistou*), ale tango na jeho konci aspoň trochu napraví dojem, který z něj mám.
Tři, čtyři skladby vyhodit, něco málo zkrátit a mohlo by to být skvělé album. Takhle je holt “jenom” dobré. Pro fanoušky těchto Holanďanů vítanej přírůstek, ale těm co by chtěli s Focus teprve začít, bych doporučil spíš některou z desek ze sedmdesátých let. Jmenovitě Moving Waves, Focus 3, nebo Hamburger Concerto.
*z filmu Mazaný Filip
SKLADBY:
01. Black Beauty (Thijs van Leer) (4:13)
02. Focus 7 (Thijs van Leer) (5:22)
03. Hurkey Turkey 2 (Thijs van Leer) (4:03)
04. Sylvia’s Stepson – Ubatuba (Bobby Jacobs) (4:48)
05. Niels’ Skin (Niels van der Steenhoven) (6:03)
06. Just Like Eddy (Thijs van Leer) (5:08)
07. Aya-Yuppie-Hippie-Yee (Bobby Jacobs/ Thijs van Leer) (5:20)
08. Focus 9 (Thijs van Leer) (7:57)
09. Curtain Call (Thijs van Leer) (4:32)
10. Ode to Venus (Thijs van Leer) (4:26)
11. European Rap(sody) (Thijs van Leer) (10:22)
12. Pim (Thijs van Leer) (3:00)
13. It Takes 2 2 Tango (Thijs van Leer) (8:01)
SESTAVA:
Thijs van Leer / Hammond organ, piano, flutes, melodica & vocals
Niels van der Steenhoven / electric guitars & acoustic guitar
Bobby Jacobs / Fender bass & background vocals
Pierre van der Linden / drums
+
Jo De Roeck / vocals (6)
Focus 9 / New Skin
Prog Rock
Red Bullet
2006
CD
13
CD Red Bullet – RB 66.253 /2006/
Zdarec, z těch čtyř ukázek mě zaujala pouze ta poslední, Aya-Yuppie-Hippie-Yee. Ostatní mi jen tak prošuměly ušiskama.
Album poslouchat nebudu, odrazuje mě od toho jeho délka. Každopádně dík za seznámení s pozdními Focus.
Zdar. Divím se, že tě nezaujala rovněž moje oblíbená Hurkey Turkey 2, ale co se dá dělat. Myslím, že být v tomhle stylu celé album, tak by to byla pecka. Jenomže těch pět pomalejších instrumentálek ten dojem z něj poněkud rozmělňují. Také je to poslední album Focus v mé sbírce, nákup těch zbývajících už v plánu nemám. Díky za komentář.