Tajemství v černém

CD Black Widow Records – BWRCD 287-2   /2026/

Informace o nové 2LP italského projektu L’ombra della Sera mě zasáhla jako blesk z čistého nebe, protože po jejich eponymním debutu z roku 2012 jsem se marně sháněl několik let. Teď už to můžu nechat definitivně plavat, protože letošní nahrávka obsahuje všech pět přepracovaných skladeb z jedničky, plus dalších pět zbrusu nových kompozic navrch…

V obou případech jde o adaptace ústředních melodií ke starým seriálům ze 70. let, známým z obrazovek italské státní (tehdy ani jiná nebyla) televize RAI. Těmi nejslavnějšími a divácky prověřenými se staly seroše Gamma (1975), Il segno del comando (1971), La traccia verde (1975), L’amaro caso della baronessa di Carini (1975), A come Andromeda (1972), nebo Ritratto di donna velata (1975). Všechno detektivní, sci-fi, nebo duchařské příběhy prostoupené záhadnou, mysteriózní atmosférou a skýtající pořádnou dávku napětí.

Skupina L’ombra della Sera si zvolila jméno podle tajemné etruské sošky z televizní série “Ritratto di donna velata”, ale jinak jsou to maskovaní veteráni italské progresivní scény La Maschera di Cera. Jmenovitě Fabio Zuffanti (bass), Agostino Macor (keyboards and orchestrations), Alessandro Corvaglia (keyboards and vocals) a Andrea Orlando (drums). Dalším a poněkud překvapivým jménem je Martin Grice (sax and flute), fanouškům RPI dobře známý jako dlouholetý člen legendárních Delirium. Dlužno dodat, že identita hudebníků je skryta pod vymyšlenými přezdívkami a přímo na albu žádná jména nenajdete.

Je zajímavé, že o pár měsíců dřív se s podobným konceptem přihlásila skladatelka a hráčka na klávesové nástroje Elisa Montaldo. I její album Il fascino dell’insolito (2025) obsahuje adaptace seriálových melodií a hned u čtyř z nich se oba projekty shodují. Tím však veškerá podobnost končí. Zatímco Elisa to celé pojala jako sólovou interpretaci a všechny nástroje na desku si nahrála sama, L’ombra della Sera vystupují jako klasická symphonic rocková kapela s plnokrevnou produkcí a zvukem. Z původně subtilních hudebních témat, která neměla s rockem vůbec nic společného, vytvořila podmanivý “cinematic prog”  s hřejivým zvukem analogových syntezátorů, saxofonem a flétnou. Svou troškou do mlýna přispěl i Alessandro Corvaglia, který nazpíval několik vokálních partů, ovšem valnou většinu zaznamenaného materiálu tvoří pochopitelně instrumentálky.

Materiálu se sešlo skutečně hodně (73 minut) a tak se musel rozložit na čtyři strany dvou vinylových desek. Zprvu jsem to při poslechu CD nevnímal, ale později mi došlo, že se odvíjí podle promyšlené dramaturgie a začíná se pěkně v klidu. Všechny čtyři instrumentální skladby na straně A jsou posmutněle melancholické, ovšem vynikají opravdu krásnými, podmanivými melodiemi se závějemi mellotronů. Taková Gamma už je dnes kultovní klasikou a výborný je i originální soundtrack z roku 1976. Mám ho ve sbírce a sluší se podotknout, že jeho autorem je jistý Enrico Simonetti, otec Claudia Simonettiho z Goblin.

Na stranu B se vešly tři, o poznání “dobrodružnější” skladby a začíná se sugestivní, k jazzu inklinující A come Andromeda. Nepřipraveného posluchače může zaskočit první, trochu disharmonická vsuvka na desce, ale není dlouhá a dá se vydržet. Z nástupu clavinetu v úvodu následující La traccia verde je zřejmé, že půjde o rytmickou dupárnu s prvky funky, ovšem s La Ballata di Carini končí veškerá legrace. Její hudební náplň v rytmu valčíku připomíná zvrácenou ukolébavku a zpěv Alessandra Corvaglii tomu nasazuje korunu. Je to pořádnej tyjátr se samplovanými dialogy, převzatými přímo z televizního snímku a Zuffantiho zkreslená basa má potenciál zbořit hradby Jericha.

Devatenáct minut dlouhá Le venti giornate di Torino vyplnila celou stranu C a váže se k ní zajímavá storka. Podle dostupných zdrojů by mělo jít o hudbu k dramatu podle  stejnojmenného románu Giorgia De Marii z roku 1975, ovšem film nebyl nikdy dokončen (dochovalo se pouze pár záběrů) a rozpracované partitury neznámého autora skupina převzala přímo z archivu televize RAI. Možná že ano, ale co když je to mystifikace? Stejně tak by to mohly být notové zápisy nějakého italského, dosud neznámého Járy Cimrmana. Každopádně tady máme působivou a na první poslech docela náročnou suitu o osmi dějstvích, s řadou nečekaných odboček a zvratů. Jednu z hlavních rolí hraje charismatický chraplák Alessandra Corvaglii a nejen díky němu mi to hodně připomíná tvorbu domovských La Maschera di Cera, nebo spřízněných Hostsonaten. Fabio Zuffanti tady svůj rukopis zkrátka nezapře.

Poslední strana obsahuje dvě kompozice, vokály opatřenou Cento campane a téměř jedenáct minut dlouhou A Blue Shadow. Její leitmotiv je nádherný, ale vychutnáte si ho pouze na začátku a v samotném závěru skladby. Daleko větší prostor je vyhrazený strašidelnému šelestu a hudebním experimentům s prvky free jazzu (rozuměj disharmonie). Na závěr 73 minut dlouhého alba docela kláda, osobně bych určitě uvítal něco poklidnějšího.

Cédéčko od italského nezávislého vydavatelství Black Widow Records je v klasické jewel case, s transparentním trayem a stylovou grafikou. Booklet má šestnáct stránek a obsahuje kredity, texty skladeb a několik seriálových fotografií.

SKLADBY:
01. Albert e l’uomo nero
02. Gamma
03. Ritratto di donna velata
04. Fantastic Fly (Racconti fantastici)
05. A come Andromeda
06. La traccia verde
07. La Ballata di Carini (L’amaro caso della baronessa di Carini)
08. Le venti giornate di Torino
I.  Introduzione
II. Titoli di testa
III. Insonnia collettiva
IV. Segreti nel nero
V. Tema di Clotilde
VI. Statue in movimento
VII. Segreti nel nero (Represa)
VIII. Titoli di coda
09. Cento campane (Il segno del comando)
10. A Blue Shadow (Ho incontrato un’ombra)

SESTAVA:
Agostino Macor (Jean Delafoy) – Piano, Synthesizer, Mellotron, Electric Piano [Rhodes], Harpsichord, Theremin, Effects [Siel Orchestra, Tape Echo], Orchestrated
Fabio Zuffanti (Philippe Dussart) – Bass, Effects, Guitar [Occasional Guitar]
Martin Grice ( Edward Forster) – Saxophone, Flute [Transverse Flute]
Andrea Orlando (Thomas Norton) – Drums, Percussion, Xylophone
Alessandro Corvaglia (Marco Tagliaferri) – Vocals, Organ, Piano, Mellotron, Clavinet, Electric Piano [Rhodes], Synthesizer [RMI, Solina]

Segreti nel nero Book Cover Segreti nel nero
L'ombra della Sera
Prog Rock
Black Widow Records
2026
CD, 2xLP
10
CD Black Widow Records – BWRCD 287-2 /2026/

Pridaj komentár