Do pětice všeho dobrého

KEN HENSLEY & Our Propaganda
28. 10. 2017, Praha, Storm klub

Nenechal jsem si ujít žádný z předchozích pražských koncertů Kena Hensleyho, někdejší opory Uriah Heep, a vynechat jsem nevynechal ani ten letošní s výrazně omlazeným doprovodem v podobě kvartetu Our Propaganda, v promo-textu uváděném jako “pohodová banda z Británie”.
Akce pořádaná agenturou s kontroverzní minulostí (Pragokoncert) se konala v žižkovském Storm klubu a právě tenhle fakt budil od počátku obavy, které se naplnily měrou vrchovatou.
Prostor patřící především elektronické taneční hudbě s několika sloupy bránícími ve výhledu, stropem nízkým jak iq nejednoho veřejného činitele, stálou rušivou projekcí na zdech, protivnou reprodukovanou hudbou a vydejchaným vzduchem ještě před začátkem vystoupení, může uspokojit účastníky drum & bassové párty, pro koncert rockové legendy byl však naprosto nevhodný.

Výčet zásadních nedostatků tím ale naštěstí končí. Takřka na minutu přesně nastoupil Ken Hensley, aby ohlásil předkapelu, kterou byla … Our Propaganda.
Tož co by ne. Pro návštěvníka dobré na seznámení s formací, pro muzikanty na rozehřátí před hlavním setem. Následná čtyřicetiminutovka k obému posloužila dokonale. Kvartet jinochů pocházejících z pobřežních měst jihovýchodní Anglie šlapal jako Pribilinec v dobách největší slávy, frontman Jack Denton si opakovaně s chutí gillanovsky zaječel a před posledním číslem se probral i zvukař a z kytary konečně sejmul tlumič. Příznivý dojem z poctivé porce staromilského rocku umocňoval pohled na pódium, bo předvedenému obsahu odpovídal i obal – takhle za našich let vypadali rockeři (Graham Bonnet budiž výjimkou), tak to mám rád.

Po obligátním dvacetiminutovém odpočinku se kapela vrátila, již posílena o Kena Hensleyho, jeho klávesy, kytaru a hlas. Hlavní personu večera však řada z příchozích mohla jen tušit někde tam za sloupem a komu by ten nepřekážel, zavěsíme aspoň bedny tak šikovně, že budou mít problém i lidi stojící v prostoru před pódiem. A je to…
Na všechny klubové nešvary však dala rázem zapomenout hudba samotná, je to mocná čarodějka.
Oproti předchozím zkušenostem (9. 12. 2007, 30. 8. 2009, 16. 12. 2012, 20. 10. 2013) možno průběh sobotního večera rozdělit na dva 40minutové bloky. Dechberoucí instrumentální smršť, v jejímž duchu se nesla úvodní část koncertu, odpálily dva svižné kousky z Hensleyho starších sólovek, po nichž přišla na řadu atmosférická pasáž s mnoha kouzelnými motivy (vč. Rainbow Demon) a trojice klasických čísel z dvaasedmdesátého, proložená tradičním zástupcem z Fasteru a ještě tradičnějším vzorkem ze Sweet Freedom. Stealin’ mě pronásleduje celým uriášským životem, ale už jsem si dosyta užil i ji (ne vždycky tomu tak bylo).

Strhující jízda bez zbytečných řečí s vyklidněním až během čarokrásné Circle of Hands, by stála za účast sama o sobě, nebyli jsme však ještě ani v poločase. Po první krátké promluvě se dostalo na finálovku z alba Blood on the Highway, jež mocně oblibuju už celé desetiletí a budu i dál. Neodmyslitelná nesmrtelnost July Morning představovala návrat do nejlepších let Uriah Heep, proslov s výměnou kytary mezi The Wizard a Tales dal vzpomenout i na Hensleyho pětiletku staré sólové představení s pokecem a otázkami.
Ani tahle “písňová” část koncertu neměla moc chyb. Snad jen o poznání unavenější hlas, což se dá u letos dvaasedmdesátiletého muzikanta s podobně bohatou historií snadno pochopit i omluvit. Však ani Denton nenaplnil očekávání ze supportového vystoupení a v Byronových skladbách jsem si ho nakonec užil míň než oba pěvce z předchozího doprovodného bandu Live Fire – seveřana Eiríkura Haukssona, o jižanovi Roberto Tirantim nemluvě. A pranic na tom nezměnil ani srdnatý výkon neviditelných sborových vokalistek.

S prvními tóny Lady in Black mi hlava automaticky naskočí do režimu “ach jo”, bo vím, že se nezadržitelně blíží konec. A i ten má stejnostejnou podobu, a proč by neměl. Ukažte mi jinou kapelu, která začala psát svůj příběh takovou peckou, jako je Gypsy. Nic to, že pod ní není Hensley podepsán, jeho stopa je v ní stejně nesmazatelná jako ve všech stěžejních skladbách Uriah Heep a v srdcích jejich fanoušků. Jsem jedním z nich.

Páté pražské setkání s Kenem Hensleym bylo ochuzeno o tradiční autogramiádu, čemuž se dá rovněž lehko porozumět. Co se však chápat nedá je skutečnost, že nebylo kde a koho se aspoň zeptat, jestli vůbec má čekání smysl. Sám jsem nikam nechvátal, poslední spoj domů byl fuč a do rána času víc než dost (a ještě o hodinu navíc), základní info by se ale patřilo poskytnout jako samozřejmost.
I tenhle nedoraz jsme probrali na pokoncertní tiskovce, kterou nám umožnila uspořádat žižkovská pivnice U Sadu s tradicí od roku 1929, bezva obsluhou, 10 druhy čepovaného piva a kuchyní do 4:00. Ještě jeden dík, pánové!

Obsazení:
Ken Hensley – klávesy, ak. kytary, zpěv
Jack Denton – zpěv
Charlie Denton – bicí
Harvey Groom – kytara
Joe Newman – baskytara

Setlist:
Brown Eyed Boy (Free Spirit, 1980)
Out of My Control (Running Blind, 2002)
Stealin’ (Sweet Freedom, 1973)
Circle of Hands (Demons And Wizards, 1972)
The Curse (Faster, 2011)
Sunrise (The Magician’s Birthday, 1972)
Easy Livin’ (Demons And Wizards, 1972)
The Last Dance (Blood on the Highway, 2007)
July Morning (Look At Yourself, 1971)
The Wizard (Demons And Wizards, 1972)
Tales (The Magician’s Birthday, 1972)
Lady In Black (Salisbury, 1971)
&
Gypsy (Very ‘Eavy …Very ‘Umble, 1970)

Pozn.: Na jiném místě v Praze se toho večera u příležitosti oslav vzniku samostatného československého státu v roce 1918 rozrostl seznam vyznamenaných o další jména z naší kulturní fronty. Letos se ocenění dočkali mj. oblíbený písničkář a spolupracovník StB Jaromír Nohavica, či stálice na našem popovém nebi Helena Vondráčková.
Štafetu užitečného idiota po strýci Bradym převzal Adam Pavlík, syn Věry Špinarové.

3 názory na “Do pětice všeho dobrého”

  1. V nedeľu som na Facebooku zaregistroval jedného účastníka pražského koncertu a požiadal ho o pár slov. Dočkal som sa tejto odpovede: “Jedním slovem – skvělé!”
    Borek, som rád, že si o koncerte podal obsiahlejšie informácie a dojmy. Díky za report!

Pridaj komentár