CD Vinyl Magic, Bla Bla V.M. 050  /1995/

Capsicum Red měli raketovej start, ale celkem brzy jim došla šťáva a po krátkém letu vlastní setrvačností se z vrcholu trajektorie zřítili do úplného zapomnění… 

Celé to vlastně spískal skladatel, producent a majitel nahrávací společnosti Bla Bla Records Pino Massara, kterej si chtěl “vyšlechtit” vlastní rockovou star a do oka mu padl zpěvák a kytarista skupiny Prototipi Bruno “Red” Canzian. Ten se nenechal dvakrát pobízet a v roce 1971 natočil (sice pod hlavičkou Capsicum Red, ale s partou najatých studiových hudebníků) svůj první singl Ocean/She’s A Stranger. Ten sklidil poměrně slušnej úspěch a to i díky tomu, že byl použit jako ústřední melodie TV show “…e ti dirò chi sei”. Nutno dodat, že zájem o “skupinu” ze strany fanoušků a hudebního tisku se Massara snažil přiživovat smyšlenejma historkama o anglickém původu jejích členů a docela mu to vycházelo.

Následující singl Tarzan/Shangri-Là se nahrával dokonce v Londýně a Canziana doprovázeli mládenci z kapely Stone Crows, ovšem ohlasy na něj byly už poněkud vlažné. Pro živé vystupování však bylo nutné postavit regulérní skupinu a první sestavu tvořili Canzian (kytara, zpěv), Mauro Bolzan (klávesy), Paul Podda (bicí) a Valter Gasparini (basa), kterého však prakticky vzápětí nahradil Paolo Steffan. K poslední změně v obsazení skupiny došlo v roce 1972, když Paula Poddu vystřídal Roberto Balocco (ex Panna Fredda) a hned nato celá parta napochodovala do studia a natočila své první (a zároveň aj poslední), Emersonem a The Nice inspirované album Appunti Per Un’Idea Fissa. Jenomže to zcela propadlo a už o necelej rok později byl s Capsicum Red ámen. Red Canzian se mihnul u Osage Tribe, ale nakonec zakotvil u poprockových Pooh a zadělal si tak na dlouhou a úspěšnou kariéru. Paolo Steffan založil popové duo Genova & Steffan, se kterým natočil a vydal jediné album v roce 1976 a po ostatních členech Capsicum Red se slehla zem…

Album Appunti Per Un’Idea Fissa vyšlo v roce 1972 a jeho náplní je Emersonem a The Nice ovlivněnej classical rock s klávesami v hlavní roli. Prakticky celou první stranu původního elpíčka zabrala adaptace Beethovenovy klavírní sonáty Patetica a protože já podobné předělávky rád, moc jsem se na ní těšil. Ale ouha. Celá (pochopitelně instrumentální) suita působí nějak nevzrušivě, odevzdaně a bez šťávy a tvorbě britské legendy se nevyrovná ani v nejmenším. Táhne se to jak stoletá válka a někdy kolem páté minuty o ni začínám ztrácet zájem. Neříkám, že tu není pár dobrejch momentů, ale je jich zatraceně málo a prožitku zrovna neprospěje ani zahuhlanej a plochej zvuk. O tak trochu amatérsky působícím výkonu zainteresovaných hudebníků ani nemluvě…

Dvě minutky dlouhá Lo Spegnifuoco pokračuje v podobném duchu a ani by mě nenapadlo, že k původní sonátě už jaksi nepatří. Je to trochu nedotaženej classical rockovej dupák, kterej skončí dřív, než se stačí pořádně rozvinout. Canzianův vokál se tak prvně objeví až v písničce Equivoco. Sice nesmělej a téměř šeptem, ale je tam. Její klavírní úvod naznačuje baladu a nic na tom nezmění ani pár hlučnejch vsuvek. Pořád je to však nějaké rozhárané a teprve u patřičně tklivého cajdáku (s energickým vyvrcholením) Rabbia & Poesia si říkám konečně, konečně dobrá skladba, protože její melodie i hudební doprovod jsou opravdu pěkné. Pro mě vrchol alba (i když je to coververze) a vzestupnou tendenci potvrzuje i závěrečná řachanda Corale. Zkreslené varhany a řádně nabroušená kytara jí propůjčují takřka hardrockovej nátisk a časté změny nálady, rytmu a tempa z ní dělají druhou nejzajímavější položku alba. Jenom ten zvuk, ten je fakt děsnej…

Album: Appunti Per Un'Idea Fissa
Autor: Capsicum Red
Žáner: Art Rock, Prog Rock, Symphonic Rock
Vydavateľstvo: Bla Bla
Rok: 1972
Formát: LP
Počet skladieb: 5
Zdroj: CD: Vinyl Magic, Bla Bla V.M. 050 /1995/