Premiata Forneria Marconi ‎– The World Became The World (1974)

Vyše dvojminútový úvodný chorál zmiešaného mužsko-ženského zboru otvára takmer 11-minútovú dramatickú kompozíciu The Mountain na v poradí druhom, anglicky spievanom albume absolútneho piliera a legendy talianskeho progresívneho rocku, skupiny Premiata Forneria Marconi (PFM).

Koncertovanie s Yes aj Genesis v úlohe predkapely, texty dovtedy dvorného skladateľa na prvých albumoch King Crimson, Petera Sinfielda, jednoznačná inšpirácia ranými nahrávkami King Crimson a Genesis, to všetko sú neprepočuteľné a nevyvrátiteľné atribúty tejto platne.

Za mohutný, výrazný refrén v titulnej The World Became The World by sa iste nehanbili ani The Moody Blues v čase svojej najväčšej slávy. V Just Look Away a Four Holes In The Ground jasne cítiť inštrumentálny a aranžérsky vplyv Gentle Giant (všetci piati členovia PFM sú nielen schopní inštrumentalisti, ale aj speváci), v posledných dvoch skladbách, Is My Face On Straight a Have Your Cake And Beat It (džezujúca inštrumentálka), zase raný Yes

Táto doska je skutočne pestrá zmes art rockových postupov. Nie je síce prevratná, ale v dobe svojho vydania, a s platnosťou dodnes, vysoko, vysoko nadštandardná.

Je to snáď plagiát vyššie uvedených britských vzorov kapely PFM? V žiadnom prípade, jej hudba má dostatok prvkov osobitosti a špecifickú taliansku atmosféru. A nakoniec, PFM je dodnes legenda rovnocenná všetkým vyššie uvedeným art rockovým hviezdam z Ostrovov.

SKLADBY:
1. The Mountain (L’Isola di Niente) 10:42
2. Just Look Away (Dolcissima Maria) 4:00
3. The World Became The World (Impressioni di Settembre) 4:44
4. Four Holes In The Ground (La Luna Nuova) 6:21
5. Is My Face On Straight 6:17
6. Have Your Cake And Beat It (Via Lumiere) 7:17

Total Time: 39:21

NOTES:
Re-recordings with English lyrics of full L’Isola Di Niente album,
plus tr. 3 originally from Storia Di Un Minuto.

ZOSTAVA:
Franco Mussida – guitars, lead vocals
Flavio Premoli – keyboards, lead vocals
Mauro Pagani – violin, flute, vocals
Jan Patrick Djivas – bass, vocals
Franz Di Cioccio – drums, percussion, vocals
+
Accademia Paolina Da Milano – chorus
Claudio Fabi – choir conductor, co-arranger & co-producer

The World Became The World Book Cover The World Became The World
Premiata Forneria Marconi
Prog Rock
Numero Uno
1974
LP
6

4 názory na “Premiata Forneria Marconi ‎– The World Became The World (1974)”

  1. … díky za reakcie, text je pôvodne písaný v roku 2004 a PFM som dlhšiu dobu nepočúval, ale mali hrať, ako headliner posledného dňa (nedeľa 19.júla) na NOTP v Loreley, tak som sa na nich zase chystal – počúvať staršiu tvorbu a potom ich vidieť aj na živo.
    Žiaľ festival je zrušený/posunutý na ďalší rok, takže všetko je to zase vo hviezdach …

  2. Tuto desku znám jen v původní, italské verzi. Úvodní L’Isola di Niente mi zní často v hlavě. Od PFM se mi líbí právě ty první tři alba a kupodivu i zatím poslední deska Emotional Tattoos.

  3. Mám taliansku verziu L’Isola di Niente. V predajni CD som si vypočul obidve (ukážku) a pozdávala sa mi viac. Podľa mňa aj lepšie znie. Neobsahuje síce Impressioni di Septembre z debutu, ale to mi neprekáža, PFM mám po Chocolate Kings komplet. Potom sa už to, čo je mi na ich muzike blízke, vytratilo.
    Tento album je samozrejme skvelý. Rád som si o ňom prečítal.

  4. Když jsem na podzim 1974 nastoupil na VUT, tak na nástěnce bylo poměrně hodně vzkazů nahraji PFM, naprosto jsem netušil o jakou kapelu se jedná. Ptal jsem se kamaráda a o říkal, že to jsou Italové a propaguje je Greg Lake. Jejich desky vycházely v Anglii na labelu Manticore, který patřil skupině Emerson, Lake & Palmer. Chtěl jsem si je poslechnout a nahrál jsem si Photos Of Ghosts a tuhle desku, tehdy se mi to i líbilo, ale pásky jsem prodal a na CD jsem si to už nepořídil. Oni ty desky po The World Bescame The World už stály za starou belu a nenahrál jsem si je. Zhruba před patnácti roky jsem si na ně vzpomněl a poslechl si znovu tyhle dvě desky, ale místo nadšení zklamání, nebavilo mě to, kamarád říkal, že jsou lepší původní italské verze, nedokážu posoudit neslyšel jsem. Je to přesně jak píšeš symfo prog ala King Crimson na první desce. Hezky napsané díky Miro, ale já jsem spíš na blues a psychedelii.

Pridaj komentár