Generační propast

CD Vinyl Magic – VM027   /1991/

Americký prozaik a básník Edgar Allan Poe má po světě zástupy oddaných čtenářů, ovšem nemlich to samý jméno si vybrala i jedna obskurní italská kapela z poloviny sedmdesátých let…

Skupina pochází z městečka Ornago (napůl cesty mezi Milánem a Bergamem) a její kořeny sahají někam do roku 1967, ale tehdy to byla partička nezletilců ve věku 11-12 let, která si říkala Angelo and the Spacemen. Když to frontman Angelo v roce 1969 zabalil, ostatní pokračovali v hraní, ale už pod novým jménem E. A. Poe. Zpočátku se zdokonalovali na převzatém repertoáru a do úplného zblbnutí brousili covery Led Zeppelin, Grand Funk Railroad, nebo Deep Purple, ale postupem času došlo i na vlastní tvorbu korunovanou čilou koncertní aktivitou.


Album Generazioni (Storia di sempre) skupina natočila v září 1974 pro label Kansas, ale vyšlo v mizivém nákladu a bez odpovídající promotion, takže úplně zapadlo. V roce 1976 skupině vyšly ještě dva singly, jeden s předělávkami části soundtracku k filmu “Čelisti” a druhý se zpěvákem Lucou Simonellim. O rok později, krátce před podepsáním nového nahrávacího kontraktu s firmou Sony se kapela rozpadla a do povědomí hudebních fanoušků se znovu dostala až s prvními reedicemi ze začátku devadesátých let.


Sedmipoložkové a sotva 35 minut dlouhé album Generazioni (Storia di sempre) skupina nahrála v Miláně a musely jí na to stačit tři dny. Moc se s tím nemazala a je to znát, ale co na tom. Nedostatky v produkci nahradila temperamentem, vášní a entusiasmem, se slušnou porcí neodolatelných melodií navrch. Zpěv v italštině je podmínkou a celé mi to připomíná podobně zapomenuté projekty Laser (Vita sul pianeta), Ricordi d’Infanzia (Io uomo), nebo J.E.T. (Fede, speranza, carità). Nehledě na to, že placky E. A. Poe, Laser a Ricordi d’Infanzia mají hodně podobné introdukce a tím společným prvkem je dramatickej monolog…

Prologo (Úvod) je, až na ten výše uvedenej monolog v první polovině skladby, energickou instrumentálkou s řádně splašenou rytmikou, prvky jazzu a sprškou kytarových sól. Následující a vzrušující Considerazioni (Úvahy) nabízí zajímavej průběh a členitější stavbu s řadou překvapivých změn. A zvuků. Klávesy v úvodu skladby bzíkají takřka kosmicky, ovšem psychedelická atmosféra pomalu houstne a na závěr už je to pořádnej bugr s kytarou drsnou, jak truhlářská rašple.

První baladou je sotva dvě a půl minuty dlouhá Per un’anima (Pro duši). Svým způsobem jednoduchá, ale křehká a kouzelně melodická písnička zahuštěná klávesovou polevou. Zpěv i melodie mi tady připomínají Le Orme z roku 1972, nebo debut kapely Pierrot Lunaire. Tečkou za první stranou původní vinylové desky je do classical rocku fušující skladba Alla ricerca di una dimensione (Hledání jedné dimenze). S parádními hammondkami a několika vysoce energickými laufy.

Chmurná a zvolna se odvíjející Ad un vecchio (Starému muži) na nebohého posluchače dopadá, jak rány osudu a překvapivě svižná, instrumentální vsuvka budiž jen chvilkou oddychu před nevyhnutelným údělem. Znáte souputníky Biglietto per l’inferno a jejich funerální majstrštyk L’amico suicida? Tak tohle je něco podobného…

Druhou pomalou a Pierrot Lunaire připomínající písničkou je La ballata del cane infelice (Balada o nešťastném psovi). Hodně prostoru tady má mandolína, která skladbě dodává středomořskej esprit a je to taková pěkná náplast na moji rozbolavělou duši. Na podobné vlně se vyváží i závěrečná Generazioni (Generace), ovšem postupem času dostává grády a symfonickej šmrnc. Album tak končí docela optimisticky a hlavně – ve velkém stylu.

Nutno dodat, že ještě začátkem devadesátejch let to byla anonymní kapela s neznámým obsazením, které se podařilo – díky nadšení hudebních archeologů – odtajnit až časem. Dnes už je ta situace jiná a nějaké ty střípky informací z historie E. A. Poe se dají různě posbírat. Těm, které by to zajímalo bych doporučil výbornej rozhovor na stránkách psychedelicbabymag, z května 2022. Kapelu zpovídal Klemen Breznikar a je to prvotřídní a velice zajímavé čtení s řadou vzpomínek a historických podrobností.

Původní vinylové album na značce Kansas (5300 503 A) vyšlo v minimálním nákladu (údajně 500 kopií) a dnes patří k největším raritám italského progresivního rocku. V současnosti by byl na discogs jeden kus na prodej, ovšem za – ehm – 7000 Euro. Nedávno však vyšlo (2017, 2022) několik asfaltovejch reedic a ty by mohly být pořád ještě k mání. S cédéčky je to bída, já to svoje dostal teprve před pár týdny a je to omšelé, poškrábané vydání Vinyl Magic se základním čtyřstránkovým bookletem z roku 1991. Zvuk má průměrnej a v tišších pasážích je slyšet praskot a lupance. Originální pásy jsou nejspíš navždy ztracené a tak je to udělané ze starého vinylu, ale to není nic tak neobvyklého. Kór u takhle starejch obskurit…

SKLADBY:
1. Prologo  (4:48)
2. Considerazioni  (5:29)
3. Per un’anima  (2:37)
4. Alla ricerca di una dimensione  (4:23)
5. Ad un vecchio  (6:53)
6. La ballata del cane infelice  (4:54)
7. Generazioni  (5:27)

SESTAVA:
Giorgio Foti (voce, tastiera)
Beppe Ronco (chitarra)
Lello Foti (batteria)
Marco Maggi (basso)

Generazioni (Storia di sempre) Book Cover Generazioni (Storia di sempre)
E. A. Poe
Prog Rock
Kansas
1974
LP
7
CD Vinyl Magic – VM027/1991/

5 názorov na “Generační propast”

    1. Chlapi, není za co. Každému se to líbit nebude, ale jinak je ta deska hodnocená velice dobře. Určitě patří k tomu lepšímu a zajímavějšímu, co v rámci RPI vzniklo. Já děkuju za vaše pozitivní komentáře.

    1. Byl to dlouholetej adept do sbírky, ale nedařilo se mi ho sehnat a Ježíšek už se na to asi nemohl dívat. Koupil ho přes discogs někde v Holandsku, ale cédéčko je dost poničené (levnej CD/DVD přehrávač mi ho načte, kvalitní CD player však ne) a tak to budu sondovat dál. Ono se nakonec někde objeví…

      Muzika je to možná trochu neotesaná, ale o to neodolatelnější a máš pravdu, zajímavej je i ten singl “Jaws” z roku 1976. Myslím, že se rozdával zdarma jako promo k příležitosti italské premiéry Spielbergova bijáku.

      Díky za komentář.

Pridaj komentár