Záměr rytmické sekce Vanilla Fudge opustit skupinu a spojit se s kytaristou Jeffem Beckem odložila jeho nehoda, která dala vzniknout projektu Cactus.
Klávesista Mark Stein po neúspěšném pokusu sestavu doplnit světu neznámými jmény Sal D’Nofrio a James Galluzi (ex-Dino & The Cavemen) z městečka Poughkeepsie, zapudil na jaře 1970 i nabídku Ahmeta Erteguna na sólové album a nakonec se rozhodl pro založení zbrusu nového bandu.
Galluzi (bicí) doporučil svého známého, kterým byl Jo Casmir (baskytara), typem na kytaristu přispěl manažer Fudge Phil Basile, majitel řady vyhlášených klubů na Long Islandu. Teprve patnáctiletý Richard ‘Ricky’ Ramirez z New Yorku snadno přesvědčil i Steina, kvartet Boomerang byl kompletní.

Tradiční koloběh zkoušek a klubového hraní do roka a do dne zpestřil podpis smlouvy s RCA, v jejichž studiu kapela natočila eponymní album. Vyšlo v roce 1971 a přineslo hardrockový materiál té nejvyšší jakosti. Nic z ní neubrala ani chyba v průvodním textu na obalu desky, kde byl kytarista uváděn pod jménem Rameriz. Jakoby však symbolizovala vztah managementu ke skupině. Basile z obou post-Fudge projektů jednoznačně preferoval Cactus, po jejichž rozpadu ztratil o spolupráci zájem úplně. Stále neutěšenější situace Steinovy formace nakonec vyvrcholila marným čekáním na vydání druhého alba, připraveného v roce 1973.

Znechucený frontman Boomerang rozpustil a vrátil se až začátkem roku 1976, kdy dával dohromady vlastní soubor ve složení Reggie McBride (baskytara), Bobby Cochran (kytara) a Bruce Gary (bicí). Nakonec ale s McBridem dali přednost nabídce Tommyho Bolina, který se po rozpadu Deep Purple chystal natočit druhé sólové album a vyjet na turné.
Bolinův Band opustil Stein těsně před smutným koncem Private Eyes Tour a na jiné myšlenky odletěl přijít do Austrálie s družinou Alice Coopera a jeho velkolepou vizuální podívanou Welcome To My Nightmare.
Po návratu do Států začal spolupracovat s Davem Masonem (ex-Traffic), který se v roce 1979 ujal produkce Steinova sólového alba pro Columbia Records. Společnost na projekt uvolnila přes 200.000 dolarů, většinu kytarových partů obstaral Les Dudek, album bylo dokončeno vč. obalu, přesto se nakonec svého vydání nikdy nedočkalo…

Rok 1982 přinesl první z reunionů Vanilla Fudge, které se opakují dosud (z původní čtveřice v posledních letech schází jen zdravotně indisponovaný Tim Bogert).
Bicman James Galluzi, jejich velký fanoušek, se toho roku zabil při automobilových závodech, Jo Casmir zmizel beze stopy, pouze kytarista Ricky Ramirez se uplatnil v různých souborech (Striker, Bruzer s Vinnym Appicem aj).
Mark Stein se v roce 1985 přihlásil s uskupením Danger Zone. Power keyboard trio s ním tvořili Bobby Arechiga (bicí) a Lanny Cordola (kytara), ani demosnímky v produkci R. J. Dia jim ale ke smlouvě nepomohly. S koncem projektu Stein opustil Kalifornii, přestěhoval se na Floridu a vybral si další oddechový čas.

K návratu ho přiměly až tragické události z 11. září 2001. Kontaktoval svého starého přítele, basistu Jimmyho Haslipa, s nímž ve studiu Randyho Pratta na Long Islandu nahráli song America The Beautiful. Jednorázová akce nakonec nečekaně vyústila ve Steinův sólový debut. Haslip domluvil účast trojice John McCurry (kytara), Bobby Rondinelli (bicí), Jimmy Campagnola (saxofon) a Stein dodal várku sedmi nových skladeb, které se zmíněnou americkou vlasteneckou písní a převzatými klasikami I’ve Been Lovin’ You Too Long a Stand By Me vyšly v roce 2003 pod titulem White Magik.

DISKOGRAFIE:
1971 – Boomerang (RCA Victor)
1973 – Boomerang 2 (nevydáno)