Když se na internetu před cirka dvěma roky objevila recenze na LP Plastic People od Birth Control, první co mne při pohledu na obálku alba okamžitě odrovnalo, byl použitý motiv s panákem v buřince. Podobný odkaz na šedou eminenci stojící v povzdálí a tahající za nitky osudu, jsem poprvé spatřil na desce The Plague od anglických pomp rockerů Demon. Tento napůl kyborg se stal i výzdobou mistrného bookletu mnou milovaného alba a o pár let dříve se objevil i jako ladný chodec po mozkovně, zobrazené na albu Hemispheres kanadských Rush. Při pohledu na něj jsem strašně toužil, aby se mi deska líbila a měl tak důvod si ji jednou obstarat. Jenže od té doby uplynulo moře času a já na ni, samozřejmě, zapomenul. Až náhoda tomu chtěla, abych ji při svých toulkách na Discogs zcela náhodně u jednoho prodejce objevil. To už jsem neváhal ani minutu a okamžitě natáhnul ruku.
Deseti minutový skvost Plastic People plný eruptivní energie, velmi častých tempových obměn i vkusných, atmosféricko vzletných poloh, v nichž dokáže být hlas bubeníka Bernda Noskeho něžný i extatický zároveň, popírá veškerou schematičnost desky a bohatstvím nápadů rázně rozhání jakoukoliv nudu. Druhou Tiny Flashlights doslova zbožňuji. Její jazz-rockový rytmus s dětinskou hravostí jemně rozcuchává vaši jemnou duši a pitoreskní instrumentace nenechá vaše tělo v klidové poloze. My Mind patří k tomu nejlepšímu z desky, je vlastně docela neuchopitelná, ale poslouchá se o to intenzivněji. To následující Rockin’ Rollin’ Roller si pevně drží svůj funkově rockový rytmus, který ovšem doprovází obskurně jamující piano. Z plasticky vzdušného těstíčka je i pátá, značně free položená Trial Trip. Poslední This Song Is Just For You dominují hammondy a výraznou melodickou stopu drží viola spolu s violončelem. Po vzoru Lucifer’s Friend místy zatroubí žestě a pěknou linku opanuje i flétna. Píseň zní velmi bohatě a plně, neztrácí však svůj charakteristický rukopis a rockový tón. V druhé půli se přidá ženský sbor a píseň kulminuje v pestrosti nápadů.
Pokud máte občasnou averzi proti německým kapelám, tak jako čas od času já, v případě Birth Control můžete veškeré své obavy z přílišného „germánství“ hodit rovnou za hlavu. Tato kapela zní například jako napůl německo-angličtí Nektar zcela neněmecky. Ostrovní psychedelic hard rock (s decentní dávkou osobitého kraut rocku) jim byl dán do vínku už od kolébky a ti jej používají s rozumem a zcela přirozeně. Plastic People je nekonvenční brilantní deska, na kterou by se nemělo zapomenout.
SKLADBY:
1. Plastic People
— (“You Meet Them Everywhere”)
— (Bruno Frenzel/Zeus B. Held) 10:54
2. Tiny Flashlights
— (“Beloved Coffein”)
— (Bernd Noske/Zeus B. Held) 7:33
3. My Mind
— (“The Sad Man With The Third Ear”)
— (Bruno Frenzel/Zeus B. Held) 6:49
4. Rockin’ Rollin’ Roller
— (“Tell Me Whatever You Want”)
— (Bruno Frenzel) 5:43
5. Trial Trip
— (“The Ferry To The Isle”)
— (Zeus B. Held) 6:43
6. This Song Is Just For You
— (“And For A Brown Eyed Sweet Danseuse”)
— (Zeus B. Held) 7:28
SESTAVA:
Peter Föller: bass, vocals, vibes (3)
Bruno Frenzel: guitars, backing vocals
Zeus B. Held: keyboards, backing vocals, Tenor sax (2-4), trumpet (4)
Bernd Noske: drums, percussion, lead vocals
+
Robert Camis De Fonseca: effects [special reverbeffects] (1)
Friedmann Leinert: flute (6)
Christoph Noppeney: viola (3-6)
Jochen von Grumbkow: cello (3-6)
Ulla, Hanne & Brigitte: chorus (6)
Robby (saxophone), Otto (trombone) & Harry (trumpet), horns (6)
Plastic People
Prog Rock
CBS
1975
LP
6
Buřina na obalech LP stojí za pozornost:
JETHRO TULL – This Was
CREAM – Goodbye
GENESIS – A Trick Of The Tail
RUSH – Hemispheres
The BEATLES – Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band
STACKRIDGE – The Man In The Bowler Hat
BADFINGER – Badfinger
Tom WAITS – Glitter And Doom
Sonny Boy WILLIAMSON – The Real Folk Blues
Hank JONES – Ain’t Misbehavin
Duke ELLINGTON & Ray BROWN – This One’s For Blanton
Lou REED – Coney Island Baby
The SUPREMES – A Bit Of Liverpool
COUNTING CROWS – This Desert Life
Fats WALLER & His Rhythm – One Never Knows, Do One
A na závěr jeden roztomilouš:
https://pbs.twimg.com/media/DygpNSkV4AAcHx4.jpg:small
Do seznamu buřinek připojuji Ozzyho novinku Ordinary Man (2020).
do seznamu “obal s buřinkou” si dopiš Ozzyho s Ordinary Man 🙂
Ahoj Jirko. Píšeš rychleji, než čteš.. 🙂
Sorry, mě se ty odpovědi občas seřadí nějak jinak, tak jsem tvé doplnění o Ozzyho neviděl 🙂
Chlapci díky za opravy. Pokud není v bookletu napsané kdo jakou skladbu zpívá, jak to má pak člověk poznat. Kapelu znám jen chviličku…
horyna: Zavádějící tvrzení o Noskeho pěveckém výkonu v titulní skladbě, kde údajně “popírá veškerou schematičnost desky”, už na pravou míru uvedl Piťo, bo ale Birth Control znám a mám rád už drahně času, nedá mi se nepozastavit i nad tvrzením, že “tato kapela zní zcela neněmecky”. Podle mýho naopak neexistuje moc typičtějších představitelů hardrockové větve krautrocku než právě Birth Control.
A určitě se sluší dodat, že zmíněný Peter Föller po “Nossim” převzal štafetu a udržuje dál při životě značku, která vždycky provokovala i přitahovala jak samotným názvem, tak přebaly desek i netuctovými texty. Dobře, že tak.
Jo a mluvit v souvislosti s přebaly alb o postavách s buřinkou a nevzpomenout Wish You Were Here, to je jako zapomenout, že existoval pan Tau.
Ukázky mě zaujaly, tak jsem přešaltroval na Spotify a pustil si celé album. Myslím, že o něco známější a populárnější budou jejich hardrockové začátky, ale aj album Plastic People se poslouchá víc než dobře. Dík za pěkné čtení a fajnovej tip.
Nikdy som nepocítil žiadnu averziu voči nemeckým spolkom, práve naopak – mám vo veľkej obľube túto scénu, hlavne 70. roky. Birth Control radím k tomu NAJLEPŠIEMU, čím Nemecko prispelo do klenotnice rockovej muziky. Hoci uprednostňujem začiatky v tvorbe kapely, recenzia na Plastic People ma potešila.
A bubeník Bernd „Nossi“ Noske bol určite výnimočný zjav. Ako raz napísal jeden kolega, teraz parafrázujem – skúste sa zahrať na sólového speváka a pritom ešte bubnovať…
Len by som dodal, že na tomto albume značnú časť sólového spevu prevzal aj basgitarista Peter Föller, ktorému patria 3 skladby – Plastic People, Rockin’ Rollin’ Roller a This Song Is Just For You. „Nossi“ kraľuje v dvoch – My Mind a Trial Trip, jedna je „spoločná“ – Tiny Flashlights.
Ďakujem za recenziu!
Ani já jsem k němcům necítil nikdy žádnou averzi, ale jejich scéna je rozmanitá úplně stejně, jako britská, nebo italská. Do sbírky jsem tak vyzobal jenom pár drobků typu Jane, Grobschnitt, Novalis, Triumvirat, Flaming Bess, nebo Wallenstein. Takovejm těm podivnostem typu Guru Guru, nebo Faust se vyhejbám, ale dobrej hard rock, nebo symphonic prog si poslechnu rád. Ovšem jenom Birth Control mají diskografii našlapanou tak, že bych na to potřeboval minimálně tři neděle…
Snake, presne tak – úplný súhlas. Skutočne je z čoho vyberať. Díky!