Kumšt s vůní benzínu

CD Sony Music, RCA 88875000392  /2014/

Album Sognando e risognando je třetím a zároveň i nejopěvovanějším v diskografii Formula 3. Vyšlo v září 1972 a obsahuje čtyři skladby v celkové délce 39 minut. 

Kdeže jsou ty časy neurvalého a psychedelického rock´n´rollu, zaznamenaného v drážkách debutového alba. Doba se změnila a s ní i výraz kapely, který se posunul k daleko sofistikovanějšímu art rocku. Koneckonců, svědčí o tom i tracklist, obsahující pouhé čtyři položky. Titulní skladbu rozdělenou do čtyř kapitol, do tří záseků rozporcovanou L’ultima foglia, předěl v podobě písničky Storia di un uomo e di una donna a konečně do dalších čtyř podčástí rozdělenou závěrečnou suitu Aeturnum.

Kapela hrála bez basy – v sestavě kytara, klapky a buben – a spokojený bude především ten, kdo miluje hřejivý zvuk analogových kláves. Symfonické album je na nich vystavěné, ale v pravý čas ozve se aj kytara šmrdlalka a přidá něco na hard rockovém důrazu. Melodie i vokály v italštině jsou pěkné a určitě neruší, navíc jich tady ani moc není – třeba suita L’ultima foglia je zcela instrumentální. Největší dojem na mě udělaly skládanky Sognando e risognando a především Aeternum, které mi svým zvukem připoměly kolegy z Alphataurus, nebo Biglietto Per L’inferno. Z konceptu desky poněkud vyčuhuje symphonic popová písnička Storia di un uomo e di una donna, která je takovou úlitbou “masám”. V Evropě o kapele nikdo nevěděl, ale doma byla opravdu slavná a o tu svou popularitu nechtěla přijít…

Alba Formula 3 vycházela ve velkých nákladech, kapela si mohla dovolit to nejlepší nástrojové vybavení, producenta i studio a zvuk to má opravdu prvotřídní, ale ten obal! Je docela ujetej a doma bych si ho rozhodně nevystavil. Čtyři roky stará reedice od Sony nenabízí nic extra a obsahuje klasickej čtyřstránkovej booklet s tracklistem a sestavou.

Výborné instrumentální výkony, pěkné melodie, prvotřídní zvuk – tedy za čtyři.

SKLADBY:
01. Sognando e risognando – 10:37
a) Fermo al semaforo (2:53)
b) Sognando (1:15)
c) La stalla con i buoi (5:12)
d) Risognando (1:17)
02. L’ultima foglia – 11:53
a) L’albero (5:18)
b) Non mi ritrovo (4:23)
c) Finale (2:12)
03. Storia di un uomo e di una donna – 5:02
04. Aeternum – 11:29
a) Tema (2:32)
b) Caccia (1:42)
c) Interludio (6:00)
d) Finale (1:15)

SESTAVA:
Alberto Radius – chitarra elettrica, basso, chitarra acustica, voce
Gabriele Lorenzi – organo hammond, pianoforte, minimoog, basso, busilacchio, archi elettronici, voce
Tony Cicco – batteria, percussioni, voce

 

Sognando E Risognando Book Cover Sognando E Risognando
Formula 3
progressive rock
Numero Uno
1972
LP
4
CD - Sony Music, 2014

4 názory na “Kumšt s vůní benzínu”

  1. Dnes som sa dielu venoval prvýkrát. Hardrockový debut Dies Irae (1970) sa mi páčil najviac, na “dvojke” Formula 3 (1971) trošku zvoľnili tempo, ale furt to tam dýchalo tvrdšou odnožou rocku, čo ma bavilo. Na”trojke” ich pomaly nespoznávam. Nič proti, osobne by som privítal viac spevu, ale zatiaľ mi sadla najmenej. Viem, že máš doma aj štvrtý album, možno k nemu časom niečo napíšeš. Potom ho skúsim. Každopádne, vďaka za recenziu a zoznámenie s albumom Sognando E Risognando!

    1. Je to tak, z desek vydaných v sedmdesátých letech mi chybí jen ta druhá, eponymní. Ne, že by se nedala sehnat, jenom jsem se k tomu ještě nerozhoupal…

      Každé z alb je trochu jiné, ale možná aj díky té rozmanitosti se mi líbí všechna a pod čtyři hvězdule bych nešel. Debut je odzbrojující, psychedelic hard rockovou nakládačkou a Sognando e risognando klávesovou symfonií. Následující La grande casa je už zase víc písničkové a takové – ehm – “civilnější”. Kapela se vymanila z vlivu, který na ni měl producent Lucio Battisti a veškerý materiál složila sama. Trochu mi to připomíná tvorbu krajanů Le Orme.

      Díky za tvůj názor. Recku na desku La grande casa – v budoucnu – připojím.

Pridaj komentár